Styl práce Miloše Říhy u národního týmu? Hned od začátku pronesl, že staví tým pro mistrovství světa. Mluví o tom, jak chce mít silné jádro. A tím taky dráždí. Třeba některé kolegy z trenérské branže, kteří s daným pohledem nesouhlasí. Nechápou občas ani hráči. Říha je svůj, má jiné metody, občas můžete říct, že východní. Trochu diktátorské, místy ostré, když se trénuje dvoufázově. Ale jak je to s jeho jádrem? Kam jeho cesta spěje? Projděte si analýzu počtu hráčů, kteří v posledních letech absolvovali všechny nebo aspoň dvě z prvních tří akcí Euro Hockey Tour.
Téma, že současný reprezentační trenér staví jádro pro mistrovství světa, není nové, jak by se mohlo zdát. Jen o něm mluví mnohem víc, než všichni jeho předchůdci. Důvod, proč by tak moc chtěl mít sehraný tým, nebo vyladěné dvojice, je jasný.
Je potřeba vidět svět v reálných obrysech. Česko nemá nejrychlejší a nejšikovnější hokejisty na světě. Nenajdete oblast, ve které by udávalo trend. Na druhou stranu, není na tom zase tak špatně, že by z utkání proti hokejovým velmocím muselo vždycky odejít s nakládačkou. Občas se roztáhne obloha, vyjde zápas, kdy na nebi nejsou mraky. A frekvenci povedených utkání má zvýšit souhra.
Aktuální vize je čitelná, když se Česko nebude seznamovat až v Bratislavě a honit na poslední chvíli každého muže, který v sezoně bruslil za mořem, má prostor nastavit týmovou hierarchii.
Je cítit, že Říhův pohled nezní, že se modlí, aby dotáhl na mistrovství světa největší české hvězdy a pak se nějak uvidí. Spíš tíhne ke švýcarské cestě, ze které se za poslední roky urodila dvě finále na mistrovství světa.
Jejich mustr? Sestavíte tým s dobrou organizací hry, kde evropská sekce dokonale zná svoje úkoly. Osahá si, jak se hraje přesilovka, oslabení, kudy to jde, kudy ne. A potřebný kyslík dodají hráči ze zámoří. S tímhle modelem byli Švýcaři v letech 2013 a 2018 dvakrát stříbrní. Češi na ně jen mlsně koukali, byť na obou turnajích měli větší jména.
Nic nového, jen větší haló. Vůjtek se trefil skvěle
A co je na Říhově postupu tedy tak špatného, že ne každému voní? Principálně nic. Všechny tři akce mu objelo sedm hráčů, obránci Petr Zámorský, David Musil, Jakub Krejčík, Jan Štencel, plus útočníci Jiří Sekáč, Patrik Zdráhal a Hynek Zohorna. Stará garda? Ne, všichni se pohybují mezi 23-28 roky, Štencel a Zdráhal se vyloženě dají brát za Říhovy objevy, kdyby nemarodil dvacetiletý Radovan Pavlík z Hradce, vsadím se, že do téhle party patřil taky.
Rozpaky budila spíš jeho touha vracet do národního týmu ty, kteří už mají svoji mezinárodní slávu za sebou. Zatímco jeho předchůdci spíš testovali hráče s chudým hokejovým životopisem, on naopak chtěl zkoušet někdejší medailisty.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
