Chvála pro kapitána Voráčka: Správný lídr, co nenechá tým ve štychu
PŘÍMO Z BRATISLAVY | Každý by pochopil, kdyby ve čtvrtek řekl: Sorry, rodina je přednější. A místo zápasu zůstal s přítelkyní, která nad ránem porodila syna Matěje. Vždyť se hrálo „jenom“ s Lotyši. Neexistuje. Kapitán Jakub Voráček sice měl tu možnost, že by čtvrteční zápas vynechal. „Ale říkal, že chce hrát. I tohle ukazuje, jaký je to lídr,“ říká o něm asistent Robert Reichel, sám dlouholetý vůdce reprezentace. V čem je síla lídra s číslem 93?
Kvapný odjezd do Uherského Hradiště. Porod. Necelé tři hodinky spánku. Cesta zpátky.
A jeho výkon v zápase? Čtyři body (2+2). Klíčový gól na 3:2, jenž bitvu, v níž to dlouho vázlo, rozsekl. Představení devětadvacetiletého českého útočníka upoutalo. A jenom dalo další důkaz o tom, v jakou osobnost vyrostl. V nepostradatelného šéfa. Velkého kapitána.
„Kapitán musí být lídr. Měl by to být jeden z klíčových hráčů, který mužstvo stmelí. Jak na ledě, tak i mimo. Pomocná ruka trenérů. A myslím si, že tady máme výborného kapitána, který tuhle práci dělá,“ tvrdí Reichel, jenž s céčkem na dresu dovedl národní mužstvo ke třem titulům (1996, 2000 a 2001). Celkem dělal kapitána na šesti šampionátech.
Sám Voráček z celé věci nechtěl dělat velkou vědu. Když po utkání s Lotyši přišel před houf novinářů, nevolil žádná euforická slova. Bylo vidět, že soukromí nechtěl rozebírat. „Vždyť víte, jaký jsem. Že to zrovna nevyhledávám,“ vysvětlil. Pak chvátal do postele, aby manko dohnal, ale na pátečním dopoledním rozbruslení před zápasem s Itálií nechyběl.
I když bylo dobrovolné, což při dvou zápasech ve dvou dnech je běžné, a na led šlo jenom pár hráčů, vousáč z Philadelphie byl u toho. Na led nešel, ale v pantoflích postával u mantinelu. Rozhlédl se, prohodil pár vět s maséry, s trenéry. Je z něj cítit, že na mužstvo má velký vliv. Chemie v kabině je klíčová, právě on se snaží ji vyladit tak, aby všechno klapalo. Nechce nic ponechat náhodě.
„Máme tým, který je správně vedený. Se skvělými lídry. To je hrozně důležité,“ říká k tomu i trenér Miloš Říha.
Před zápasem s Lotyši dal Voráčkovi na výběr. Hrát, nebo ne? Odpověď přišla jednoznačná. „I to svědčí o tom, jaký je. Nechtěl nechat mužstvo ve štychu. My jsme byli připravení i na jinou variantu, ale říkal, že je v pohodě, že jde hrát. Jsme rádi, jak to dopadlo,“ reagoval Reichel.
Voráček má kapitánské céčko na třetím šampionátu. Předtím šéfoval v Praze při domácím mistrovství v roce 2015, potom o dva roky později v Paříži. Zdá se, že v roli lídra zdomácněl. Je si jistější a je z něj cítit jasná touha. Uspět! Zvlášť v Bratislavě, kousek od domova. Navíc, když tým ženou vášniví fanoušci. I hráči cítí tu energii.
„Je to výborný člověk, který dělá maximum, aby mužstvo šlapalo. Dělá to na ledě, ale i mimo. Proti Lotyšům to byl jasný důkaz. Přijel, a ještě to rozhodl. Je vidět, jaký je to profík,“ dodal Reichel. Jeho přínos kvituje i Petr Nedvěd, generální manažer národního týmu. „Každé mužstvo chce mít takového kapitána. Všichni ho respektují. Nejenom za to, co dokázal v kariéře, ale za to, jak vede mužstvo. Jsme rádi, že ho tady máme. Určitě vyzrál, každý rok je na něm znát. Člověk sbírá zkušenosti, obohacuje se. Posunul se. Vidím, jak si šéfuje kabinu,“ tvrdí Nedvěd.
„Celkově je na něm vidět, jaký je to super hráč. Jak se snaží dělat maximum pro tým," popisuje i útočník Michael Frolík, člen elitní formace.
Sám Voráček tohle téma diplomaticky odbývá. „Zeptejte se mě po čtvrtfinále,“ usměje se při zmínce na jeho roli lídra. Ještě před šampionátem to v rozhovoru pro Sport Magazín zhodnotil trefně. „Když se uspěje, byl jsem výborný lídr, který to skvěle řídí, šéfuje, umí mluvit. Když ne, byl jsem hrozný kapitán. A všechno stálo za prd. Tak to prostě je,“ zhodnotil to výstižně Voráček.
Už teď je jasné, že se Češi mohou spolehnout na správného kapitána. A doufají, že si pobyt v Bratislavě prodlouží až do příštího víkendu.
