Bratislava 2011 a Bratislava 2019. Stejné místo, stejná akce, plus Česko dalo pro mistrovství světa dohromady nejsilnější tým, jaký dovolily možnosti a NHL. Takže? Nasadit na auto vlajky a plánovat na příští víkend grilování, protože národní tým prostě bude hrát o medaili? Dejte brzdu. Tohle bylo. Postavení českého hokeje je jinde než při poslední akci na Slovensku. Uspět může, cítíte závan naděje. Ale je v úplně jiné pozici než na MS v roce 2011. Medailí už spíš překvapí. Jak si vede v porovnání se silnými týmy a co na českou (ne)proměnu říkají zahraniční novináři?
Základní rozdělení hokejového světa je už pár let stejné. Vládne silná osmička Kanada, USA, Rusko, Švédsko, Finsko, Švýcarsko, Česko a Slovensko (nejspíš ho postupně vystrčí Německo). Tohle je sestava, která si chodí pro medaile, nebo si může dovolit na ně při každé velké akci myslet. Prvních pět si pro ně chodí pravidelně, zbytek potřebuje souhru okolností. A sem patří už i Češi.
Že takové věty nevoní? Nevoní. Ale stačí si vzít k ruce čísla. Dejte vedle sebe sedm světových šampionátů před MS v Bratislavě 2011 a sedm před tím letošním. Najednou vidíte tři medaile proti jedné. Prakticky jedno mužstvo navíc v nejlepších světových ligách v roce 2011. Aktivní bilanci se silnou sedmičkou proti pasivní. Přitom úspěšnost, že národní tým zvládne čtvrtfinále je stejná – 43 procent.
Když jsme ve velké anketě oslovili zahraniční novináře a dali jim otázku, jak vnímají český hokej teď a tehdy, ruský žurnalista Vladimir Raush trefně vypálil: „Každý se snaží jít nějakou cestou a vyvíjet se. Jenom Češi, zdá se mi, stále diskutují. A skutek utek.“ Bum. Tady to máme.
Tvrdý náraz za to, jak se hokejová generalita v době kolem Nagana opájela úspěchem, kterému dala základ výchova sportovců za minulého režimu. Ano, Česku postupně došlo, že je něco špatně. Jenže problém je, že se nastavovaly nefunkční reformy, měnily koncepce, létalo se ode zdi ke zdi. Čas letěl a nápady nezabíraly.
„Dřív mladí kluci museli pořádně bojovat, aby se dostali do áčka, dnes skoro, kdo má ruce a nohy, hraje. Nutně potřebujeme zlepšit tréninkový proces u mladých. Postrádám v něm místo pro vlastní seberealizaci a rozvoj talentu u hráčů, soutěživost,“ hartusil kouč Alois Hadamczik už v roce 2012. Můžete říct, že teď je všechno jinak? Že mladí hráči zápasí ve vysoké konkurenci? Ne a ne. Uplynulo sedm let.
„Když přijeli na mistrovství v roce 2011 na Slovensko Jágr, Eliáš, Havlát a další, tahle jména nás tehdy prakticky automaticky házela na top tři. Teď je to jiné. Podívejte se na sestavu a řekněte si, kdo je tam z hráčů, kteří opravdu patří mezi hvězdy v NHL? Dá se říct, že Kuba Voráček. A to je všechno. Jasně, v úvahách trenérů byli i David Krejčí s Davidem Pastrňákem a Tomáš Hertl, kteří ale hrají play off NHL, ti patří k výjimečným. Ale takových hráčů už není tolik, jako bývalo dříve,“ říká bývalý reprezentant, dnes trenér a expert deníku Sport pro MS v Bratislavě Jiří Šejba.
Nová vlna na sobě pracuje
Ti nejschopnější postupně pochopili, že pokud se chtějí vyvíjet, musí odejít do zahraničí. Proto český hokej neumřel. Pořád může o medaili snít. Jednou to taky klapne, třeba už příští víkend v Bratislavě. Proč ne?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit