Oslavy a euforie jsou minulost, po vítězství v Gagarinově poháru si orazil a teď už přepnul na reprezentační režim. Šimon Hrubec (29) do úvodního duelu Českých hokejových her proti Finsku ještě nezasáhne, mezi tyče by měl jít až zítra na Švédy. Na šampionát v Rize však poletí jako jednička. I když si na ni nehraje. „Sám bych to tak ještě nenazýval. Jedeme tam tři gólmani a budeme se snažit svými výkony dotáhnout tým co nejdál,“ připomíná brankář ruského Omsku.
Naposledy nastoupil za český tým loni v prosinci, kdy zazářil v utkání s Tre kronor na Channel One Cupu v Moskvě. Byl to jediný turnaj, kam ho z Avangardu pustili. Před vrcholem sezony se do reprezentace po pěti měsících vrátil, jako hrdina play off KHL. Dva týdny po triumfu ve finále si zase zachytá. „Hokej mi chyběl,“ říká Šimon Hrubec před poslední prověrkou na mistrovství světa.
Dva týdny jste si dal oraz, už zase těšíte, až si zachytáte v ostrém utkání?
„Samozřejmě, že ano. Bavili jsme se, že na Českých hrách určitě nějaký zápas dostanu, a když ten první bude chytat Willda (Roman Will), vypadá to, že další půjdu do brány já. Hokej už mi chyběl, tak nějak jsem v hlavě měl pořád nastaveno, že ještě není konec sezony.“
Vypadá to, že byste měl být týmová jednička. Nabízí se to, z trojice jste nejzkušenější, jediný jste na mistrovství světa už chytal. Je pro vás důležité to vědět?
„Tohle se bude odvíjet od toho, jak budu chytat zápasy. Ať v pražském turnaji, nebo případně na mistrovství světa. Sám bych to tak ještě nenazýval, kdo je jednička, kdo není. Jedeme tam tři gólmani a budeme se snažit svými výkony dotáhnout tým co nejdál.“
Je důležité i to, že máte po podpisu nové smlouvy s Omskem jasno o budoucnost a kromě reprezentace nemusíte řešit nic dalšího?
„Už jsem starší gólman a myslím, že mě moc neovlivní, jestli mám kontrakt nebo ne. Dokážu si hlavu nastavit tak, že okolní věci tohoto rázu jdou mimo. Ovšem gólmanské duši prospívá jistota. Jakmile potom slezu z ledu, jsem samozřejmě rád, že mám práci na další dva roky. Zároveň musíte brát v úvahu, že jsem podepsal v týmu, kde se nemusí pár zápasů podařit, a na vaše místo se tlačí dalších šest, sedm gólmanů z celého světa. Beru to s respektem a vážím si toho.“
Vítězná euforie už je za vámi? Přeladil jste se na to, co vás čeká v nejbližších dnech a týdnech?
„Přesně jak říkáte. Kapitolu KHL nebo sezonu v Rusku jsem uzavřel. Není moc na co se ohlížet. Teď je před námi nová mise. V nejbližší době České hokejové hry a potom mistrovství světa. Po dvou týdnech přestávky to ze začátku nebylo po fyzické stránce ideální, zůstávali jsme však déle na tréninku a fyzičku tak nějak oživili, protože za týden přece jen dojde k nějakému menšímu, procentuálnímu úbytku kondice. Věřím, že by to mělo být dobré.“
Po tom, co jste prožíval v Omsku, asi nebude problém přepnout zase do zápasového módu?
„Z Ruska s tím mám zkušenost, tam jsem nechytal měsíc v kuse. Takže myslím a doufám, že dva týdny by neměly být znát.“
Už jsme mluvili o tom, že vaše trojice celkově není tolik zkušená. Starty na mistrovství světa a na Euro Hockey Tour jsou navíc něco úplně jiného. Myslíte, že to může hrát nějakou roli?
„Je to úplně jiné, ale ta brána je pořád stejně velká a puk taky. Na mistrovství světa bude spousta dalších hráčů z KHL a NHL. Je tam určitý rozdíl, co se týče výkonnosti. Ale my taky budeme mít o něco silnější tým než na Českých hrách.“
Jak se vám jeví sestava, která se rýsuje?
„Hokej hraju dlouho, takže vím, jak hrozně ošemetné je dělat nějaké závěry z toho, jaká je sestava. Když jsem si říkal, že se sešel silný tým, vyhrálo se. Jindy jsem myslel, že je slabý, ale taky jsme zabodovali. To samé se stalo i opačně. Hokej už mi ukázal tolik možností a zápletek, že je zbytečné z toho cokoli vyvozovat.“
Hodně dáte na brankářskou partu, aby spolu gólmani vycházeli. Jak to máte s Romanem Willem a Petrem Kváčou?
„Perfektně. V kabině sedíme vedle sebe a mezi námi ještě Radan Lenc, který musí být vždycky v blízkosti gólmanů. Myslím, že zrovna on je nejvíc spokojený, protože sedí mezi dvěma Libereckými. My o něm ze srandy říkáme, že je brankář mezi útočníky. Ale jo, jsou to super lidi a není problém si pomoct, když někdo od druhého něco potřebuje.“
Necítíte, že teď mají Liberečtí navrch?
„Nezáleží, za jaký tým kdo hraje. Důležité je, jací ti kluci jsou, to je pro mě asi klíčové. A pak se to automaticky odráží i na ledě.“
Před dvěma lety jste se stal iniciátorem projektu Save Help, kdy brankáři za každý zákrok posílají peníze na dobročinné účely. Zapojil se do něj i Roman Will, Bavili jste se o tom i v reprezentaci?
„Jo, už jsme si kontrolovali masky, jestli tam máme ty čárky, které nás symbolizují. Je skvělé, že se to povedlo, zákroky v nároďáku budeme určitě taky počítat.“
Sledoval jste situaci kolem dalších gólmanů, jestli třeba přiletí ještě někdo další ze zámoří?
„Ráno nám v šatně běhaly záznamy z utkání, na to se člověk rád podívá. Všiml jsem si, kdo nastoupil, ale blíž se o to nezajímal. Já moc neřeším věci, které nemůžu ovlivnit. Proto jsem jenom čekal, jak to dopadne, co mi kdo řekne. Jsem rád, že v tuhle chvíli jsme tady my tři.“
Jste rád, že se v O2 areně konečně objeví i diváci, byť v omezeném počtu?
„Těším se. Nevím, jak to bude na mistrovství, ale diváci by tam prostě měli být. Když jsme v Rusku končili sezonu, zimáky byly téměř naplněné. Hokej bez diváků je zvláštní, s nimi je to daleko lepší. Rachot po každém gólu dokáže vyburcovat hráče a mrazí vás v zádech. To je na hokeji krásné.“
Na mistrovství světa na vás čekají zajímaví soupeři. Sondoval jste už týmy ve skupině?
„Koukal jsem se a hned na začátek máme těžkou písemku, Rusy. Už jsem mluvil o tom, že je těžké dělat soudy před turnajem a vyjadřovat se k soupeřům. Tak či onak. Jakékoliv mužstvo si dnes dokáže stáhnout na tak velkou akci své nejlepší hráče. Takže tam nebude slabý tým, který by se dal podcenit nebo o něm mluvit nějak špatně. Přistupuji k soupeřům s velkým respektem.“
Čeká vás taky outsider z Velké Británie. Jaké je chytat proti těmto slabším týmům?
„Nepatří zrovna k mým nejoblíbenějším. Všichni tyhle zápasy sledují a vy do nich jdete s tím, že musíte vyhrát. Je tam na vás určitě větší tlak, protože jste favorit. A hokej bývá nevyzpytatelný. Na gólmana ale takový tým působí pořád stejně. Stejné střely, stejná koncentrace. A také si nesmíte připustit, že hrajete v uvozovkách s někým slabším, brát to pořád stejně jako top týmy.“
Jste rád, že jsou tam právě Rusové, které velmi dobře znáte?
„Je fajn je znát, ale je to jiný turnaj, jiný zápas. V určitém okamžiku to může být výhoda, když se tam objeví hráč, co proti mně před čtrnácti dny nastoupil. Na druhou stranu v tuhle chvíli mají v kádru sedm hráčů Petrohradu a proti němu jsem chytal v sezoně jen jednou nebo dvakrát. V zápase stačí jeden okamžik, abyste si připomněli, kdo kde je, ale v konečném důsledku to nemusí hrát roli.“
