Pro hráče funguje jako otvírák. Jakub Čutta uvolní poklop, pod nímž se ukrývají netušené dovednosti. Příklad za všechny? Adam Musil. Před rokem útočník chodil pro drobky v liberecké sestavě, dnes žádané jméno na trhu. „Až herně vyzraje, může hrát roky v NHL,“ prorokuje mu osobní trenér a bývalý juniorský mistr světa.
Ve světě už dávno platí, že příprava s týmem je jen součástí hráčského rozvoje. Reprezentanti Adam Musil, Ondřej Vitásek či dříve Jan Myšák pochopili, že pokud se chtějí přiblížit na těsnost svých limitů, musí tomu dát něco navíc. Jakub Čutta popisuje cestu, neotřelé poznatky má i k dalším výrazným plejerům. „Takový Marek Ďaloga díky tomu, jak má kyčle od sebe a neskutečnou stavbu pánve s obrovskou mobilitou dolních končetin, tak mu to klouže jako nikomu jinému na světě,“ tvrdí někdejší obránce Washingtonu.
Adam Musil je blízko nominace na šampionát do Rigy. Před rokem měl přitom daleko mezi stěžejní hráče Liberce. Co se stalo v jeho hlavě či v rukách nebo nohách? „Díky tomu, jakou práci jsme udělali v mém centru přes léto, se nestalo nic významného, zázračného. Jen to, co jsem očekával.“
Jak to myslíte?
„S Ádou jsme upravili jeho pohybovou složku, odstranili nedostatky, které ho brzdily a nepouštěly dál. Díky úplně jiné kvalitě bruslení jsme nezvýšili pouze rychlost a reakci, ale výrazně jsme pozvedli orientaci v prostoru, schopnost řešit situace s pukem v reálném čase. Což je klíč. Udělat na ledě chtěnou akci právě teď, a ne až vám to soupeř dovolí. To dřív nezvládl. Díky tomu se vyvarujete chyb a stáváte se velmi ceněným hráčem pro spoluhráče a celý tým.“
S čímž úzce souvisí nárůst sebedůvěry, že? Jedno pohání druhé.
„Přesně tak. Začnete si plně uvědomovat, co na place dokážete. Zjistíte, že to funguje, roste sebevědomí vám i vašim parťákům. Úroveň vaší lajny jde nahoru. Vaše hlava postupně uvěří tomu, že jen nebe je limitem. Začnete si víc dovolovat, převádíte hru, o které jste dřív jen snili nebo si ji pouze představovali. Pak nepotřebujete žádného mentálního trenéra. Jste jím sám sobě. Nikdo vám nemusí radit, víte, že jste si poradil sám. Což je nesmírně cenné zjištění.“
Jedná se o odstranění strachu, rozpaků a chyb vlastním přičiněním.
„Ano. Hokej je stresová záležitost, nervozita bude vždy nějakým stylem přítomna. Čím více dokážete stres eliminovat herním sebevědomím, ukážete věci, o nichž nemají druzí ani ponětí.“
Můžete dát rovnou spatra příklad?
„Tak třeba Musilův gól v semifinále na Spartě. To byla ukázka, o čem se bavíme. Intuice spojená s odhodláním dát gól a věřit tomu. Áda byl zády v bráně, pro drtivou většinu hráčů zjevná nešance. Nikdo by se v té situaci nepokusil o to, co udělal on. Uvolnil se a zády k brance bekhendem vystřelil. Salák v bráně byl tak zaskočený ze způsobu zakončení, že neměl šanci reagovat… Po takovém gólu si začnete myslet, že dokážete všechno. Získáváte náskok na ostatní. Necítíte překážky, které by vám měly znehodnotit výkon. A chcete víc. Logicky. Jsme lidé, chceme si zobnout víc a víc.“
V tu chvíli je ovšem nutné mít hlavu na správném místě, ne?
„Samozřejmě. Toho se u Ády nebojím. Nenapadne ho jako řadu jiných hráčů, kteří se začnou domnívat, že se teď už všechno naučili a nemusí makat dál. Někdo to v palici neustojí. Ovšem tady se prokazuje výchova táty Franty Musila a mámy Andrey Holíkové. V Ádovi se skloubily prvky, které poskytují návod na úspěch.“
Ondřejovi Vitáskovi je třicet let, jak on došel k tomu, že vás zapojí do své kariéry?
„Asi to je dané věkem. Přišel, zkusil a zjistil, že věci kolem trénování fungují jinak. Myslel si, že čas původně věnovaný rodině bude muset obětovat tréninku, ale potom, co se naučil určité cviky a pochopil zákonitosti, mohl rodině a sobě ve finále věnovat daleko víc času. A tak může výraznou část léta trávit v Chorvatsku. U mě se stavil na týden až dva trénovat a pak zmizel k moři.“
A to stačí?
„To je na tom všem kouzelné. Pochopení, jak vše funguje, je víc než dril. Dostal chuť neuhnout z cesty, měl v sobě velkou disciplínu a podívejte, jak zlepšil bruslení a vůbec svoji hru. Ve své pozici mohl doufat, že jeho výkonnost bude mít dva, tři roky nějaký doběh. No jo, ale co potom? Konec? Proč? To by byla škoda. Tak zkusil trochu jiný pohled na hokej, než se nabízí všude jinde.“
S jakým přáním za vámi přišel?
„Připadalo mu, že se na ledě zbytečně dře. Hledal větší lehkost. Zkusil si u mě zabruslit, začali jsme postupně. Vitas nikdy nebude mašina na žabičky a góly do prázdné. Ale naučil se s pukem dobře fungovat. Našel si spolehlivou polohu své hry. Puk manažuje tak, aby byl pro svůj tým produktivní. Umí jako málokdo v extralize posouvat hru dopředu. Má výborný first pass, což je u beka zásadní. Ale do kanadských bodů se to tolik nepromítne. Víte, spousta lidí v branži vám řekne, že to, co děláme, je blbost. A myslí to smrtelně vážně. Ale máte tady Musila, Vitáska, Jiříčka nebo mladého Formánka. Jejich příklady. Laicky řečeno, propojujete mozek se svalem, u kterého chci, aby ho dotyčný lépe ovládal. Hráčům poskytujete volnost. Otvíráte je.“
Jste něco jako otvírák.
„Jo, to asi sedí. A je na klukách, jak s tím umí pracovat. Ovšem vždycky odsud odejdou lepší, než v jakém stavu sem přicházeli. To, čím se zaobírám, je něco, co málokdo vidí.“
ADAM MUSIL (24 LET)
| 2020/21 | Liberec | základní část | 46 zápasů | 24 bodů (14+10) | +9 |
| 2020/21 | Liberec | play off | 15 zápasů | 4 body (3+1) | +3 |
| 2019/20 | Liberec | základní část | 51 zápasů | 15 bodů (9+6) | 0 |
| 2019/20 | Benátky | základní část | 7 zápasů | 9 bodů (2+7) | -2 |
| 2018/19 | San Antonio | AHL | 65 zápasů | 14 bodů (6+8) | -8 |
| 2017/18 | San Antonio | AHL | 54 zápasů | 11 bodů (3+8) | +2 |
Musil také výrazně přitvrdil, ještě loni byl poměrně křehký. Jak to udělal?
„Všechno se vším souvisí. Našel jsem způsob tréninku, který vám jakoby mimochodem výrazně zpevní tělo. Pak je to občas srážka s utrženým vagónem. Případ Ády Musila. A to má jen lehce nad 90 kilo. Jeho hity však píšou. A je to díky zpevněnému tělu odshora dolů. Energie vydaná srážkou projde celým tělem, nemá se kde ztratit, kudy utéct. To samé je u střely, u nahrávky. V čem taky obrovsky vyrostl, neztratí puk.“
Co soudíte třeba o Marku Ďalogovi, který se kvalitou bruslení v extralize vymyká? Vyvine rychlost i jako málokterý bek NHL, ale nejspíš nespojí vše v jeden celek. Co ho brzdí?
„Díky tomu, jak má kyčle od sebe a neskutečnou stavbu pánve s obrovskou mobilitou dolních končetin, mu to klouže jako nikomu v extralize a nebál bych se říci, že i na světě. Má velmi dlouhé nohy, v nepoměru kratší vršek těla vůči dolním končetinám. A toho využívá. Ale zároveň by potřeboval vše správně propojit, aby díky výbornému pohybu vytěžil víc bodů. Trochu podobný příklad je Libor Šulák.“
Povídejte.
„Šuly je tak třetina Ďalogy. Narodil se s brutálníma óčkama. Má ukrutně volné kyčle. Jakmile zabere, nepropadne mu kotník ani koleno. Odrazu dodá maximum, pro vyvinutí okamžité rychlosti mu vše drží perfektně pohromadě. Udělá tři kroky a vidíte je na první pohled. Na druhou stranu, nepřešlapuje podle potřeby. Tam má deficit. Potřeboval by lépe fungovat při práci s pukem během přešlapování. Ale pořád je pohybově jinde než druzí. Spousta jiných hráčů udělá tři kroky, ale stojí skoro na místě. Energie se zcela rozplyne. Šuly má na beka vynikající nahrávky. Kdyby s pukem uměl i v rámci složitějších manévrů, je z něj nový Paul Coffey. Pokud by ještě trochu zapracoval na technice bruslení… Musím říct, že by mě bavilo dostat ho do rukou.“
Kdo ze současných reprezentantů by potřeboval proškolit?
„Všiml jsem si, že takový Michal Jordán by potřeboval hodně pomoci. Přestože má nějaký věk a dané návyky, jeho progres by mohl být značný. Určitě by mu prodloužil kariéru v cizině. A takových hráčů je víc. Vlastně každý, kdo se chce hokejem ještě bavit.“
Hráči občas mívají komplikace v klubu, pokud vedle klasického trénování dochází i za vlastním trenérem. Trenéři to ne vždy rádi vidí. Jak je to u Musila a Vitáska?
„To víte, že se to trochu tluče. Zdejší trenéři na fyzičku jsou zaseklí u zvedání činek. Hotová mantra. U mě Áda nezvedl gram železa. Leda u dvou cviků s jednoručkami. Jinak si pomáháme s jeho vlastní vahou nebo s medicinbalem. Na činky má čas tři roky. Máte hráče, kteří zvednou 150 kilo, protože musí, a pak zjistí, že je neutáhne vlastní noha. Tak k čemu je taková posilovna dobrá? Ono to všechno vypadá hezky, všichni se hecují, kolik uzvednou. Dobrý. Ale pro hokej o ničem.“
Jak z toho ven?
„Mít možnost věnovat se hráči od A do Z. Pak z něj uděláte monstrum. Áda by takový případ zrovna mohl být. Anebo to chce mít svůj vlastní klub, tudíž nikdo jiný vám do toho nebude mluvit. Jste svým pánem, máte svůj program a podle něj se všemi jedete.“
Vidíte Musila v NHL? A teď nemyslím na pár startů, nýbrž na roky pravidelné šichty.
„Hrozně bych mu to přál. Ještě mu trochu chybí hokejová vyzrálost. Potřebuje do sebe dostat chytrost. On to všechno valí silou.“
Tak je to Musil.
„Souhlas. Frantovy geny se nezapřou. Ale někdy potřebujete trochu ubrat, abyste vzápětí mohli o to víc přidat. Až tohle vychytá a vyhraje se, bude to báječný. Potenciál na NHL stoprocentně má. Dovednostmi i hlavou. Někdy ukáže záblesky geniality, jindy o něm tolik nevíte. Prostě potřebuje vyladit, stabilizovat. To přijde, je to proces. Pak mu všichni utrhnou ruce. Může hrát NHL dlouhé roky. Kdyby takhle, jak funguje teď, fungoval od sedmnácti, o extralize se nebavíme, hraje NHL. Ale je fajn, že ty moje věci měl šanci poznat a pochopit aspoň teď. O to mi jde. Když za mnou před dvěma roky přišel, na bruslích spíš kulhal. Už záleží jen na něm, kam se bude chtít posunout.“
