Program měl náročnější než mnozí čeští reprezentanti v Rize. Pro řadu z nich to byla spíš exkurze do lotyšské bubliny, sem tam zápas, jinak trénink. A někdy ani ten ne. Marek Sýkora pendloval mezi bydlištěm u Plzně a Prahou, kde navíc glosoval hokejové dění pro ČT.

Jaké dojmy z mistrovství světa ve vás zůstávají s odstupem pár dnů?
„Znovu se mi ověřilo, že vyhrávat všechny zápasy v přípravě není dobré. My jsme zvítězili devětkrát v řadě, což před prvním utkáním svazuje. Nechci si hrát na pamětníka, ale tohle mistrovství mi o hokejovém směřování neřeklo nic vypovídajícího, z toho jsem rozladěný. No, a znovu vyhrála Kanada. Jak říká klasik, všichni hrají hokej, ale nakonec se raduje Kanada. I když tomu pomohli Němci, na to nejde zapomínat. Kanaďané se museli cítit jednou nohou v letadle, ale tříbodová výhra Němců nad Lotyši jejich týmu dodala zážeh. Krom Kanady, Finska a trochu Ameriky se mi hokej jako takový v Rize moc nelíbil.“

Zapisovalo se nezvyklé množství těžko uvěřitelných výsledků.
„V tom je ten sport krásný. Něco je nalajnované a realita je úplně jiná. Akorát je blbý, když je to na náš úkor.“

Kanaďané se sletěli do Rigy na poslední chvíli, někteří poprvé v životě viděli velké hřiště, postupně se dali do kupy a nakonec všem vytřeli zrak. Co za tím vším vězí?
„Kanada má hokej v krvi. S malými odchylkami skoro všichni procházejí stejnou výchovou. Zrodí se řada hvězd, ale pak i hromada hráčů druhé a třetí garnitury. Henrique, Brown, Mangiapane a další. Jenže pořád to jsou skvělí hráči. A pokud k tomu přijde velezkušený trenér a sympaťák, jako je Gerard Gallant, který nepanikaří… Po třech porážkách řekl naplno, že už stačilo a teď bude Kanada jenom vyhrávat. Stabilizoval sestavu, a protože hokeji rozumí, poskládal výbornou první lajnu, rozložil sílu do ostatních. Všem dohromady vyjadřoval plnou důvěru.“

Studio MS na iSport.cz při zápase se Slovenskem: moderátor Tomáš Zetek, trenér Marek Sýkora a redaktor Sportu Miroslav Horák.

• 52 zobrazit galerii

Což je klíč.
„Jistě. Ono to není jen o tom, že hráčům ukážete, kdo má kam jezdit. Zásadní roli hraje psychika. Hráči se něco nevyvede, on ho podrží. Dá mu druhou šanci. I třetí. Díky tomu se hráč zvedá, z toho vám postupně vykrystalizuje tým. A výsledek jsme viděli. Všechno do sebe zapadlo. Trenér Gallant se nezpochybnitelným způsobem zapsal pod konečný triumf.“

My Češi to tak v krvi nemáme. Jakmile nám to nejde, častěji se rozvrtáme, než spojíme.
„Souhlasím, my to v krvi nemáme. Jakmile Kanaďané zjistili, že se to obrací na jejich stranu, ohromně je to zvedlo, všechny jejich pozitivní stránky vylezly na povrch. Najednou ukazovali skvělé hokejové věci. Jejich střela z voleje je obzvlášť paráda. Na nich je taky perfektní, že když jim to hapruje herně, přidají na důrazu. Ten drajv vychází z nich, nikdo jim to nemusí říkat. Aktivují plán B a zase se vrátí do pohody. Takhle dostali Rusy. Ti jak vidí nápis Canada na dresu, dělá se jim až šoufl . Přivezli brankáře Bobrovského na jeden zápas, dopadlo to až směšně.“

Český propadák jsme důkladně probrali ve studiu iSport TV. Napadá vás něco nového?
„Dost paseky nadělala první porážka s Rusy, to byl remízový zápas. Možná dvoubodový. Muselo se to honit, trochu se to zvedlo, věřil jsem, že konec pekla přišel po vítězném a úžasném obratu se Švédy. Jenže pak to zase spadlo dolů. Nechci trenéra Pešána kritizovat, snažím se být kole giální. Nicméně takzvaná chemie, jak se moderně říká, nenastala, pohybů v sestavě bylo příliš.“

Máte svoje vlastní označení pro výraz chemie?
„Vzájemné pochopení, kamarádšoft. Sladění herní i lidské mezi hráči.“

Jak na vás přes sklo obrazovky Filip Pešán působil? Podle mého nečekal, že to pro něj bude tak velké, těžké sousto, z toho pramenila jistá panika a zvláštní kroky.
„Veřejnost ho dost kritizovala za způsob chování na střídačce. To bych mu nevyčítal. Zkrátka je asi takový. Není to úplně podstatné. Ale dělalo to na mě dojem, že v tom trošku plave. Že v těch těžkých situacích přesně nevěděl, jak zakročit, aby bylo lépe. Nevím, takový pocit jsem z něj měl. Těžko odsud říci, jak fungovala spolupráce s Martinem Strakou a Jardou Špačkem. Čím si nejsem jistý, to nechci hodnotit. Každopádně mi přišlo, že to Filip úplně nezvládá. Škoda.“

Asi každý věřil do poslední chvíle, že se Češi nakopnou a obrátí vývoj děje. Vy také, ne?
„Byl jsem optimistický. Bohužel bláhově. Očekával jsem, že obrácený duel se Švédy nás nakopne k úplně jiným výkonům. Ale ne. Dál to byla trápená.“

Vedou se polemiky, zda český hokej stagnuje, či padá níž a níž. Suše nás skolili Švýcaři, Němci hráli semifi nále. Nepadáme ke Slovákům? Ti ovšem hráli sympaticky, všechna čest.
„Musíme si začít říkat pravdu. Osmnáctka, dvacítka, teď národní mužstvo… Je třeba si konečně uvědomit realitu. Ano, věřili jsme, že přivezeme z Rigy medaili, mělo to publicitu, optimismus, ale zase to skončilo rozčarováním. Neodvažuju se říkat, kudy zpátky nahoru. Každopádně se musíme podívat do zrcadla, přiznat si natvrdo, že jsme opustili dřívější místa a že veškerý náš optimismus je bláhový. Je třeba začít něco dělat tak, aby se to zlepšilo. Návod bohužel nemám. Necítím se na to. V našem hokeji je spousta mladších lidí, kteří se musí dát dohromady a společně to zvednout. Nebude to trvat rok, dva, spíš pět nebo sedm.“

Na jednu věc se zeptám. Národní týmy vedou trenéři bez valné hráčské minulosti. V hnutí je to velké téma, dráždí to. Nemusí to být nutně handicap, ale je to cesta kupředu?
„Takový Radim Rulík hokej taky pořádně nehrál a je skvělý trenér. Vím, že tohle téma v hokeji rezonuje, přetřásá se to. Pro mě to problém není, nepřijde mi to určující – Švédy jednou vedl profesor z vysoké školy. Jasně, je dobré mít hráčskou historii, zároveň vás to nepředurčuje k tomu, že budete výtečným trenérem. Každý není jako Růžička, výborný hráč a pak i trenér.“

Ale není spíš od věci získat pro národní tým velkou hráčskou autoritu, jež vše zastřeší, šéfuje celku a k němu instalovat snaživé pracovité teoretiky?
„K tomu bych se i přikláněl. Vím, že si hráči v minulosti pochvalovali Vláďu Vůjtka, jakým stylem nároďák vedl. To je zrovna člověk, který koučuje v klidu, s nadhledem. A býval to i výborný hráč, v juniorech Vítkovic hrál se mnou. (usmívá se) Kdybychom se vydali touto cestou, na rok, na dva, mohlo by to mít smysl. Aby to nějaká kapacita celé zastřešila, usměrňovala.“

Neobáváte se, že hokej kvůli přetrvávajícím neúspěchům ztratí své významné postavení? Navíc současná generace je spíš lenivější a hrát hokej je dřina. I logistická.
„Je to tak, mužský možná trochu měknou. Hokej tu měl vždy obrovskou podporu veřejnosti, celý život se v něm pohybuju a vždy jsem cítil enormní zájem lidí. Člověku to dělalo dobře. A třeba i ženské vždycky říkaly, že fotbal nemusí, že je hokej baví víc. Mají rády srážky, ten náboj, rychlost. Vím, že sledovanost posledních utkání před mistrovství světa v Rize byla velká, hrálo se dobře, lidi to zajímalo a podle mě se i těšili, že po letech přijde medailová radost. Mám za to, že poptávka po hokeji je pořád. Teď se lidé, co hokej dělají a ovládají, musí pokusit něco s ním udělat.“

Aby to nebyl hnus jako proti Dánům, jak říkal v televizi Milan Antoš. Vy jste zrovna seděl vedle něj. Zarazil vás parťák tím výrazem?
„Zrovna tenhle výraz se mi moc nezdál, použít ho do hokejové terminologie by mě nenapadlo. Přiznám se, že mě Milan překvapil. Přišlo mi to až moc silné. Beru, že pro někoho byl náš hokej mizerný, ale slovo hnus bych já osobně nepoužil.“

Poprvé jste se během mistrovství světa představil ve studiu iSport TV. Jak vás to s námi bavilo?
„Bavilo mě to hrozně moc. Potěšilo mě, že jsem dostal prostor mluvit. Je mi přes sedmdesát a už potřebuju trochu víc času na to vymáčknout se. Ve Sportu byla šance některé mé pohledy víc vysvětlit a vykecat se, jak se říká. Ale vše k tématu, takže se mi to velmi líbilo. Mohli jsme hokej široce rozebrat, zleva zprava, poznal jsem fajn lidi. Spokojený jsem byl moc. V České televizi to bylo takové honem honem. Říkám upřímně, že po těch letech, kdy jsem z hokeje vypadl, jsem sám cítil, že to bylo ode mě slabší. Umím být sebekritický a přiznat si to. Sám se sebou jsem nebyl spokojený. Ale Robertu Zárubovi jsem poděkoval za příležitost. Před lety mi dal šanci být v televizi, v dějišti mistrovství světa, byla to pro mě velmi cenná zkušenost. Vážím si toho.“

Takže za rok znovu u nás ve Sportu?
„Pokud za rok nebudu někde v Karibiku, zase moc rád přijdu. Ale spíš to vidím, že budu doma u bazénu. Tedy pokud tady vůbec budu…“ (usmívá se)

Premium

MS v hokeji 2021

Varaďa o MS: Svíralo mě to. Nechtěl bych číst, že jsme banda uličníků

MS v hokeji 2021

8. června 2021 • 16:36

Co se opravdu dělo na MS: Proč Sekáč balil kufry a co naštvalo Hronka?