Válečník Ščotka: Neuvěřitelný, že jsem tady. Medaili si zasloužíme my i lidi
PŘÍMO Z HELSINEK | Dřív byl spíš ofenzivní obránce. V reprezentaci Jan Ščotka ale ukazuje, jaký umí být dříč. Chodí na oslabení, hasí požáry. Jednou i ve čtvrtfinále odpálil na břiše volný puk, který málem skončil v české bráně. „Jo, tohle je taková moje role, hasit, když se něco stane. Někdy se to povede, někdy ne. Každý se snažíme plnit naplno, co máme,“ říkal bojovník po výhře 4:1.
V 26 letech je na první velké reprezentační akci, rovnou dostal na dres písmeno „A“ pro zástupce kapitána. Na ostatní má vliv jeho pozitivní nálada. Když houstne atmosféra, nadhodí nějaký fórek. Ale i jemu se hlavou před zápasem s Německem honily úplně jiné myšlenky: „Na psychiku je to docela náročný. Máte tady jeden zápas, kdy se rozhoduje, jestli to bude úspěšný turnaj, nebo nebude. Přiznám, že jsem byl, než to začalo docela nervózní. Ale jak se začalo hrát, naštěstí to ze mě spadlo.“
Česko si získalo díky výhře nad Německem právo hrát ve Finsku ještě dvakrát. „Všichni máme stejný cíl, abychom domů přivezli nějakou medaili. Zasloužíme si to, my i lidi doma,“ říká Ščotka.
Dobře ví, že hokej zase přitahuje pozornost. Fanoušci si přejí medaili, sedají k televizi, plánují si volno na české zápasy. „Vnímáme tu velkou podporu, která se k nám hrne z domu. Už i manželka mi říkala, že byla s taťkou na obědě a u vedlejšího stolu se bavili lidi o hokeji. Je super, když slyšíme, jak turnajem lidi doma žijí. Mistrovství je jednou za rok, je velká čest tady být,“ spustí obránce.
Sám po vítězném čtvrtfinále v sobě prožíval celkem divokou emoční bouři:„Ani vám nedokážu popsat, co teď cítím. Jsem strašně rád, že tady můžu být s takovým týmem, který tady je, vážím si každé minuty na ledě. Je neuvěřitelný, že jsem tady a je neuvěřitelný, že teď nás čekají zápasy o medaili.“ Tak sobota a neděle. Rušte návštěvy, zaškrtněte víkend v diáři. Česko hraje hokej.
