
Po dalším velkém triumfu se ve Finsku řeší zásadní otázka. Má Jukka Jalonen na to, aby trénoval v NHL? S ní pak souvisí i další téma. Pokud nabídka opravdu přijde, odejde? Jenom dva trenéři z Evropy dokázali okouzlit kluby ze zámoří tak, že z nich udělaly hlavní trenéry. Ivan Hlinka a Alpo Suhonem. Ovšem už víc než před dvaceti roky. „Jukka Jalonen by tam ale určitě mohl taky,“ pronesl kanadský kouč Claude Julien, který bral na šampionátu stříbro.
S trochou nadsázky se dá říct, že v Riihimäki, kde se narodil Jukka Jalonen, už po něm nemají co pojmenovat. Jeho jméno nese sportovní hala, stadion... Teď se řeší, jestli mu ve městě postaví sochu, nebo se po něm pojmenuje trh. On se skromně ošívá, že už to stačí. Ale zase si za to může sám. Nemá být tak úspěšný. Zlato z poslední olympiády, teď zlato z mistrovství světa? Trenér je pořád v kurzu.
Na mistrovství světa se pak samozřejmě i objevilo téma, jestli už náhodou Evropu nepřerostl tak moc, že by se o něj měla zajímat NHL. „Určitě by tam jít mohl, vím, že ho tam sledují,“ pronesl kanadský trenér Claude Julien.
Jeho slovo má docela váhu, vyhrál Stanley Cup, v nejlepší lize světa odtrénoval 1274 zápasů. Nebylo to jen nějaké plácnutí ze slušnosti k finskému publiku. „V NHL dobře vidí, jakou tady udělal práci, vyhrál v poslední době dvakrát šampionát, olympiádu, jeho týmy hrají opravdu dobře a on sám se posouvá dál,“ přidal kanadský kouč.
Jenže Evropan na lavičce v zámoří je pořád tak trochu exotika. Naposledy se mluvilo o tom, jak blízko je Rikard Grönborg, Švéd, který třikrát vyhrál MS, měl stříbro z olympiády. V Americe navíc dlouho žil a trénoval mládež, ale stejně po něm žádný klub nesáhl.
V roce 2000 se stal Fin Alpo Suhonen hlavním trenérem Chicaga, Ivan Hlinka si zase plácnul s Pittsburghem. První nedokončil ani sezonu, druhý ano, ale zkraje druhé skončil. A to je všechno. Tím evropský výčet končí. Teoreticky sem můžete zařadit ještě Ralpha Kruegera, trenéra Edmontonu a Buffala, který má i německé a švýcarské občanství. Jenže ten se narodil v Kanadě.
„Míč je na jejich straně,“ odvětil devětapadesátiletý Jalonen na dotaz, zda by odešel do NHL. „Myslím, že bych tam dovedl být platný i v roli asistenta. Samozřejmě by to chtělo zodpovědného hlavního trenéra, který si troufne vzít i k sobě dobrého trenéra, ne jen někoho na kývání,“ přidal.
Zároveň ale nepůsobí tak, že se rozhodl dobýt Ameriku: „Nemám potřebu se tam hnát za každou cenu. Teď jsem hodně spokojený, rád trénuji Lvy.“
Jinými slovy, pokud Jalonen dostane nabídku, pravomoc a zajímavou pozici, rád to zkusí. A jestli ne? Svět musí přijít na způsob, jak jeho hokej na mezinárodních turnajích převézt, jak být lepší.
NHL o trenéry z Evropy nemá zájem, pokud už se tam dostane někdo na stáž, tak přes známé a kontakty. Určitě ne proto, že by si evropského kouče vyhlédli jako svoji budoucí hvězdu. A jestli Jalonen bere jako výhru, že ve finále MS porazil Juliena, trenéra, který za mořem vyhrál Stanley Cup s Bostonem? „Ne, to vůbec,“ odvětil s klidem. „Byl to souboj dvou týmů, ne trenérů.“
Pak ještě přidal: „Asi se dá říct, že jsem stejně dobrý jako trenér NHL. Ale protože vyhrajeme zápas v prodloužení, nejde to hned otáčet tam, že já bych byl lepší. Za ty roky jsem si jen uvědomil, že jsem na úrovni, na které jsou oni. A taky je důležité říct, že netrénuju sám, mám skvělý realizační tým.“