Nekonečná černá éra bez medaile se zahryzávala do vnitřností až neúnosně. Petr Nedvěd o tom věděl své. „Poslední dobou mi připadalo, že dlouhá výluka od medaile má na kluky vliv. Trochu to tam bylo cítit. I proto jsem rád, že placka klapla. Hráčům to nalije čerstvou krev do žil, až budou mít možnost, s o to větší chutí přijedou,“ domnívá se GM národního týmu. Bude u toho i pátou sezonu v řadě?

Ještě ve vás doznívá bronzová radost, nebo jste za ní udělal tlustou čáru?
„Jo, sem tam si ještě vzpomenu. Jsou to a vždy budou příjemné vzpomínky. Na druhou stranu, trvalo nám zbytečně dlouho, než jsme se poprvé od roku 2012 dočkali. Natahovali jsme to jako poslední týden před výplatou. Bylo to nepříjemné pro všechny. Pro fanoušky, pro hráče, pro všechny lidi v našem hokeji. Já jsem u toho čtvrtým rokem a sám na sobě jsem cítil, že medaili hrozně moc potřebujeme. Ze všech možných důvodů.“

Oslavy tomu odpovídaly, že?
„Myslím, že žádná bronzová medaile se neoslavila tolik jako tahle. (směje se) Ale doba je holt taková. Bronz pro mnoho z nás měl cenu zlata. Co si budeme povídat, spadl ze všech tlak, trochu si odfoukneme, než do toho zase naskočíme. Věřím, že český hokej bude schopen navázat na letošní úspěch. Doufám i v cennější medaili.“

Trenér Kari Jalonen už po svém nástupu mluvil o zlatu. Mnozí mu uvěřili, že to myslel vážně. Co vy?
„Nejspíš tímhle vyjádřením chtěl podpořit sebevědomí týmu. Jeho prohlášení mělo koule, na druhou stranu, má to i opačnou stránku. Jako ta mince. Kdybychom nepřivezli medaili ani přes velká očekávání a vyhlašování, nevypadalo by to moc dobře. Za mě je však dobře, že to do éteru pustil, prokázal kuráž a sebedůvěru. To ne každý v sobě má. V tomto směru Kari odvedl kus práce.“

V boji o bronz s USA to dlouho vypadalo rozpačitě. Jak vám bylo za stavu 1:3 pro soupeře? Neviděl jste se s další bramborou na krku?
„Teď to možná vyzní zvláštně a vychytrale, ale já byl pořád optimista. Něco