Sedmadvacet hráčů, z toho tři bronzoví medailisté z loňského šampionátu. Česká reprezentace odstartovala v Plzni přípravu na mistrovství světa v Rize a Tampere. „Už s kluky, co tady jsou, je kádr docela nabitý. Přijedou další z NHL, ale šance není nikdy nulová,“ všiml si Nick Malík, brzy 21letý brankář finské Kouvoly a nejmladší člen národního týmu.
S plzeňským gólmanem Dominikem Pavlátem jsou jedinými nováčky. Malík s reprezentací trénoval poprvé už před dvěma lety, ale zatím nenastoupil. Příležitost může mít příští týden, kdy soubor Kariho Jalonena vyráží na dvojutkání do Německa. „Budu to ladit, abych byl připraveny, kdyby šance přišla. Doufám, že nejsem na posledním kempu a prodloužím si sezonu ještě víc,“ přál si.
V týmu se zatím sešli poměrně nezkušení brankáři. Štěpán Lukeš má sedm startů, vy s Dominikem Pavlátem zatím žádný. Cítíte šanci, že byste se mohl prosadit?
„Asi je větší. Čekají nás dva zápasy proti Německu, gólmani jsou tři. Asi se rozhodne podle dalšího vývoje. Určitě přijedou kluci z NHL a AHL, ale šance asi nikdy není nulová. Budu makat a snažit se. Uvidíme, jak to dopadne.“
V reprezentaci jste se už mihnul, před dvěma lety jste s ní ale jen trénoval.
„Ano, bylo to krátké. Ukončil jsem tehdy smlouvu v Třinci. Bylo to v covidovém období, naskytla se možnost jet na nároďák, byl jsem jediný volný gólman. Jel jsem jako pojistka, kdyby se náhodou něco stalo.“
Při jiných příležitostech jste nabídky odmítal. Dal jste přednost klubu, jindy vás omluvilo zranění. Jak se vyvíjel váš vztah k reprezentaci?
„Ne, že bych se nějak bránil. Ale vždycky tam něco bylo. Napřed jsem odmítl dvacítky. I za cenu, že mělo jít o můj poslední juniorský šampionát. Věděl jsem, že bude lepší zůstat v klubu, abych si udržel pozici, kterou jsem si tam vybudoval. Minulý rok jsem zažil své první seniorské play off v nejvyšší soutěži. Chytal jsem docela velkou sumu zápasů a musím říct, že to moje tělo docela pocítilo. Bylo tam zranění, sice lehké, ale nechtěl jsem to dráždit, aby se to nezhoršilo a nebylo to něco vážnější.“
Co jste říkal poprasku, jaký vaše rozhodnutí nejet na dvacítky vyvolalo?
„Nebyl jsem první, rok přede mnou odmítl Marcel Barinka. Lidi to berou jako projev neúcty, ale tak to vůbec není. Vždycky, když se naskytne možnost reprezentovat, jedeme rádi. Jen prostě v tu danou chvíli každý chce udělat, co si myslí, že je pro něj nejlepší. Určitě to nebylo tak, že bych neměl dost úcty. Cítil jsem, že dělám nejlepší rozhodnutí.“
První sezona ve Finsku vyšla parádně, po ní vás draftovala Tampa. Dozvěděl jste se to náhodou, ale rychle pak musel odletět na nováčkovský kemp. Jak jste to prožíval?
„Byl to fofr. Draftovali mě, když v Česku bylo devět, deset večer. Zavolali mi a hned řešili letenky. Člověk byl trošku v šoku, co se všechno najednou děje. Hned ráno jsem jel na letiště do Krakova, kam to mám blíž. Odtud do Tampy a druhý den na trénink. Ale skvělá zkušenost.“
Naposledy už to ve finské lize tak vydařené nebylo, viďte?
„Sezona nahoru dolů. Ze začátku jsme moc nevyhrávali, bylo to takové zvláštní. Měl jsem hodně zápasů, kdy se nedařilo. Nebylo to tak, že by šly nějak extra za mnou, jenže jsme nevyhrávali, a víc šancí dostával ten druhý. Od toho se to odvíjelo až skoro do konce sezony.“
Považujete za velké plus, že jste ve Finsku mezitím prodloužil smlouvu?
„Určitě. Finská liga je super, hlavně pro gólmana. Působí tam zkušení hráči, každým rokem mi přijde silnější. V Česku jsem nikdy nehrál nejvyšší seniorskou soutěž. Finská liga je hodně kvalitní, myslím, že za dva roky jsem udělal velký posun. První sezonu jsem taky měl výborného trenéra gólmanů, který působil i u reprezentace. Dal mi hodně. Rostu nejen tím, že chytám zápasy, ale i tréninky, vším, jak tam hokej funguje. Možná taky proto tu jsem. Ve Finsku budu pokračovat, jen doufám, že příští ročník bude lepší, než byl tenhle.“
Jak myslíte, že vás posune účast na kempu reprezentace?
„Už s kluky, co tady jsou, je kádr docela nabitý. Jsou tu hráči ze švýcarské a švédské ligy. Když čelíte jejich střelám, vidíte, jak přemýšlí a vnímají hru, už v tom je rozdíl. Mezinárodní úroveň je zase někde jinde než ligová soutěž. Ještě kdybych dostal zápas a povedl se mi, bylo by to super. Teď si hlavně přeju, abych se na ledě cítil dobře, protože jsem na něm dlouho nebyl. Budu to ladit, abych byl připravený, kdyby ta šance přišla.“
Celek KooKoo Kouvola skončil už v prvním kole play off. Měl jste dlouhou přestávku?
„Dva a půl týdne. První tři, čtyři dny jsme měli něco s týmem. Ne úplně oslavy, spíš lehké zapíjení, že jsme skončili sezonu. Hodně kluků odchází, chtěli jsme se rozloučit. Pak domů, odpočinek. Do toho zavolali, abych přijel na reprezentační sraz. Rychle jsem skočil do gymu, měl jeden led a jsem tady.“
Pozvánka vás tedy potěšila?
„Už vzhledem k tomu, že poslední sezona nebyla tak dobrá. Nedostal jsem tolik prostoru jako v minulém ročníku. Budu se snažit si to trošku prodloužit a doufám, že nejsem na posledním kempu a prodloužím si to ještě víc. Ne, že bych si chtěl vyloženě spravit chuť, to už se povedlo ke konci sezony, kdy jsem dochytal play off a docela se mi dařilo. Jen ještě ke konci základní části jsem se lehce zranil a nechtěli jsme vytahovat gólmana, jemuž to docela šlo. Chtěl bych spíš navázat na to, kde jsem skončil, a pokračovat v tom.“
V národním mužstvu jste nejmladší, kolik lidí z týmu znáte?
„Podle jmen všechny. Ale asi nejvíc mladší kluky. Adam Najman, Radek Kučeřík, spolu jsme byli ještě v mládežnických výběrech, pár kluků znám z finské ligy. Ale s mnohými se vidím poprvé.“
Vyplývají z toho pro vás nějaké povinnosti?
„No tak, bago na konci tréninku, jinak pokud kustodi budou chtít pomoct. I kdybych nejmladší nebyl, vždycky bych se ozval a přihlásil, jestli něco nepotřebují.“
Témata:
Česko, reprezentace, kemp, sport, národní tým, kari jalonen, hokej, MS v hokeji 2023, Nick Malík, Hokej na Heureka.cz
Související články
