Ani čárka, nic. Československý výběr opustil Švýcarsko, odjel z mistrovství světa a Rudé právo o tom nenapsalo ani větu. Druhý den taky ne. Až po čtyřech dnech vyšel krátký text o hokeji. Před 70 lety se na hokejovém šampionátu přihodila bizarní věc. Každý, kdo ho dohrál, dostal medaili. Významnou roli tady hrál i náš národní tým. V závěru turnaje zemřel Klement Gottwald a Československo odjelo domů truchlit. Nic jiného mužstvu nezbylo.
Dva dny před začátkem MS v roce 1953 zemřel sovětský diktátor Josif Stalin , den před koncem turnaje ho na cestě do pekla následoval tehdejší prezident Československa Klement Gottwald . Projíždět Rudé právo a hledat zprávy o hokejovém šampionátu? Ani lupou byste nic neobjevili.
Na sport nebylo místo, noviny plnily soustrastné telegramy, následovala strana na téma „Život a dílo Klementa Gottwalda.“ Jako kdyby si dobový tisk všechno nacvičil u Stalina a teď mohl naplno vypustit, co dovede.
Nakonec 18. března jeden článek v Rudém právu vyšel, strana číslo osm, vpravo dole. „Českoslovenští hokejisté se rozhodli ihned, jakmile se dozvěděli o úmrtí presidenta republiky Klementa Gottwalda, v turnaji nepokračovat,“ začíná sedmdesát let starý text. Nejhůř by sestava s Karlem Gutem, Stanislavem Bacílkem, Vlastimilem Bubníkem, Bronislavem Dandou nebo Miroslavem Klucem brala stříbrnou medaili. Ale stejně měla prý jasno: „Sdělili pořádajícímu výboru mistrovství, že pro hluboký zármutek nad úmrtím presidenta svého státu vystupují ze soutěže a vracejí se do vlasti,“ oznamovalo Rudé právo.
Pro kontext, ještě neuplynuly ani tři roky od vykonstruovaného procesu s československými hokejisty. Většina týmu, která se chystala na MS v roce 1950, byla odsouzena za velezradu. V době Gottwaldova úmrtí už za sebou Bohumil Modrý, Augustin Bubník nebo Vladimír Kobranov měli mučení, rozsudek, pobyt na Borech a teď pracovali v uranových dolech. To jen na vysvětlenou, jestli se národního týmu v roce 1953 někdo ptal, zda chce v turnaji pokračovat, nebo je smutek tak velký, že přes něj nejde hrát.
Umřel Gottwald a domů.
Jako bonus národní tým ještě dostal přednášku na konzulátu v Curychu. Téma nepřekvapí, generální konzul jim vyprávěl o nesmrtelném životě a díle Klementa Gottwalda. Dopoledne 15. března letadlo s hokejisty usedlo do Ruzyně, aby i celý tým mohl doma truchlit nad nezměrnou ztrátou…
Takže si na šampionátu ve Švýcarsku rozdělili účastníci medaile následovně: zlato pro Švédsko, stříbro pro Německo, bronz pro domácí tým. Nikdo další už nezůstal, kdo přijel a vydržel, dostal odměnu. Mimochodem, když čtete občas při šampionátech o jediném velkém úspěchu Německa? Tohle je ono. Dorazilo, dohrálo, víc nebylo třeba.
„Jeli jsme kvůli státnímu smutku domů a Švédům spadl titul do klína,“ popsal jen krátce situaci někdejší obránce Karel Gut ve své knize „100 let českého hokeje“. Pikantní taky bylo, proč do Švýcarska dorazily jen čtyři týmy.
Kanada a Spojené státy se urazily. Před rokem na olympiádě čelily kritice, že si domluvily poslední výsledek, kde jim stačila remíza. Zápas skončil 3:3, Kanada měla zlato, USA stříbro. Pak se zámořské země domluvily, že na turnaj budou jezdit jen v sudých letech (šprajc ale trval nakonec jen právě v roce 1953). Těsně před mistrovstvím světa odřeklo účast Finsko, s ním i Norsko a Polsko.
Původně byl blízko turnaji i Sovětský svaz, už tehdy měl podat přihlášku na svoje první MS. Ale nakonec cuknul taky, protože se zranil Vsevolod Bobrov, tehdejší hvězda číslo jedna. Bez něj si reprezentace nevěřila, že všem vypráší kožich. Ne, nikdo se nechtěl jet zúčastnit. Už z té doby se koluje historka, kdy se trenér CSKA Moskva Anatolij Tarasov blaženě usmíval, když se v Československu ptal, kolikrát tady týmy trénují. Slyšel, že dvakrát týdně. On své hráče cvičil dvakrát denně.
V únoru před šampionátem taky národní tým vyrazil do Moskvy ke dvěma přípravným zápasům. Československo prohrálo 2:8 a 0:2. Ale fanoušci doma tyhle výsledky nebrali jako varování, že se rodí obr. Podle publikace Miloslava Jenšíka „Zlatá kniha hokeje“ se spíš říkalo, že porážka byla státem nařízená akce, aby se Sovětskému svazu couvlo z cesty.
Na výjezd vzpomínal ve své knize i Gut: „Vyrazil jsem poprvé do Moskvy, tohohle města jsme se báli. Ale ubytování bylo dobré. Horší to ovšem bylo s kvalitou jídla. Největším překvapením se pro nás stalo, když hned při první večeři před nás obsluha postavila lahve vodky. Pro každé čtyři osoby jedna. Když to viděl trenér Farda, nestačili se číšníci divit.“
Ale do Švýcarska z Moskvy nikdo nedorazil, takže v roce 1953 mělo Československo blízko ke svému třetímu titulu mistra světa. Reálně si to mělo rozdat pouze se Švédskem, nikdo jiný neznamenal nebezpečí. Turnaj se i podle předpokladů vyvíjel, ve čtyřech bylo nutné hrát každý s každým dvakrát, ať není za tři dny konec. Tehdy se ještě play off nekonalo.
Proti Německu a Švýcarsku si národní tým zastřílel. Pak se na programu objevila bitva se Švédy číslo jedna. Přímý účastník Karel Gut popisoval, jak cítil, že v mužstvu je něco jinak. Národní tým před rokem na olympiádě prohrál dodatečný zápas se Švédy 3:5, přišel tím o bronz i titul mistra Evropy. Gut říkal, že vnímal nervozitu, aby se nekonal další průšvih jako v Oslu. Třeba brankář Richter šel běhat do parku. Nikdy předtím nic takového před zápasem nedělal. Jenže stejně se výsledek opakoval, Švédsko i ve Švýcarsku vyhrálo 5:3.
Nic se ale nedělo, stačilo vyhrát odvetu. K ní už nedošlo. Zemřel Gottwald, takže pak hurá na konzulát, vyslechnout si věty o velikosti prezidenta a domů. Mimochodem, i kdyby byl Bobrov zdravý, tak vzhledem k poměrům v roce 1953 by Sovětský svaz na turnaji stejně nehrál, když dva dny před startem zemřel Stalin. Taky by se jelo domů plakat. Taková byla doba.
Výsledky z pohledu Československa na MS 1953:
- SRN 11:2
- Švýcarsko 9:4
- Švédsko 3:5
- SRN 9:4 (druhý zápas)
Soupiska Československa:
- Brankáři: Jan Richter, Jozef Záhorský.
- Obránci: Karel Gut, Jan Lidral, Miroslav Nový, Miloslav Ošmera, Stanislav Bacílek
- Útočníci: Vlastimil Bubník, Bronislav Danda, Miloslav Charouzd, Miroslav Rejman, Slavomír Bartoň, Jiří Sekyra, Oldřich Seiml, Miroslav Kluc, Milan Vidlák, Karel Bílek.
Témata:
sport, MSLH23, hokej, Německo, Československo, Švýcarsko, národní tým, Mistrovství světa v ledním hokeji, Karel Gut, Rudé právo, Klement Gottwald, Josif Vissarionovič Stalin, Hokej na Heureka.cz
Související články
