Jalonen o práci i loňském bronzu: Už je to historie. Kdy v kabině mluví česky?
Misi u národního týmu začal bronzem na šampionátu. Co přijde letos v Rize? „Nebudu zakrývat, že naším cílem je vyhrát,“ tvrdí Kari Jalonen. Finský kouč, jenž po deseti letech přerušil dobu sucha, ale tuší, že mužstvo nesmí koukat tak dopředu. V obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium mluví o zkušenostech z loňského tažení i o chvílích, kdy v kabině mluví česky.
Při podání ruky v sídle hokejového svazu se omluvil: „Je mi líto, že za mnou musíte jít v neděli.“ Interview probíhalo v přestávce mezi dvěma reprezentačními akcemi. „Na nich nemám čas, musím se maximálně koncentrovat,“ vysvětlil trenér. V Česku se nastálo usadil, díky tomu místní prostředí stihl poznat.
Usadil se ke stolu a dal se do vyprávění. Poprosil, abychom rozebírali hlavně budoucnost. „Minulý šampionát už je minulost,“ pousmál se. Když mluvil o českém hokeji, říkal my. Potom zapózoval u slavné fotografie Jaromíra Jágra z roku 2015, kdy na domácím mistrovství světa rozhodl čtvrtfinále. Zrovna proti Finům, když stál Jalonen na jejich střídačce. Za rok v Praze si už stoupne na tu českou.
Kde máte uloženou loňskou bronzovou medaili?
„Je dobře schovaná u mě doma v Turku, kde jsou i ostatní. Mám na ně takové speciální místo. Z klubů, ale i z reprezentace. Takže nebojte, je v bezpečí!“ (smích)
Znamená pro vás, Fina, ta česká něco víc?
„Každá placka ze světového šampionátu je velká. Ale víme, že máme před sebou ještě dva další kroky. Stříbro a zlato. I když zážitky z minulého roku byly pochopitelně úžasné. Co jsme jako tým dokázali. Vybavuju si, jak jsme dostávali bronzové medaile. Nádherné okamžiky. Jak čeští fanoušci aplaudovali a skandovali i moje jméno. Nejenom čeští, ale i finští. Na to nikdy nezapomenu, to pro mě bylo opravdu něco mimořádného. Navždy to budu mít napsané v paměti.“
Byl to pro vás největší zážitek?
„Dá se říct, že ano. Jasně, hrálo se ve Finsku, takže domácí fandili hlavně svým Suomi. Ale hned na druhém místě měli nás. Což byla nádhera, speciální moment. Ale počkejte. Teď už je to historie! Musíme se dívat dopředu.“
Používáte bronz jako motivaci před nadcházejícím turnajem? Třeba při promluvách k týmu?
„Motivace u hráčů reprezentace je jasná. V tomto směru ani nepotřebují nic slyšet. Není to tak, že bych jim bronz připomínal a šermoval s ním před nimi, aby víc makali. To určitě ne. Máme velmi dobré mužstvo a všichni jsou připravení udělat pro úspěch maximum. Ať jsou to mladší kluci, nebo zkušenější hráči. I tímhle přístupem mi usnadňují práci a život, protože mám o starost míň.“
Během sezony v lize je to jiné.
„Ano. Hraje se až šedesát zápasů, takže někdy musíte kluky povzbudit, aby do toho dali všechno každý zápas i trénink.“
Zmínil jste, že máte před sebou ještě dva schody na vrchol. Co tedy udělat, aby tentokrát vyšlo zlato?
„Hm… Dobrá otázka! (smích) Potřebujeme trošku štěstí. Ale to nestačí. Potřebujeme, abychom byli nachystaní, až začne turnaj. Potom musíme jít krok po kroku. Nesmíme se koukat moc dopředu. Jeden den, jeden zápas. Ale platí to, co už jsem říkal minulý rok. Když jedeme na nějaký turnaj, naším cílem je ho vyhrát. Je to všech ligách. I v NHL. Kdokoliv hraje, chce uspět. Získat zlato. My nejsme výjimkou. Takže tohle chci říct jasně. Je to náš cíl! Každý, kdo se chystá na mistrovství, o tom sní. Věřím, že máme šanci.“
Loni jsme měli až moc trestů
Cítíte se už ve funkci víc komfortní, když jste u týmu druhou sezonu?
„Musím říct, že bylo skvělé rozhodnutí, že jsem se přestěhoval nastálo do Prahy. Trávím tady většinu času, mám příležitost víc proniknout do českého hokeje. I do extraligy. Jak to tady chodí, co se děje. Viděl jsem opravdu hodně zápasů v lize, potom v play off. Ne, že bych kvůli tomu měl daleko lehčí život i práci, ale vím, jak to tady chodí, což mi hrozně moc pomáhá. Navíc mám stejné asistenty, pouze finský kolega Fredrik Norrena přibyl, takže už jsme na sebe zvyklí. Víme, jak to všechno sladit. Musím říct, že se mi líbí, v jaké fázi se národní tým před mistrovstvím světa nachází. Přinesli jsme pár nových věcí.“
To je změna oproti loňskému roku?
„Neměli jsme tehdy čas věnovat se detailům. Bylo to hodně narychlo. Takže
