V obsáhlém rozhovoru padne řeč i o Jaromíru Jágrovi, metru v New Yorku, nebo zda už je na ledě větší svině… Kvůli nabitému programu a potřebě správné regenerace probíhal rozhovor přes konferenční hovor. Tahoun národního týmu seděl na hotelu, za sebou měl masáž a v ruce telefon, v němž sledoval, jak hraje jeho oblíbený Manchester United v Premier League.

„Titul už z toho nebude, ale Liga mistrů snad jo,“ usmívá se Filip Chytil. Už teď hvězda reprezentace. Teď je sice Chytil poraněný, ale na obecném rozhovoru se nic nemění.

Jste ročník 1999, kdy vrcholila zlatá éra. Jaký první šampionát si vybavujete?
„Podle mě rok 2005, kdy jsme vyhráli ve Vídni. Předtím to bylo v Praze, to vím, ale nějak si detaily nevybavuju. Pochopitelně až potom z novin a z vyprávění.“

Co si pamatujete ze slavné Vídně?
„Mám to spojené hlavně s výlukou, takže na mistrovství světa se sešli všichni nejlepší hráči. Nejvíc si pamatuju vítězné finále s Kanadou. Vybavuju si, že v sezoně v extralize byla spousta výborných hráčů, taky ve Zlíně. Rok předtím vyhrál titul. I potom jsem se chodil na něj dívat, což byl zážitek.“

A zlatý rok 2010 v Německu?
„No jasně. To už si pamatuju hodně dobře. Viděl jsem každý zápas.“

Už tehdy jste snil o tom, že budete hrát za národní tým? A dávat rozhodující góly?
„To bylo i předtím. Odmala jsem si hrál doma s hokejkou a už v tu chvíli jsem si představoval, že hraju za národní tým, snil jsem o tom. Což se mi podařilo. Je to velká čest!“

Kdo byl vaším vzorem?
(do rozhovoru vstupuje vedle sedící kustod Oldřich Kopecký a houkne: Já!) „Oldo, máš pravdu! (smích) A hned po něm to byl