Gudas: Konečně doma! V NHL vtipné otázky, byl paf z Židlického bomby
Husté vousy má Radko Gudas prostříhané „na fešáka“. Oficiálně platí, že všichni hráči na kempu v Brně teď bojují o místo. Ale těžko si představit, že by se soupiska pro MS obešla bez tvrďáka Anaheimu. I kdyby České hry odehrál na tupých bruslích, do nominace se dostane. „Měl jsem to v kalendáři zakroužkované už dlouho. Těším se moc, v roce 2015 mi to uteklo, zápas s Flyers v Praze mi taky nevyšel, konečně bych si rád zahrál doma,“ přeje si.
V březnu jste po tvrdém střetu letěl dost divoce na mantinel a pár zápasů vynechal. Byla účast v Praze ohrožená?
„To si asi nemyslím, ale příjemné to nebylo. V klubu jen pak chtěli, abych do sestavy naskočil až pak stoprocentní, takže návrat trval o něco déle, než by bylo potřeba. Těšil jsem se sem hodně, na Česko, na kluky. Vždycky se vidíme jen jednou přes sezonu, mám velkou motivaci si s nimi zahrát před našimi fanoušky a bojovat o medaili.“
Jen těch kluků tady bude celkem 37 i s vámi. Docela dost, týden před mistrovstvím, nemyslíte?
„Jo, ale to je potřeba, aby tým byl dobrý a trenéři viděli, kdo si s kým sedne. Široký kádr podle mě není vůbec na škodu. Popereme se o místa, což vůbec není špatně.“
Donutí to makat na každém tréninku naplno?
„Jasně, hned ten první probíhal ve velkém nasazení.“
Na konci jste měli svůj mini trénink beků s Markem Židlickým. Nebyl jste v šoku, jaké granáty váš kouč z první dovede pořád vypálit?
„Pořád to tam ještě má! Možná ho oblíkneme na nějaký trénink nebo zápas. (usměje se) Taky se mi líbily jeho hokejky, ještě ze Soči si je pamatuju. Je vidět, že to v něm pořád je, chlap na správném místě.“
Anaheimu se v sezoně zrovna nedařilo, skončili jste třetí od konce na Západě, play off daleko. V jaké náladě jste vlastně přijel?
„Sezona nevyšla, jak bych si představoval. Myslel jsem si, že po prvních patnácti zápasech budeme trochu výš. Ale máme mladý tým, nějaké chyby se tam občas objeví a v NHL se trestají. Osobně jsem měl dobrou sezonu a v klubu jsme položili nějaké základní kameny, abychom budovali dál. Kluci pochopili, o čem NHL je, hodně z nich nemělo zkušenost s celým ročníkem. Byl to rok plný ponaučení.“
Anaheim vás taky bral jako mentora, bylo to tak i v reálu?
„Myslím, že jo. Podle mě jsem snad nehrál s nikým, kdo by v NHL hrál víc než rok. Užívám si některé jejich otázky, občas jsou srandovní. Nechci říct, že by to bylo zarážející, ale někdy jsou ty dotazy prostě vtipný, nováčkovský. Což je vlastně i milý. (usměje se) Já si to užívám, rád jim pomůžu. Je paráda, když kluci potom situaci vyřeší, jak by měli. Je pak vidět, že aspoň neříkám nějaký blbosti a můj názor má nějaký smysl.“
Nějaká ta klasická nováčkovská otázka vás napadne?
„Spíš si vzpomenu, že když se ptali mého parťáka z obrany, co mi nejčastěji říká, bylo to: ´I´m sorry´. (usměje se) Během zápasu probíráme hodně věcí, které se stanou.“
Anaheim má špičkové mladé hráče typu Carlssona nebo Zellwegera. Jednou by měli být hvězdami NHL. Je ale pořád vidět, že jen talent na začátku cesty nestačí a je potřeba do sebe dostat i zápasové věci?
„Stoprocentně. Chuť se zlepšovat, plus když vidíte, co v osmnácti a devatenácti ti kluci umí? Neuvěřitelný. Je super je vidět, budoucnost Anaheimu je víc než jasná a vypadá dobře. Jen jde o to, aby se sehrál celý mančaft, hráli jsme trochu lepší obranu. Když zlepšíme speciální týmy, možná se dostaneme v tabulce výš.“
Byl velký šok, když jste přišel z Floridy vyladěné na Stanley Cup do Anaheimu, který je ještě hodně daleko?
„Věděl jsem po podpisu, co mě čeká. Počítal jsem s tím, že budeme řešit asi trochu jiné situace než na Floridě. Ale to je právě součást budování.“
V NHL jste brán hlavně za krále hitů. V reprezentaci ale máte o trochu větší volnost většinou, dovedete prodat i svoji střelu. Těšíte se na změnu?
„Stoprocentně se těším, až si vystřelím pár puků, to je jasný. (usměje se) Navíc je tady trochu větší hřiště, tím pádem si musíte na fyzický hokej trochu počkat, nebo si vyčekat, když někdo přijede blíž. Není tady tak častý, že by se dokázal někdo tak srážet jak v NHL. Navíc záleží na systému, který se v defenzivní zóně hraje. Je to určitě jiný, zabere to nějaký čas na adaptaci. Budu na tom taky týden a půl pracovat. Je potřeba si objezdit cvičení, zvyknout si na všechny úhly.“
Rodinu máte celkem velkou. Kolik budete vlastně pro MS potřebovat lístků?
„Dost. (usměje se) Budu taky pořád klečet na Hnildovi, ať mi sežene lístky navíc. Tohle bude asi naše nejčastější konverzace.“
Zprávy ze dne 26. května 2024
Gudas: Pořád si neuvědomuju, co se stalo
Když stoupala hymna, od plic jste si zazpíval.
„Zabejkal jsem si, krásný. Poříd si nemyslím, že si uvědomuju, co se vlastně stalo. Hala nás tlačila celou dobu. Měli jsme trochu opatrnější začátek, ale postupně jsme se zlepšovali, jak šel zápas dál. Potom Pasta neuvěřitelný gól a to nás vlastně dotlačilo až k vítězství, Dosty to neuvěřitelně zavřel. je super ho mít takhle vzadu. Myslím, že mi to dojde až v příštích pár dnech. Je až pohádka,
David Pastrňák dal jediný gól a zrovna ten zlatý ve finále.
„No, šetřil si to na ten nejdůležitější moment. Je světová třída.“
Jak jste viděl soupeře?.
„Celý turnaj hráli skvěle.První zápas jsme s nimi mělitaky velké problémy, hrají týmový hokej. Dneska to byla otázka jedné, dvou chyb. Jsem rád, že ji udělali oni, ne my.“
Mistři se v euforii vrací do šatny.
První ohlasy českých hokejistů
Radko Gudas: „Je to neuvěřitelné. Dotlačili jsme to do vítězného konce. Je super mít Dostyho vzadu. Švýcaři kousali, celý zápas hráli skvěle. Věřili jsme, že to zlomime.“
Pavel Zacha: „Je to neuvěřitelné. Viděli jsme vlajku nejvýše, jak mohla být. Hráli jsme dobře, měli dobrý pohyb, gólman nás podržel celý turnaj. Pasta je střelec, na konci zablokoval střelu, měl rozhodující gól. Výborný turnaj. Reprezentovat Česko bylo něco, nad čím jsem přemýšlel, měl jsem štěstí přijet do takového týmu, atmosféry. Ještě nevím, co se děje, těším se na oslavy.“
Michal Kempný: „Snil jsem o tom, abych byl součástí takového týmu. Cíl se splnil. Děkuji všem, užíval jsem si každou sekundu. Turnaj rychle utekl. Nestíhal jsem ani vnímat.“
Podle odhadů pořadatelů na Staromětské náměstí zavítalo 15 000 lidí. Povzbuzování se třetinu od třetiny měnilo z hlasitého na ohlušující. Po prvním českém gólu vypukl bujarý jásot, po druhém už diváci začali slavit a poslední vteřiny zápasu odpočítávali jako silvestrovskou půlnoc. Po závěrečném hvizdu fanoušci provolávali „Tak jsme první, no a co“, „Mistři!“ a „Je to doma!“ a „Hoši, děkujem!“ Skandovali také „Pasta, Pasta“, tedy přezdívku střelce prvního gólu Davida Pastrňáka.
Pohár už patří českým hokejistům. Takhle vypadala radost na ledě.
