Když kolabují brankáři. V Ostravě je moc teplo, dva už skončili v nemocnici
Teplo a těžké podmínky pro hokej. Chlazení a vzduchotechnika v Ostrava Aréně sice jedou na plné obrátky, ale hokejisté i tak bojují s vysokými teplotami. Pro hráče v poli nepříjemnost, pro brankáře extrémní zátěž. Dva už skončili totálně vyšťavení v nemocnici. Doktoři museli zpátky na nohy dostávat infuzemi Tomáše Fučíka z polského týmu a Lotyše Kristerse Gudlevskise. Ten vypotil sedm kilogramů, do nemocnice ho odváželi hned po nájezdech proti Slovensku.
Hrát hokej v letních teplotách a ve vydýchaných arénách? Nic příjemného. Organizátoři s tím bojují prakticky na každém šampionátu. V ostravské hale nikdy dřív problémy s horkem nebyly. Spíš se čekalo, že velké vedro bude trápit hokejisty v Praze. Negativní ohlasy však jdou zatím z Ostravy.
Nejostřeji se do organizátorů pustil slovenský obránce Šimon Nemec. „Hrozné podmínky, někdo by se na to měl podívat,“ zlobil se mladý obránce. „Nejsme roboti, jsme lidi a myslím, že takhle to dál nepůjde. Je tady takové teplo, že v páté minutě máme mokré rukavice a nedá se vystřelit, v podstatě nemáme puk pod kontrolou. Organizátoři se snaží, jak můžou, led není až tak špatný. Ale když máte vodu v bruslích a rukavicích, hraje se těžko hokej.“
Nebyl sám. Podobně mluvil i švédský obránce Victor Hedman. „V hale je extrémní teplo,“ přitakal borec z Tampy Bay v reakci pro sport.sk. „Nikdy jsem nic podobného nezažil a to hrávám na Floridě. Tohle je nejhoroucnější hokejová aréna, ve které jsem hrál. V každém zápase ztrácíte pět až sedm kilogramů.“
Organizátoři situaci intenzivně řeší. S elektrárenskou společností konzultují, na kolik ještě mohou obrátky chlazení a vzduchotechniky šponovat, aby nevyhodili pojistky půlce města.
„Při vyprodané kapacitě utkání, které se navíc prodlužuje, je cirkulace a kvalita vzduchu pochopitelně ovlivněna vysokým počtem fanoušků,“ říká šéf haly Petr Handl. „Navíc se v době příchodu a odchodu diváků dostává do haly teplý vzduch zvenčí a vzhledem k velmi krátké době mezi jednotlivými utkáními, není k dispozici potřebná doba na ještě výraznější vychlazení haly. Která je jinak vždy chlazena celou noc. Každý den se snažíme tyto nepříznivé podmínky co nejvíce eliminovat.“
Kvalita ledu problém není. Naopak, za tu sklízejí organizátoři chválu i od lidí z IIHF. Teplo v hale však překvapilo třeba i trenéra Vladimíra Vůjtka. „Když jsme v Ostravě hráli mistrovství světa před devíti lety, takové vedro nebylo, ale to bylo možná obecně venku chladněji,“ vzpomíná bývalý reprezentační kouč. „Bylo to v pohodě. Pravda je, že teď jsem byl v hledišti na večerním zápase a bylo teplo dost. Ale to je pro oba týmy stejné, takže výmluvy typu, že bylo horko a prohráli jsme, jsou zbytečné. Rozumím ale tomu, že pro gólmany je to složité. Stojí tam celou dobu, nemůžou oddechnout na střídačce. Ale možná i trochu podcenili pitný režim v tomto počasí.“
Křeče a celková dehydratace „neskolila“ jen brankáře Fučíka a Gudlevskise. Problémy měl třeba i útočník Martin Pospíšil. „Amíci do sebe tlačí magnezko horem dolem, nic nechtějí podcenit a na vedro si nestěžují,“ říká Dominik Kafka, který je v Ostravě k ruce americké výpravě. Jeho táta Karel, který je na šampionátu šéfem statistiků a stará se i o rozhodčí, přidal ještě jeden zajímavý poznatek.
„Problém je i v tom, že je tady šest kabin a všichni u nich jedou fukary a fény na plné obrátky a to jsou ohromná topidla,“ říká Karel Kafka. „I z toho je u kabin horko a hic, ale s tím neuděláme nic. Faktem je, že skoro deset tisíc lidí v hale taky udělá své, diváci ochozy prostě zahřejí. V Praze je to ale stejné a neslyšel jsem, že by si někdo vyloženě stěžoval.“
U českého brankáře Tomáše Fučíka, který zkolaboval v duelu Polska proti Slovensku, mohl být problém i v tom, že ještě týden před šampionátem byl nemocný. „Bral antibiotika, kdyby byl zdravý a v pohodě, mohli jsme ho využít víc,“ potvrdil trenér Róbert Kaláber.
Slovenský brankář Samuel Hlavaj bývá po zápasech také extrémně vyšťavený, ale podmínky bere. „Navzdory teplu se cítím dobře,“ komentoval. „Jasně, ke konci každému síly dochází, někteří hráči dostávají křeče, ale já se cítil výborně. Jediné, co mě třeba proti Lotyšsku zavařilo, bylo prodloužení a dvě přesilovky čtyři na tři.“
Bývalý reprezentační gólman Martin Prusek, který ve Vítkovicích rozjížděl i končil úspěšnou kariéru, se dokáže do kůže brankářů vžít. Že by ale zrovna v „jeho“ hale byly problémy s vedrem? „To mě překvapilo, ale je fakt, že jsem tam nikdy v květnu nechytal. Venku jsou letní teploty, hala našlapaná, tohle hraje roli.“
Podle Pruska, držitele tří medailí ze světových šampionátů (zlato 1999, bronz 1997 a1998), je nepochybně náročné v takovém počasí chytat. „Sám jsem míval v kariéře velké problémy s tím, že jsem se potil abnormálně,“ popisuje gólman. „Také jsem vylíval po zápasech z bruslí vodu, dobře to znám. Když jsou venku letní teploty a přijde plná hala, je to ještě těžší. V NHL třeba na Floridě sice nebylo v hale vyloženě vedro, ale kvalita ledu hrozná.“
Podotýká, že u gólmanů nejde jen o fyzickou zátěž. Ale hlavně psychickou. „Velký tlak, pořád musíte být v pozoru, pořád v pohybu,“ vypočítává Martin Prusek. „Je to mistrovství světa, takže zápřah obrovský. Každou vteřinu musíte být do zápasu naplno ponořený a tělo dostává zabrat. Je to fakt hodně náročné.“
Jak se s tím vypořádat? „Snažíme se maximalizovat pitný režim, hlídat si vitamínové doplňky, ale podmínky jsou opravdu extrémní,“ říká lékař slovenského týmu Pavol Lauko.
Asistent trenéra Ján Pardavý téma uzavřel s tím, že podmínky mají stejné všichni. „Je to nepříjemné, ale je to fakt. Hlavně při večerních zápasech je hala jakoby víc vydýchaná, ale na to si nemůžeme stěžovat,“ dodal slovenský trenér.
