Pasta jako převaděč k medailím. Nevyžadujme ale od hvězd zázraky
KOMENTÁŘ MIROSLAVA HORÁKA | Letošní mistrovství světa má našlápnuto stát se nejúspěšnějším turnajem v téměř devadesátileté historii. Ve hře je nový návštěvnický rekord a meta z říše bláznivých snů v podobě 800 tisíc přímých diváků. Turnikety před oběma arénami se točí jako o závod, k vidění je kvalitní show nejen na ledě, ale v celé hale. Někteří outsideři si vyšlapují na velikány, Kanadě nestačí vést o pět gólů nad Rakouskem, které stylem „na Vožucha“ porazí Finy. Takže nechybí ani tohle koření.
Zbývá opatřit maličkost. Medailovou odměnu pro pořadatelskou zemi. Zasloužila by si ji. Včera dorazil majitel kódů k sejfu. David Pastrňák a jeho pravá ruka Pavel Zacha. Dobře že vyšlo najevo, že v Bostonu se na jejich chvatný odlet z Massachusetts dívali skrz prsty. Šéfům se to pranic nelíbilo. Jedním z důvodů je i zdravotní stav. Hlavně David Pastrňák není ready a nedivil bych se, kdyby se před klubovým doktorem při výstupní prohlídce falešně zapřisáhl, že mu nic není a nikdy mu nebylo líp. To aby dostal potřebné razítko a zelenou na semaforu cestou z ordinace.
Není divu, že se na něm podepisuje přetěžká únavná sezona vepsaná do 95 náročných mistráků v NHL a v play off. Během pouhých sedmi měsíců. Což vám hází zápas téměř obden. Plus štreky letadlem. V roli klíčového hráče, na nějž si v boji dává každý zatracený pozor.
To jen tak na dokreslení a k porovnání, co musí absolvovat hráč NHL oproti třeba příslušníkovi české extraligy. A taky trochu jde o alibi, kdyby náhodou Pasta se Zachou nesplnili vysoké nároky fanoušků. V mých očích je do velké míry splnili či splatili už jen tím, že urychleně přistáli v Praze.
Pasta se však stejně připraví tak, jako by nastupoval do finále Stanley Cupu. Půjde se na led vydat do mrtě, do posledního dechu. Umí si spočítat, co se po něm zhruba chce. Lakonicky řečeno: Udělej si to, jak chceš, řekni si, co potřebuješ, ale doveď nás k medaili…
Jeden z nejlepších hokejistů na světě se má stát převaděčem národního týmu k medailovému ocenění. Přes cesty, kde je český hokejista v posledních letech ilegální a málo čekanou figurou. Střízlivý a reálný pohled říká, že v bitvě o kovy bude mimořádně těsno a málo vzduchu k dýchání.
Síla Švédů je brutální, kanadský i americký výběr kádrově rovněž ční nad tuzemskou reprezentací, Švýcaři postavili v podstatě olympijský soubor, absolutní výkvět. Nikdy nepodceňujte Finy, nemluvě o loni stříbrných Němcích. Na semifinálový průnik myslí i Slováci.
Od Pasty, jeho souputníka Zachy a navrch od Nečase potřebujete, aby obstarali rozdíl. Aby povýšili bojovný duch stávající party na vyšší level. Aby tam, kde přichází střela do břicha, byl vypálen projektil mimo dosah brankáře. Hezky to vystihl Jáchym Kondelík. Kdyby si měl vybrat konec ve čtvrtfinále s pobytem na ledě, nebo medaili, pro niž by si přišel v saku, měl by okamžitě jasno.
Jasně, že tři hráči vám nevyhrají zbylé zápasy, šlapat musí všichni. A ještě líp než doposud. Bez vyšší úrovně dovedností, čili bez Pastrňáka, Zachy a Nečase, by Rulíkovi hoši měli rovněž šanci na medaili. Ovšem proti velmocím by museli využít prakticky každou gólovou příležitost, mít dny, kdy se vám vše propojí a sejde. Což se vám v play off málokdy stane opakovaně. Jednou snad.
S novými válečníky a jejich neotřelými nápady česká síla významně vzroste. Chtějme od nich skvělé akce, ale nevyžadujme zázraky.
