Zatímco Finové se po vítězství 4:1 v utkání o bronz na ledě radovali a objímali, čeští hráči se srotili u střídačky a naslouchali trenérovi. Jakub Petr na ně byl pyšný. „Nejen za jejich progres. Možná jsme o hokeji začali přemýšlet jinak. To bylo první, co jsem jim řekl: Není jejich problém, že jsme dlouho nevyhráli medaili. Ale věřím, že tihle kluci na ni mají,“ svěřil se kouč.
Poslední bitvu nevyhráli, na šampionátu skončili čtvrtí. Tým do 18 let na mistrovství světa v Landshutu skončil na čtvrtém místě. Poprvé v turnaji nevyužil přesilovku, neprosadil se Jiří Kulich, naopak dvěma trefami se zaskvěl Joakim Kemell. „Energie a to, čím jsme se prezentovali celý turnaj, nám chyběla a byl to jeden z důvodů, proč jsme zápas nedotáhli, a sen se nám nesplnil,“ přemítal Jakub Petr. Stříbro, které pod ním získali mladíci už v roce 2014, tak stále zůstává posledním úspěchem na mistrovství světa, a to ve všech kategoriích.
Poslední utkání turnaje jste nevyhráli, Co ve vás převládá?
„Je těsně po zápase. S touto skupinou končíme. Věci na střídačce, a hned pak i v kabině po utkání byly hodně emotivní. Ale objektivně si myslím, že jsme nebyli lepším týmem. V kontextu celé sezony jsme s Finy hráli, pokud se nepletu, pět zápasů, z toho vyhráli jeden. I když to byly těsné zápasy jako tentokrát, ale bronz je asi ve správných rukách.“
Opět jste vedli 1:0, co rozhodlo, že soupeř skóre otočil?
„Start byl fajn. Otočili jsme první dvě kola střídání, Schnatti (brankář Schnattinger) se chytil, jejich gólman taky. Od obou to bylo perfektní představení. V první třetině byly zlomové přesilovky. I když jsme je ubránili, energie přišla na stranu Finů. To byl jeden moment.“
Které byly další?
„Finové udělali dobrou práci a pokryli naše hráče, kteří se střelecky či bodově na turnaji prosazovali. Do půlky utkání jsme tahali za kratší konec i z toho důvodu, že jsme zbytečně ustupovali. Neříkám, že jsme chtěli hrát hru, kterou jsme se prezentovali loni, ale ten ‚hunter‘, styl, který jsme chtěli hrát, na to jsme byli hodně pasivní. Po druhém inkasovaném gólu paradoxně přišla změna, konec druhé třetiny byl naší nejlepší fází utkání. Chodili jsme do toho, dostupovali soupeře a vytvářeli si šance. To byl i plán do třetí třetiny. Věděli jsme, že budou chtít náskok udržet. Ve třetí třetině to byli klasičtí Fiňáci. Takticky vyzrálí, i na tenhle věk.“
Proto bylo těžké se k nim probít?
„Za stavu 2:1 jsme ještě udělali tři icingy, což bylo za mě v pohodě. Hráči vědí, že to není ostuda, ale dostali jsme laciný gól. Plán bylo dostat komerčku, dát tam partu na power play, a hned poté si vzít ještě oddechový čas. Energie a to, čím jsme se prezentovali celý turnaj, nám chyběla a byl to jeden z důvodů, proč jsme zápas nedotáhli, a sen se nám nesplnil.“
Nepomohli jste si ani v přesilovkách, které byli v předchozím průběhu vynikající, neprosadili se klíčoví lídři…
„Každý už se zná a bylo jasné, že ty věci asi nebudou fungovat tak jako předtím. To samé se dělo i Finům. Třeba Kemell se neprosadil z pozic, na které jsme upozorňovali, ale dal dva góly z předbrankového prostoru… Musíme si uvědomit, že někdy v listopadu vedl bodování finské ligy. Je fakt, že přesilovek bylo málo. To byl i plán na power play: Co nejdřív odvolat gólmana, abychom se k podobným situacím dostali. Finové se na nás připravili stejně jako my na ně. Pak už rozhodují malé detaily. Je to šikovnost hráčů. Dnes zase padla druhá finská branka po individuální chybě. Ale já tady nejsem od toho, abych kritizoval individuální výkony hráčů.“
Co tedy řeknete na výkon týmu celkově?
„Na kluky jsem pyšný nejen hokejově za jejich individuální i týmový progres za sezonu. A chtěl bych zdůraznit, že to není naší zásluhou. Chtěl bych poděkovat všem jejich trenérům v českých klubech. Samozřejmě jsou tady i kluci ze zahraničí a fakt to je vidět. Možná jsme o hokeji začali přemýšlet jinak. To byla věc, kterou jsem jim řekl hned, kdy jsem si je tam svolal. Není jejich problém, že jsme dlouho nevyhráli medaili. Měli to v hlavách, četli to. Ale já budu nejšťastnější člověk – a taky jsem jim to slíbil – že až budou ve dvacítkách, povedu fanklub a budu mlátit do bubnu. Věřím, že tihle kluci na medaili mají. Musí si z toho vzít to pozitivní a samozřejmě i ty chyby. To poslouchali celou dobu. Ale když budou na své cestě dávat pozor, jsou tam kluci, kteří mohou takových turnajů za Českou republiku sehrát v kariéře ještě spousta.“
Mrzí čtvrté místo tím víc, že za neúčasti Ruska, Slovenska i Běloruska byla šance větší?
„To už jsem říkal a chápu. My jsme byli rádi, že jsme hráli s Běloruskem na Evropském olympijském festivalu mládeže. Myslím, že v tomhle složení bychom je porazili…Chtěl jsem hlavně poděkovat za to, co se nyní v českém hokeji děje. Není to tak pozitivní jako jsem sám pozitivní člověk, ale věci se začaly hýbat. Za to jsem strašně rád. Byl tady s námi i pan Kalous (sportovní manažer mládežnických reprezentací) a už jsme i během play off pracovali.“
Věříte, že by se tým za normálních okolností tým dostal tak daleko?
„Určitě nebudu lítat v oblacích, protože vnímám sílu ruského týmu, kdyby tady byl. I Bělorusové mají svůj projekt. Slováci měli smůlu, že byl covid. Taky by patřili k aspirantům na medaili. O to větší výzva to bude příští rok. Zase si myslím, že můžeme mít kvalitní tým. Čeká nás celosezónní práce, ale nebuďme úplní Češi. Jsme objektivní, uznáváme, že spousta lidí řekne: No, kdyby tam byly tyhle týmy, tak tam nejsme. Ale jde o to užít si ten moment, i když nepřišla odměna. Po loňském roce, kdy jsme hráli velmi dobrý hokej, akorát jsme na konci dostali dvě nakládačky na konci, jsme to zase o trochu posunuli a třeba ta odměna přijde příští rok nebo klukům pak na dvacítkách. Užijme si to, ale pořád musíme vidět individuální i týmové nedostatky.“
