Týdny příprav na Světový pohár se pomalu chýlí ke konci. Nad teoretickou částí seděl český realizační tým v čele s Josefem Jandačem desítky hodin. Má nespočitatelné množství materiálu. Videa. Nákresy. Poznámky. Rozbory… To vše proto, aby výběr hrál podle jeho představ. „Týmová filozofie je daná,“ říká Jandač. Právě ji popisuje vznikající „manuál“ českého hokeje, kterým by se reprezentace měla řídit v následujících letech.
Josef Jandač nechal deníku Sport nahlédnout do kuchyně trenérského štábu pro Světový pohár. Ale jen z prahu, protože gros zůstalo TOP SECRET – přísně tajné. Na rozhovor si přinesl notebook, napěchovaný externí disk a tučnou složku papírů.
V nich je rodící se sestava či taktika pro velkolepou akci.
Soupisku mohou ovlivnit zranění, ale představa o herním stylu je jasně daná. „Inspirativní pro nás je v určitých herních činnostech Pittsburgh, z něho jsme čerpali nejvíc. Za prvé je nám nejbližší, za druhé je to podložené výhrou ve Stanley Cupu. Je to věc, kterou bychom chtěli do týmu dostat, jestli se nám to podaří, nebo ne, to teprve uvidíme,“ přiblížil hlavní kouč reprezentace.
Penguins během minulé sezony prošli obměnou. Zbídačený celek vytáhl kouč Mike Sullivan, jenž k němu nastoupil v prosinci. A vytvořil z něj mašinu, která až revolučním, aktivním a bruslivým hokejem dojela na vrchol. Takže od české hry můžeme očekávat, nebo spíš by se měla v kostce prezentovat bleskovým napadáním, častou střelbou a rychlým přechodem do útoku.
Klipy pittsburské hry se tak budou na poradách promítat i hráčům. Dále trenéři mají záběry například Toronta (kouč Babcock), Tampy Bay (Cooper), Columbusu (Tortorella)… To i kvůli koučům, kteří se na Světovém poháru objeví, aby Češi rozebrali jejich rukopis. Předlohou ovšem budou i další celky, které v něčem vynikají. Trenéři pracují v drtivé většině se sestřihy z NHL kvůli užšímu hřišti, na kterém se bude hrát i Světový pohár v Torontu.
Realizační tým navíc získal podrobné analytické materiály, s nimiž kluby NHL pracují. Jsou v nich silné a slabé stránky týmů, jedinců, jejich neměnné herní šablony a podobně.
Nesmíme hráče zahltit, ví Jandač
Další teoretickou podporou je kromě video ukázek i play hook, jenž by měl plnit roli „návodu“ pro hráče. Jsou v něm herní situace rozdělené do obranné i útočné hry v jednotlivých třetinách a jejich grafické znázornění i slovní popis, hlavní cíle, záměr a další informace.
„Jsou to věci, na které jsou hráči z NHL zvyklí. Během krátké doby do nich chceme dostat maximum ucelených informací naší představy o hře. Ale hlavně musí být vstřebatelné, nesmíme je zahltit. Umění je to, naladit hráče, aby tomu věřili a v těch situacích se chovali tak, jak by měli,“ upozornil Jandač. „Ale přemýšlíme, jak daleko s teorií zajít. Nesmím dopustit, což bude můj hlavní úkol, abychom hru přetaktizovali. Musíme hrát taky na tu naši povahu a vyčůranost,“ dodal.
Play book je připravován i pro další „Jandačovy“ sezony a možná dál, jeho využití se nabízí i u mládežnických výběrů.
„Zvažovali jsme, jestli to hráčům nedat dopředu, aby měli čas si to pořádně projít a nastudovat, ale Jirka Fischer (vedoucí skautingu) říkal, že to trenéři v NHL nedávají z ruky. Takže praxe bude taková, že jim to dáme v tištěné formě vždy před daným zápasem nebo tréninkem, ale budou to muset vrátit,“ přiblížil 47letý stratég.
Na přípravě se podílí celý realizační tým ve složení: hlavní kouč Josef Jandač, asistenti Jiří Kalous , Václav Prospal a Jaroslav Špaček , skaut Jiří Fischer a generální manažer Martin Ručinský . Velmi cenné jsou navíc osobní zkušenosti Fischera s Babcockem (trenérem Kanady) a Prospala s Tortorellou (kouč Spojených států amerických).
Teď je jen na hráčích, jak teorii z monitorů či papírů přenesou na led. Jen pokud se jim to povede, může přijít úspěch nezaložený na náhodě.
| Opěrné body hry Pittsburghu: |
|
1. Napadání Forčekink. To byl aspekt, ve kterém si Pittsburgh vytvářel převahu i ve finále Stanley Cupu proti San Jose. V počtu získaných puků v útočné třetině dominoval, což potvrzují i pokročilé statistiky. Jeho rychlostně vybavení útočníci byli schopní napadat i soupeře držícího puk pod kontrolou. A úspěšně. Jeden šel po kotouči, další dva se přitahovali ke hře. Obránci jistili modrou čáru a čekali na přihrávky letící po mantinelech. Z tohoto zámku se Sharks obtížně dostávali. Bruslivé forvardy v nominaci pro Světový pohár upřednostňovali i čeští trenéři. 2. Obrana Penguins rozhodně neměli hvězdnou obranu. Kromě Krise Letanga a Trevora Daleyho si jejich beci s konstruktivní rozehrávkou příliš netykali, a tak tomu kouč Mike Sullivan ušil i taktiku. A tím by se mohli inspirovat i Češi, jejichž defenziva má v tomto směru velké mezery. Pokyny byly v Pittsburghu jednoduché: puky musely létat co nejdříve do střední třetiny na rozjeté útočníky. Žádné přenášení hry, žádný postupný útok, ale rychlý kontr, aby obrana měla co nejméně prostoru na chyby. 3. Střední pásmo Ze seriálu Jak donutit soka hrát naši hru. Obránci Pittsburghu se při útoku soupeře řídili jednoduchými pravidly. Bek blíž k hráči s kotoučem bránil útočníkovi soupeře díky práci s holí v přihrávce či pohybu na střed, zároveň mu ještě před modrou čárou zmenšoval prostor u mantinelu, než ho donutil kotouč jen nahodit. Na to čekal druhý zadák na středu, který nastřelené puky sbíral. 4. Hra „bez“ bodyčeků Hit v NHL začíná být považován za něco nepodstatného a zbytečného. Nikdo nechce hrát bez puku, proto střety nejsou potřeba, pokud nejde o zisk kotouče. Důkazem je právě Pittsburgh. Víc bodyčeků v play off schytal, než rozdal. Podobně jsou na tom i další šampioni vyjma Los Angeles. Proto by se hlavně čeští defenzivní zadáci měli soustředit na jiné cesty, jak pomoct týmu. |
