PŘÍMO Z USA | Špionážní činnost dostal na starost Jiří Fischer při své službě národnímu hokejovému týmu. Bývalý obránce a současný člen vedení organizace Detroit Red Wings trenérům v Pittsburghu předal své poznatky. Tuze hodnotné poznatky. Nejdůležitější shrňme ve třech bodech.
1. Má se Evropa za co rvát? Ano!
Jistě, tahle otázka je na místě. Má soubor složený z různých národností, bez vlastní hymny, nějakou motivaci? "O tom vůbec nepochybuji. Ti kluci jsou zvyklí hrát v NHL, jsou zvyklí na komunikaci v angličtině a budou chtít uspět. Vidět je to na tom, jak se k sobě chovají na střídačce, na ledě už během přípravy. Pro spoustu z nich je to šance se ukázat, protože výběr jejich země by tak silný nebyl," smetl Fischer ze stolu naděje, že by Češi snad měli ve skupině o soupeře méně. Nicméně i tak by tento sok měl být k překonání.
2. Jak se jeví favorité? Nažhaveně
Sledoval přípravu mezi Kanadou a USA a viděl enormní nasazení už v ní. Parné léto ještě na východním pobřeží neskončilo, ale mezi mantinely se jede naplno. V "přátelských" zápasech. "Bylo to hodně důrazné. I po odpískáních šli hodně do sebe, byla spousta šarvátek. Z toho plynula vyloučení a mohl jsem se podívat na složení a zakládání přesilových her," přibližoval mistr světa z roku 2005. "Opravdu hodně intenzivní na to, že to je pro všechny začátek. Navíc v Columbusu i Ottawě byla dobrá atmosféra," dodal. Fyzicky náročný hokej.
3. Žebříček síly? Existuje, ale...
Zkušený zvěd si samozřejmě udělal ve svých zápiscích poznámky o tom, kdo bude mít jakou sílu. Nicméně neprozradí. "Spíš je to o tom, jaký kdo bude mít styl. My se budeme připravovat na jednotlivé soupeře individuálně, takže jde o to, najít na každého správný systém," přiblížil. "Kanada třeba byla méně disciplinovaná, než bych čekal. Zlepšila se v odvetě. Amerika zase byla v tom druhém utkání unavenější. Evropa se snažila posbírat nejlepší jména a uvidíme, jak si to sedne," uzavřel svůj veřejný report Fischer.
