V posledních letech patří mezi hlavní opory národního týmu. Jakub Nakládal si zahrál na třech světových šampionátech, olympijských hrách i Světovém poháru, v současné nominaci národního týmu pro Karjala Cup nefiguruje zkušenější hráč. Je dost možné, že do čtvrteční bitvy se Švédskem povede český tým jako kapitán. „Byla by to obrovská čest,“ řekl před úterním tréninkem v pražské Tipsport areně. Jak vzpomíná na trenéra Miloše Říhu z angažmá v Pardubicích a proč se v Rusku cítí už skoro jako doma?
Jak vnímáte fakt, že Miloš Říha je už čtvrtým trenérem, pod kterým budete hrát za národní tým?
„Myslím si, že to je normální, trenéři se vždycky nějak měnili. Na druhou stranu mě může těšit, že se tady pořád držím. (usměje se) Miloše znám z Pardubic, když jsem tam začínal, takže pro mě není žádný nový trenér. Vím, co od něho očekávat, což je dobrý. Těším se na to, že zase začne něco nového. Doufám, že s novými trenéry přijdou dobré výsledky a nějaké medaile. Všichni na to už čekají dlouho.“
Na pondělním srazu Říha polemizoval o kapitánovi, padlo i vaše jméno. Cítil byste se na to?
„Tohle ví, má v hlavě, co a jak. My to asi nějak neovlivníme. Kdybych to měl být já, tak budu rád a bude to samozřejmě obrovská čest. Na druhou stranu nikdo z nás, co tu jsme, nepřemýšlí nad tím, že by to měl zrovna on dostat. Ve finále je to úplně jedno. Až trenéři někoho určí, tak to tak bude a myslím si, že to stejně nebude mít vůbec na nic vliv.“
V nominaci není moc hráčů, kteří pod Říhou hráli. Dával jste už někomu reference?
„Zatím jsme se s klukama ani tolik neviděli, protože jsem přiletěl v pondělí ráno, v úterý jsem byl dopoledne v hale, ale nešel jsem na led. Nestačil jsem si se všemi popovídat, nikdo zatím nevyzvídal. Miloše sice znám, ale vlastně jsem pod ním nic nenahrál. Nemám zkušenost, že bych pod ním odehrál celou sezonu. Třeba Michal Řepík ho z Bratislavy zná daleko líp. Během jednoho, dvou tréninků se všichni tak nějak navzájem oťukáme. Pak není potřeba nějak vyzvídat, co a jak.“
Jaké máte na trenéra Říhu vzpomínky?
„Měl velký respekt, trošku takový blázen v dobrém slova smyslu. Myslím, že všichni, kdo hokej dělají a sledují, tak moc dobře vědí a znají ho. Mně osobně se to líbí, mám rád impulzivní trenéry, kteří žijí s týmem, prožívají to a bijí se za tým. To není vůbec na škodu.“
Sám říkal, že bude v reprezentaci klidnější…
„Tak si řekneme po zápase se Švédskem.“ (usměje se)
Jaký to bude start do reprezentační sezony? Hraje se v památné hale, v nových dresech, pod novými trenéry, navíc se bude slavit výročí 110 let českého hokeje.
„Osobně se na to těším hodně. Slaví se výročí, k tomu nové dresy, zase je to motivace trochu navíc. Je to tím trochu zvláštní. Všichni se na to moc těší a věřím, že bude super atmosféra.“
Nebude na týmu velký tlak zápas se Švédskem vyhrát?
„Tlak asi bude větší. Všichni by si asi přáli a očekávají, že bysme měli vyhrát. To k tomu patří a i přesto, že naše pozice už třeba není tak silná, jako bývala kdysi, když jsme vozili medaile, tak pořád je náš tým silnej a tlak by tady měl být vždycky. Pořád bysme se měli bavit o tom, že chceme vyhrát. To není nic nového. Tým je zkušenej, takže jsou s tím všichni v pohodě.“
Dokud si nepřijdu jako Rus, tak je vše v pořádku
Jaký máte dojem z prvních dvou měsíců sezony?
„Ne úplně špatný, v tabulce na tom nejsme špatně, ale na to, jaký máme tým, jsou naše výkony takový nevyrovnaný. Uděláme třeba šňůru pět, šest zápasů a pak zase prohrajeme tři ze čtyř zápasů. Máme hodně mladý tým a na tom to je právě hodně vidět, že vyrovnanost není taková, jaká by třeba měla být. Neztrácíme ale moc bodů na první tři místa, takže to nemáme úplně špatně rozjetý. Věřím tomu, že mladí kluci, jak se postupem času otrkávají, tak si budou ještě víc věřit a naše výkony budou lepší a lepší.“
Jste nevytěžovanějším hráčem týmu, v průměru hrajete více jak 20 minut za zápas. Cítíte, že vám v klubu hodně věří?
„Na to si vůbec nemůžu stěžovat, v tomhle ohledu je to super. Důvěru od trenérů mám, i z osobního hlediska sezona zatím není špatná, takže si to zatím užívám. Doufám, že naše týmové výkony budou ještě lepší, že se víc ustálí. Přál bych si, aby i moje výkony byly minimálně takové jako doteď.“
V ruských týmech se parta někdy dělí na cizince a domácí hráče. Jak je to u vás?
„Od doby, co jsem přišel do Jaroslavle, tak to bylo super. Vůbec to není tak, že by nám naznačovali, že jsme cizinci a nebrali nás mezi sebe. Staffan Kronwall je tam už nějakou šestou, nebo sedmou sezonu, domluví se rusky, to samé Petri Kontiola i já. Víceméně se s klukama bavíme rusky, akorát Brandon Kozun neumí, ale zkouší to, sám se učí, má ruskou přítelkyni. (usměje se) Je to úplně v pohodě. Když třeba jdeme někam po zápase nebo máme týmovou party jako třeba teď naposledy v Bratislavě, tak se všichni bavíme se všema. Není v tom vůbec žádný problém.“
Cítíte se v Rusku ještě pořád jako cizinec?
„Samozřejmě to už nevnímám tak jako, když jsem tam šel poprvé. Teď už to beru normálně. Děti nám začaly chodit do ruskoanglické školky, tak jsme si s manželkou už říkali, že žijeme normální život, skoro jako doma. Z toho hlediska už mi to moc nepřijde, ale pořád jsem cizinec a myslím si, že to není špatný. Dokud si nepřijdu jako Rus, tak je vše v pořádku.“
KHL se letos hrála poprvé v den letecké tragédie Lokomotivu Jaroslavl. Řešilo se to v klubu nějak?
„Vůbec. Akorát jsme se pak bavili, jak to že ty zápasy vůbec byly, protože se říkalo, že se v ten den nikdy nebude hrát. Pak se o tom ale vůbec nikdo nebavil. My nehráli, samozřejmě jsme to uctili. Před sezonou vždycky jezdíme na hřbitov a v ten den jsme byli položit růže k památníku před arénou. Každý ví, co se stalo, má to v srdci, ale není to téma, o kterém by se chtěl někdo bavit.“
Je tragédie v Jaroslavli ještě nějak cítit?
„Člověk si to v ten den připomene a samozřejmě si na to člověk vzpomene, když vidí památník před arénou. Není to ale nějak cítit, že by se o tom někdo chtěl bavit. Troufnu si říct, že se přes to už všichni tak nějak, jestli se to tak dá nazvat, přenesli. Vždycky tým budou mít v srdci, pro fanoušky je to tam všechno. Nový tým tam teď už funguje nějakých sedm let, takže se všichni upnuli na něj. Nikdo to tam už nějak neřeší.“
