Do Ameriky odcházel se snem zahrát si za Winnipeg NHL. Neklaplo to nakonec ani na jeden zápas, byť byl blízko. Teď je Michael Špaček ve Finsku, patří mezi nejproduktivnější hráče Tappary a těší se na premiéru v reprezentačním áčku. „Herní styl jsem musel za mořem trochu změnit,“ říká o sobě. Možná se na něj trochu zapomnělo, ale ve 23 letech pořád patří k nejtalentovanějším českým centrům.
Po pěti letech v zámoří se Michael Špaček vrátil do Evropy. Má za sebou dva roky v juniorce, tři na farmě Winnipegu. Z Pardubic odcházel po draftu v roce 2015 jako mladá hvězdička. Extraligu hrál od sedmnácti let, přeskakoval kategorie v Dynamu i v reprezentacích. Jeho herní styl byl vždycky jiný, specifický, puk měl na hokejce nalepený. Prostě klasický český centr, který si dovede vždycky poradit. Na ledě vždycky chytrý a přidrzlý.
Teď válí v jednom útoku s Jiřím Smejkalem za Tapparu Tampere. Vysoký parťák je nejproduktivnějším hráčem týmu, Špaček je v bodech druhý. „Svoji hru dopředu jsem nezměnil, snažím se být s pukem pořád stejný, vymýšlet akce pro spoluhráče i střílet a ještě víc se tlačit do branky,“ popisuje Špaček svůj hokej. „Největší posun jsem udělal v obranné činnosti, musel jsem ji rozvíjet, víc se jí věnovat. Neříkám, že v ní jsem úplně fantastický, to zase ne. Ale pokrok jsem udělal. Tady se snažím být lepší a lepší,“ dodává.
Teď ho čeká na premiéra za reprezentační áčko na Karjala Cupu, který startuje ve čtvrtek ve Finsku.
Winnipeg si ho při draftu vybral ve čtvrtém kole. Na farmě měl výbornou sezonu 2018/19, získal 41 bodů, byl třetím nejproduktivnějším hráčem Manitoby. Mluvilo se o tom, že NHL je blízko.
Byla. Jenže u toho to skončilo. „Zklamaný jsem, určitě. Věřil jsem, že zápas v NHL dostanu, taky jsem to kolem sebe slyšel, že příležitost přijde. Bohužel to nedopadlo. Ale na druhou stranu jsem vážně rád, že mě vůbec povolali z farmy,“ říká dnes.
V minulé sezoně byl tři týdny s Winnipegem. Trénoval s ním, jezdil na zápasy, ale na vysněnou NHL se díval jen z tribuny. „Viděl jsem, jak funguje klub NHL, jak se hráči připravují na zápasy, chystal se s nimi. Už tohle je věc, ze které si můžu hodně vzít. Ale mrzí mě, že jsem si nezahrál. Připravený jsem byl. Jenže tak to někdy v Americe chodí, chápu to. Určitě bych se chtěl jednou vrátit a do NHL se dostat,“ plánuje.
Mají osvědčené, jak hokej funguje
Teď se koncentruje na Tapparu. Původně plánoval čekat, jak se vyvrbí situace za mořem do konce září. Kdy se tam znovu začne hrát, jestli se otevře třeba ještě někde místo. Pro trh v NHL je volným hráčem. Jenže nakonec kývl na finskou cestu. „Nechtěl jsem být dlouho bez zápasů. Agent mi Finsko doporučoval, že je to hodně rychlá liga, kde se hráč může pořád rozvíjet, a o Tappaře mi říkal jako o jednom z nejlepších týmů v Evropě. Dal jsem na něj a jsem za to rád. V Česku se vůbec nehraje, ve Švýcarsku se řeší přerušení sezony. Ve Finsku to jakž takž šlape,“ je spokojený.
Z Ameriky je zvyklý, že se hokejista úplně nefláká. Ale taky on potvrdí, že na severu je to hodně o dřině: „Jo, to sedí.“ Kromě bruslí musí mít i pohodlné tenisky. „Měsíc před ligou jsme chodili často běhat, do posilovny, vedle toho led. Mají osvědčené, jak hokej funguje, co je dobré pro něj dělat, to je vidět. Často chodíme na výběhy i teď. Natáhneme soupravy, kulich, rukavice a jde se běhat. Jsou tady i dlouhé rozcvičky, abyste byli před tréninkem hodně zahřátí. Na takové věci tady dbají hodně.“
A k tomu hráči dostávají i navíc lekce na ledě. „Máme speciální tréninky, abychom se zlepšili v bruslení. To se moc nevidí. Máme dovednostního trenéra, děláme hodně techniku. Kondičně u toho neumíráte, ale je to hodně potřebná věc. Z toho jsem třeba hodně nadšený,“ vykládá.
A nadšený je i z toho, že potkal Jiřího Smejkala, který přišel ze Sparty: „S Jirkou se znám už od reprezentační šestnáctky. Vždycky jsme hráli na velkých turnajích spolu, což je docela dobrá náhoda. Dařilo se nám. Oba máme radost, že hrajeme vedle sebe i tady a začátek sezony jsme chytli docela dobře.“
Oba se teď představí i v národním týmu. Zase vedle sebe?
