Přesně před rokem se mu život obrátil naruby. Parádně nastartovaná kariéra brankáře Patrika Bartošáka byla na hraně. Kvůli problémům s psychikou a životosprávou přerušil kontrakt v mistrovském Třinci a hledal odbornou pomoc. „Dostal jsem se do osobních problémů, které mě přiměly přerušit sportovní kariéru,“ vysvětloval před rokem Bartošák. „Bojuji s psychickým onemocněním, které jsem bohužel řešil v kombinaci s alkoholem. Svoji situaci si uvědomuji, vyhledal jsem odborníky a podstoupím léčení. Momentálně nemohu pokračovat ve sportovní kariéře. Po vzájemné dohodě jsme se s vedením Ocelářů dohodli na ukončení spolupráce a já se mohu věnovat léčbě.“
Těžkou bitvu Bartošák společně s rodinou ustál a zvládá. Vrátil se do brány a přes vydařená zahraniční angažmá ve švédském MODO a finském Lahti znovu oblékl reprezentační dres. Ve čtvrtek naskočí jako jednička národního týmu do duelu proti Švédsku na turnaji Karjala (13.30).
„Vůbec mě nenapadlo, že bych mohl dostat pozvánku,“ líčil gólman v rozhovoru pro svazové stránky. „Je to pro mě takové zadostiučinění. Ale jsem realista a vím, že nebýt koronaviru, nominace mohla vypadat úplně jinak.“
Buď jak buď, nominaci a návrat do národního týmu si vybojoval na ledě. Po kotrmelci v Třinci se Patrik Bartošák postupně dokázal vrátit mezi elitu. Po léčbě na specializované klinice se v závěru minulé sezony znovu chytil ve švédském MODO. Slavnému klubu pomáhal vrátit se mezi elitu. Byli na dobré cestě, dostali se do bojů o postup, jenže rozjetou baráž jim na jaře zastavila celosvětová pandemie.
„Pro mě osobně to byl super pocit, být zase zpátky v bráně a chytat,“ popisoval Bartošák, když se po léčbě vrátil znovu na led v dresu MODO. „Samozřejmě cítím, že jsem v bráně nestál tři měsíce, poznat to bylo. Pohyby nacvičené z tréninků, které jsem absolvoval ještě před odchodem do Švédska s Petrem Jarošem (trenér brankářů v Jihlavě a bývalý kouč národního týmu), byly v zápase strašně kostrbaté. Alespoň tak mi to přišlo. Ale to se asi dalo čekat. Doufám, že to v dalších zápasech bude lepší. A než začne baráž o postup, budu zase v pořádku a budu chytat, jak jsem zvyklý.“
Bartošák návrat zvládnul, řekl si o místo v elitní soutěži. Přestoupil do finského Pelicans Lahti. A nové angažmá si nemůže vynachválit. Chytá pravidelně, týmu se daří, drží se na čtvrtém místě finské SM Liigy. „Posunulo se to správným směrem. Jsem zase šťastný jako člověk,“ popisoval na srazu národního týmu. „Jsme s rodinou na dobrém místě, v krásné zemi a v super klubu. Jsme rádi, že jsme se rozhodli pro Finsko. Nejsme nikde zavření, žijeme plnohodnotný život, hrajeme, fungujeme.“
K pohodě mu výrazně pomáhá i syn Damián, který se narodil během mistrovství světa 2019 v Bratislavě. „Je výborný, už začíná mluvit, projevovat se. Je to malé, živé dítě. Baví mě a jsem strašně šťastný, že ho máme. S paní si ho fakt moc užíváme. Je to nejlepší, co nás mohlo potkat.“
Díky prožitým peripetiím a rodině našel Bartošák podle svých slov nový rozměr života. I pohled na něj. „Už nejsem jen hokejista, který si vždy na sebe připouštěl tlak. Teď chci být hlavně šťastný a dobrý otec, dobrý partner, šťastný člověk. Chci si užívat život a nestresovat se už kvůli hokeji.“
Pochvaluje si, že ve Finsku zase může posunout a vybrousit brankářský styl. „Trenér gólmanů je výborný, kolikrát trénuju i dvakrát denně a jako brankář se posouvám,“ líčí Bartošák. „Musel jsem začít víc bruslit. U nás i ve Švédsku mi stačilo chytat spíš pozičně, ale ve Finsku jsem už během přípravy zjistil, že bruslení je tady strašně důležité. Když jen stojíte na čáře a chytáte, tak vás pak porazí.“
