Už podle tónu hlasu z něj bylo cítit, že není nadšený. Útočník David Krejčí se poprvé po šampionátu v roce 2018 objevil v reprezentaci, ale nebyl ze svého výkonu kdovíjak rozjařený. „Chtěl jsem nároďáku pomoct víc, návrat jsem si představoval jinak,“ pravil bez vytáček po porážce na nájezdy s Finy. Ani při penaltě se mu moc nezadařilo.
Takže rozporuplné pocity?
„Moc rád jsem byl zpátky v nároďáku po dlouhé době, už jenom být v kabině, poznat nové kluky, vidět se s těmi, které jsem dlouho neviděl... To jsou výborné zkušenosti. Bohužel z toho je prohra na nájezdy, to docela naštve. Škoda, že nám tam nepadl aspoň jeden gól z přesilovky. To beru trošku na sebe, návrat jsem si představoval jinak.“
Co jste v početní výhodě mohl udělat lépe?
„Je to těžký hodnotit, když to nevidím na videu. Měl jsem pár střel, kdy to bylo fakt o kousek. Byl to takový zápas, kdy mě kotouč skákal přes hokejku. Nevím, čím to bylo, nestěžuju si na led. Je to frustrující, když puk letí, najednou ale nezapadne. Chtěl jsem nároďáku pomoct o něco víc, hlavně při přesilovkách.“
Neproměnil jste ani nájezd, jak byste ho popsal?
„Už jak jsem se rozjížděl a kvedlal s pukem, bylo něco špatně. Měl jsem v hlavě, že udělám kličku, zkusím rozhýbat brankáře. Ale jak jsem jel, skákalo mi to. Pak už jsem hledal nějakou volnou skulinku. Brankář ji nechal mezi nohama, tak jsem to zkusil. Ale rychle to zavřel. Kdybych to zvednul trošku přes hokejku, o pár centimetrů nahoru, možná je to něco jiného. Ale já jsem s pukem prostě bojoval…“
V závěru utkání vám byl nejdříve připsaný vyrovnávací gól, ale puk jste netečoval. Věděl jsem o tom hned?
„Šel jsem do brány, kdyby náhodou, tam se může cokoliv odrazit. Ale hned jsem říkal Gulimu (Milanu Gulašovi), že je to jeho gól. Že jsem se toho vůbec nedotkl.“
Jak jste si užil spolupráci s Vladimírem Sobotkou v jedné formaci? Zavzpomínali jste na společné působení v Bostonu?
„To bylo super. Posadili nás vedle sebe v kabině, kecali jsme. Snažili jsme se probrat i s Řepou (Michalem Řepíkem) nějaké věci. Je to super hrát s takovými hráči, ale bohužel škoda, že jsem jim nepomohl trochu víc. Hlavně nějakým gólem. Byl to jenom jeden zápas, snad bude v blízké budoucnosti možnost ještě něco odehrát a sehrát se trochu víc.“
Co jste říkal atmosféře v hale, kdy mohlo dorazit jenom tisíc fanoušků? A zaregistroval jste kotel plný dětí?
„Když přijde do takové velké haly tisíc lidí, není to až tolik slyšet. I když párkrát jsme fanoušky zaslechli. Je to smutné… Ale taková je doba. Musíme se s tím nějak porvat.“
NHL stále neví, jestli na olympiádu vyšle svoje hráče. Probíráte to třeba s kamarádem Davidem Pastrňákem z Bruins?
„Takhle se o tom moc nebavíme, uvidíme, jak to dopadne. Jak Čína řekla, že v případě nákazy by tam člověk musel zůstat tři až pět týdnů, to je docela dost. Ale nikdo neví, co se stane.“
