Sourozenci se v hokejovém týmu občas sejdou. Ale aby se v reprezentaci žen potkali bratr se sestrou, je docela unikát. Fígl spočívá v tom, že Jakub Peslar (30) je asistentem trenérky, Klára Peslarová (25) gólmanské eso. Od pátku je čeká MS žen. Když s nimi chcete dělat rozhovor, vlastně se ani nemusíte moc ptát. Jen se díváte a připadáte si jak na tenise. Narážky létají z jedné strany na druhou. Bum. Pak hned zpátky.
„Ale jo, když vyrůstáte, uděláte si branku, střílíte,“ popisuje Klára, jestli se starším bráchou hrála hokej.
Jakub se nehádá: „Pravda, dřív jsme si to užili celkem dost.“ V mládeži hrál za Kometu, pak většinou druhou ligu, občas nahlédl do první. Nyní je z něj dovednostní trenér, který třeba v minulé sezoně pracoval v Karlových Varech. Mimo jiné pomáhal posouvat talentovaného borce Jiřího Kulicha.
Klára Peslarová je gólmanská extratřída. Chytala i sezonu v profesionální lize v Rusku, od roku 2015 válí ve Švédsku, když si na jeden rok odskočila domů.
„Jak jsme vyrůstali, brácha začal nějak střídat kluby, já zůstávala v Česku v jednom, takže nebylo moc prostoru už hrát spolu. Ale v létě na mě nájezdy zkoušet chtěl. Jenže zjistil, že má jeden problém, postupně jsem mu to začala chytat,“ rozjíždí sourozenecký kolotoč brankářka.
„Takhle, muži samozřejmě dospívají později. Teď už jsem se samozřejmě naučil něco navíc.“
„Dobře, tak úplně otevřeně. Když jsme to zkoušeli den před vyhlášením Zlaté hokejky, brácha měl pět pokusů, jeden gól.“
„Nechtěla jsi říct jedem zákrok?“
„Ne, nechtěla, dal jsi jeden gól.“
„Ona lže.“ Oba se chechtají. Evidentně je náramně baví, když si do sebe mohou rýpnout. Pocházejí z Poruby, kde trénoval už jejich táta. Bylo celkem jasné, který sport je přitáhne. Sestra se příkladu staršího sourozence chytla.
Dokonce až tak, že ho v hokejové kariéře výrazně přeskočila a je jednou z nejlepších brankářek v Evropě. „Možná je lepší. Já jsem zase hezčí,“ rozesměje se Jakub. Když slyší, že, bohužel pro něj, i tady posbírá víc bodů sestra, na oko otráveně protáhne obličej. „Ne, já tuhle skvělou kariéru Kláře hrozně přeju. Nebyl jediný moment, kdy bych žárlil, dělal ze sebe oběť, proč se takhle nedaří mně,“ přijde i vzácný okamžik, kdy mluví před sestrou vážně. „Všechny úspěchy jsem prožíval s ní, její posuny v kariéře jsem si vždycky hodně užíval. Celá rodina se ségrou žije její velký sen, já taky. Tak by to asi mělo být, ne?“ rozpovídá se Peslar.
Pak se podívá na o něco menší Kláru a ještě přidá: „Kdyby šlo do tuhýho, tak věřím, že v ní budu mít vždycky velkou oporu.“ Usměje se. Jinak než předtím. Rychle ale vypálí: „Poslechni, nechceš něco říct taky?“
„Ne, poslouchá se to hrozně hezky. K tomu snad ani není potřeba nic dodávat,“ laskavě odpoví brankářka.
A jak to mají mezi sebou v národním týmu? Když nadhodíte, jestli Jakub musí mít jako jeden z trenérů vždycky pravdu, Klára ani nemrkne. „Nemusí, vždyť jsem tady byla dřív,“ odpoví s cukajícími koutky. Pak ale přeci jen zvážní: „Nevnímám to tak, že bych tam měla staršího bráchu. Přišel trenér, co řekne, to poslouchám. Nemíchám do toho, že jsme sourozenci.“
A reakce? „Já jí v první řadě nemůžu říkat vůbec nic, protože gólmanům vůbec nerozumím,“ držel se Jakub veselejšího tónu. Taky ale obrátil: „Když se rozdělovaly role, tak já vážně do brankářů nemluvím, tady není moje úloha. Klíčové je, že jsme v národním týmu, takže se od nás čeká plně profesionální práce. Není prostor se dívat na to, jestli to je ségra, nebo ne.“
U národního týmu žen začal Jakub Peslar pracovat od sezony 2020/2021 s Tomášem Pacinou. Klára se do něj dostala v roce 2014, tedy sezonu poté, co pomohla k bronzu na MS do 18 let. Teď je spolu po olympiádě a posledním mistrovství světa čeká třetí velká společná akce.
