Šlo o jinou filozofii, o jiný přístup. Jednak z hlediska změněné atmosféry u národního týmu, kdy se s hráči mnohem víc komunikovalo. Ale především o herní styl na ledě. Finský kouč Kari Jalonen týmu Romana Červenky naordinoval zodpovědný přístup v obraně s tím, že v ofenzivě lídři dostali o něco větší volnost ke kreativitě. „Ale cíl byl jednoznačný a to zachytávat útoky soupeře ve středním pásmu,“ říká expert a hokejový analytik Jakub Peslar.
Je tu Kari a jste v pasti
Komentář Jakuba Peslara
Omílaná past ve středním pásmu. Věc, o které se již hodně napsalo a dlouze debatovalo. Cíl byl jednoznačný a to zachytávat útoky soupeře ve středním pásmu, případně jej donutit k nahození kotouče, aby do pásma vstupoval bez puku na čepelích. Můžeme vést různé diskuze, nakolik byla past účelná a zda by jiný způsob bránění středního pásma byl lepší nebo horší. Je to ale určitě jedna z věcí, kterou Karimu nikdo neodpáře a kterou je nutné s jeho herním stylem zmínit jako první.
Blokuj, co ti tělo dovolí
Komentář Jakuba Peslara
Činnost, která pomohla v důležitých momentech. Blokování střel. Jde o akt osobní statečnosti a zodpovědnosti, ke které, věřím, že realizační tým nabádal. Hráči v důležitých duelech ukázali, že jim jde o tým. V zápase o bronz v 1. třetině zablokovali pouze jednu střelu. V následných dvou třetinách tým měl 13 zablokovaných střel a výsledek už známe. Může se to zdát zanedbatelné, ale jedna dobře zablokovaná střela dokáže zvýšit momentum a "nakopnout" hráče k lepším okamžikům na ledě. A co teprve zápas s Německem, kde reprezentace 25 zablokovala střel.
Ovladač na přepínání
Komentář Jakuba Peslara
Tohle je věc, která se objevila ve všech duelech. Bez výjimky. Po zisku kotouče v obranném pásmu jsme dokázali překvapit soupeře tím, že jsme jej dostávali pod tlak rychlými protiútoky. Většinou jste mohli vidět opačného křídelníka, který vytahoval hru a s sebou v podstatě odtáhl soupeřovu obranu. Vytvořil tak prostor pro zbylé hráče, kteří mohli kombinovat. Do útočení se většinou připojil i obránce, čímž jsme přečíslili soupeře, jako na snímku proti USA, kde jsme dokonce měli šanci zaútočit 4 proti 2. V některých zápasech jsme hru vytahovali i 2 hráči a pokoušeli se soupeře ohrozit brejkovými příležitostmi.
Bylo nás pět (pospolu)
„5 men together.“ Heslo, které hokej nároďáku obletělo už v přípravě. Neustále platilo i na MS. Kari a jeho tým evidentně vyžadovali okamžitý návrat do obrany a zaujmutí pozice v tvaru pro bránění. Jde o bránění v tzv. vrstvách, kdy nutíte soupeře hrát maximálně po obvodu pásma. Hodně se spoléhá na vyhrané osobní souboje a z toho okamžité přepínání do útoku pomocí krátkých výpomocných přihrávek. Případně již zmíněné blokování střel, díky kterému hra většinou končila v rozích, kde se snažil soupeře v soubojích přečíslit a následně puky sbírat, jak je vidět na snímku. Souboj v rohu 2 na 2, kde Filip Hronek čeká za soubojem, do které strany se odrazí puk, u kterého v ten moment může být první. Mimochodem, národní tým vyhrál v obranném pásmu na MS 463 soubojů a prohrál jich 283. Vzorec je tu jasný.
