A země se otřásla. „Střela. Henderson divoce máchnul po puku, padá. Další rána. Přímo před bránou. Gól! Henderson dává gól Kanady!“ křičel komentátor Foster Hewitt. Paul Henderson právě rozhodl o vítězství javorových listů nad SSSR 6:5. Do konce osmého zápasu scházelo 34 sekund a jeho trefa zpečetila osud celé Summit Series. Tenhle gól prý změnil Kanadu. Souboj titánů ze září 1972 však změnil celý hokej. Změnil svět. Před 50 lety se začal psát nový věk.
Výběr NHL proti Sovětskému svazu. Poprvé na sebe narazily hokejové supervelmoci v plné palbě, první takové klání svého druhu. Série století 1972 popřela mýty o neporazitelnosti profesionálů z NHL, zámoří odhalilo umění hokejistů z jiných částí planety. Byla počátkem nového sbližování hokejové Evropy se zámořím, v časech studené války měla se silným nádechem střetu dvou odlišných kultur a světů. V Sérii století se nerozdělovaly medaile ani trofeje. Šlo o to, která škola a doktrína vyhraje. Ať šlo o hokej, nebo politiku.
Nejmíň o tři góly
Za Team Canada nastoupili výhradně hokejisté z NHL a ta do boje vyslala ty nejlepší, co měla. Útočník Bobby Clarke se před sérií vsadil, že Kanada zvítězí v každém utkání nejmíň o tři góly. Čtyři zápasy za mořem, čtyři v Moskvě. Kanada nakonec vyhrála, ale dostala lekci, když si myslela, že Rusy hravě spláchne.
„Rusové neustojí naši palebnou sílu. Mají skvělou kondici, jsou disciplinovaní a hrají dlouho spolu. Ale až se Kanada rozehraje, uvidí ukázku neskutečné síly. Nevěřím, že Rusové vyhrají jediný zápas,“ předpovídal slavný obránce Bobby Orr. V sérii nenastoupil, neboť byl po operaci levého kolena a přibral deset kilo. S mužstvem však cestoval a trénoval.
Chyběl Gordie Howe, jenž si zrovna poprvé užíval důchodu, proti startu bombarďáka Bobbyho Hulla zasáhla NHL. „Zlatý tryskáč“ právě přeběhl k Winnipeg Jets do nově vzniklé konkurenční ligy WHA. Mezi 35 vyvolenými však byl i jeho bratr Dennis, jedna z opor Chicaga.
Hokejoví bozi sestoupili na zem. Dost tvrdě, hned první partie hraná 2. září v montrealské hale Forum připravila Kanaďanům šok. Schytali debakl 3:7. Druhé utkání v Torontu vyhrál domácí výběr 4:1, třetí ve Winnipegu skončilo 4:4. Po porážce 3:5 ve čtvrtém duelu ve Vancouveru javorové listy provázelo z ledu bučení publika.
Jeden z hlavních kanadských lídrů Phil Esposito, který během kariéry jako první hráč v NHL nasbíral 100 bodů, dvakrát získal Stanley Cup, dvakrát Hart Trophy a pětkrát Art Ross Trophy, měl emotivní proslov k národu. Slíbil, že v moskevských odvetách ze sebe tým vymáčkne všechno, aby sérii otočil.
Mužstvo bylo zklamané a rozklížené. Střelec 50 gólů v NHL Vic Hadfield z New York Rangers a po příletu k odvetám do Moskvy s dalšími třemi hráči mužstvo opustil. Dostával málo prostoru, jejich GAG Line s Jeanem Ratellem a Rodem Gilbertem, tehdy nejlepší útok v lize, si zahrál společně jen v úvodním duelu.
Chtěl políbit Hendersona
Hned po přeletu do Evropy si kanadské hvězdy střihly dva zápasy proti Švédsku a odtud zamířily do Moskvy. Ze zavazadel zmizela polovina věcí, včetně zásob piva, v hotelu je budily noční telefonáty. Nebylo kam jít, nikde žádné restaurace, zbývala špatná hotelová strava. V pátém utkání javorové listy padly 4:5, přestože po dvou třetinách vedly 3:0 a pak ještě 4:1. Pokud chtěl výkvět NHL sérii ještě vyhrát, potřeboval zvítězit ve zbývajících třech zápasech.
Co Kanaďané zažívali a viděli v baště komunismu, v nich ještě posílilo touhu vyhrát. Přitvrdilo se, probudily se zvířecí pudy. Clarke během šestého zápasu zlomil holí kotník Valeriji Charlamovovi, Boris Michajlov rozpáral Garyho Bergmana. Zápasy pískali evropští rozhodčí, mezi nimi i Rudolf Baťa. Němec Josef Kompalla přiváděl zámořské borce k nepříčetnosti. Připadalo jim, že nepokrytě straní Rusům. Jean-Paul Parise po něm v osmém duelu máchnul hokejkou obouruč jako širočinou.
Před posledním duelem byla bilance vyrovnaná. V něm výběr NHL smazal dvoubrankový náskok soupeře, při vyrovnání Yvana Cournoyera se nerozsvítilo červené světlo. Otec projektu Alan Eagleson měl konflikt s milicionáři, hráči v čele s Petem Mahovlichem ho však z hlediště vytáhli na led a odvedli do bezpečí. Branka nakonec platila a v čase 59:26 rozhodl Henderson.
„Hned po tom gólu jsem řekl Paulovi: ‚Kamaráde, poprvé v životě jsem měl chuť políbit chlapa,“ smál se Esposito, s 13 body nejproduktivnější kanadský hráč a se sedmi trefami nejlepší střelec série s Alexandrem Jakuševem a Hendersonem. Ten vstřelil vítězné góly už v šestém a sedmém zápase. Jako hráč žil ve stínu větších hvězd. Rozhodující trefou v osmém duelu si zajistil nesmrtelnost a věčnou slávu, byť v Hockey Hall of Fame dodnes není.
Hodil to Kanaďanovi
Kanadské legendy pak viděli naživo v akci i diváci v Praze. Kouč Harry Sinden chtěl postavit i hráče, které tolik nevyužíval. Potom s nadsázkou dodával, že se řídil podle toho, kdo po oslavách vítězství v sérii vypadal natolik střízlivě, aby byl schopen stát na bruslích. Ale byl to velký svátek, 29. září 1972 praskala holešovická Sportovní hala v základech.
Slovenský rodák Stan Mikita hrál jako jediný Kanaďan v přilbě a patřil ke čtyřem alternujících kapitánům mužstva. „Pro nás to byli bozi,“ vzpomíná Richard Farda, který tehdy hrál v reprezentaci v útoku s Vladimírem Martincem a Bohuslavem Šťastným. „Když přiletěli Esposito a taková jména, byli jsme z nich ze začátku podělaní. Proto hned vedli o dva góly. Až když jsme si na ně trošku zvykli, vyrovnali jsme a dokonce šli do vedení,“ vyprávěl.
Tým Československa měl blízko k vítězství. Do poslední minuty po dvou gólech Šťastného a jednom Jiřího Kochty vedl 3:2. V čase 59:56 však Kanaďané vyrovnali. Po vyhraném vhazování v útočném pásmu vypálil obránce Park od modré čáry, před brankou doráželi Serge Savard a Jean-Paul Parise. Zřejmě on protlačil puk za Jiřího Holečka. „Na to poslední bully jsem šel já. Pískali naši rozhodčí, ještě jsem Aleši Pražákovi říkal, ať mi puk hodí pod nohy. Hodil to Kanaďanovi. Pak nás tam všechny zválcovali a dali to do prázdné brány,“ popisoval Farda.
Kdyby se nafoukané předpovědi Kanaďanů naplnily, možná by se NHL tolik neotevřela světu a dál by žila v ulitě sebechvály. Evropa by si nepřipustila, že bez zámořských hvězd si mezinárodní hokej nemá právo říkat světový. V roce 1974 hrál proti SSSR výběr konkurenční WHA i s Bobbym Hullem a Gordiem Howem, jenž se mezitím vrátil. Opět náramná podívaná. Summit Series 1972 však byla první a dodnes zůstala v mnohém nepřekonaná. Po ní už nebyl hokej jako dřív.
„Málokdy od doby, kdy se Goliáš díval svrchu na Davida, podceňoval někdo protivníka tak, jako jsme my podceňovali kvalitu sovětského reprezentačního výběru.“
- deník The Vancouver Sun po kanadské části Summit Series
Summit Series 1972
2. září, 1972 (Montreal)
Kanada - SSSR 3:7 (2:2, 0:2, 1:3)
Branky: P. Esposito, Henderson, Clarke – Charlamov 2, Zimin 2, Petrov, Michajlov, Jakušev.
4. září 1972 (Toronto)
Kanada - SSSR 4:1 (0:0, 1:0, 3:1)
Branky: P. Esposito, Cournoyer, P. Mahovlich, F. Mahovlich – Jakušev.
6. září 1972 (Winnipeg)
Kanada - SSSR 4:4 (2:1, 1:3, 0:0)
Branky: Parise, Ratelle, P. Esposito, Henderson – Petrov, Charlamov, Lebeděv, Bodunov.
8. září 1972 (Vancouver)
Kanada - SSSR 3:5 (0:2, 1:2, 2:1)
Branky: Perreault, Goldsworthy, D. Hull - Michajlov 2, Blinov, Vikulov, Šadrin.
22. září 1972 (Moskva)
SSSR - Kanada 5:4 (0:1, 0:2, 5:1)
Branky: Blinov, Anisin, Šadrin, Gusev, Vikulov – Parise, Clarke, Henderson.
24. září 1972 (Moskva)
SSSR - Kanada 2:3 (0:0, 2:3, 0:0)
Branky: Ljapkin, Jakušev - D. Hull, Cournoyer, Henderson.
26. září 1972 (Moskva)
SSSR - Kanada 3:4 (2:2, 0:0, 1:2)
Branky: Jakušev 2, Petrov - P. Esposito 2, Gilbert, Henderson.
28. září 1972 (Moskva)
SSSR - Kanada 5:6 (2:2, 3:1, 0:3)
Branky: Jakušev 2, Lutčenko, Šadrin, Vasiljev - P. Esposito 2, Park, White, Cournoyer, Henderson.
Kanada: B: Ken Dryden, Tony Esposito, Johnston. O: Park, Bergman, White, Savard, Lapointe, Awrey, Seiling, Stapleton, (náhradníci Orr, Glennie, Guevremont, Tallon). Ú: Phil Esposito, Henderson, Clarke, Cournoyer, Dennis Hull, Parise, Gilbert, Ratelle, Hadfield, Ellis, Perreault, Goldsworthy, Frank Mahovlich, Pete Mahovlich, Cashman, Mikita, Berenson, Redmond, Dionne, Martin. Trenéři: Sinden, Ferguson
SSSR: B: Treťjak, Zinger, Sidělnikov. O: Ljapkin, Lutčenko, Vasiljev, Cygankov, Gusev, Ragulin, Kuzkin, Šatalov, Paladjev, (Orlov, Astafjev). Ú: Jakušev, Šadrin, Malcev, Charlamov, Petrov, Michajlov, Anisin, Zimin, Blinov, Vikulov, Lebeděv, Bodunov, Martyňuk, Soloduchin, Staršinov, Volčkov, Mišakov. Trenéři: Bobrov, Kulagin
DALŠÍ ZÁPASY
16. září 1972 (Stockholm)
Švédsko - Kanada 1:4 (0:1, 1:1, 0:2)
Branky: Sterner – Henderson, Clarke, Park, Cashman.
17. září 1972 (Stockholm)
Švédsko - Kanada 4:4 (0:1, 1:1, 3:1)
Branky: Nilsson, Lundström, Hansson, Hammarström – Hadfield, Awrey, Martin, P. Esposito.
29. září 1972 (Praha)
ČSSR - Kanada 3:3 (0:2, 2:0, 1:1)
Branky: B. Šťastný 2, Kochta - Savard, P. Mahovlich, Parise.
Rozhodčí: Baťa - Filip, Pražák (Československo).
Československo: B: Holeček (Dzurilla). O: Machač, Pospíšil, Bubla, Horešovský, Kužela, Bednář. Ú: Klapáč, Jaroslav Holík, Jiří Holík - Martinec, Farda, B. Šťastný - Kochta, Nedomanský, Paleček - Hlinka, (Brunclík, Ebermann). Trenéři: Pitner, Kostka.
Kanada: B: Dryden. O: Park, Savard, Seiling, Awrey, Tallon, Glennie. Ú: Parise, P. Esposito, Cashman - Goldsworthy, Clarke, Dionne - Cournoyer, P. Mahovlich, D. Hull - F. Mahovlich, Mikita, Redmond. Trenéři: Sinden, Ferguson
