V únoru zabalil v Chabarovsku bágl a přesunul se do elitní evropské organizace. Ročník dohrál Radan Lenc ve Frölundě. Udělal dojem. V létě dostal nový dvouletý kontrakt. Po několika týdnech nové sezony ale v klubu nečekaně skončil. Teď reprezentační útočník poprvé popisuje důvody odluky. „Najednou jsem byl out. Nechápal jsem to,“ říká forvard, který doma zůstal ve Švédsku. Nově působí v týmu HV71. Ve čtvrtek v 18.30 nastoupí v Českých Budějovicích za národní tým proti Tre Kronor.
Jen pět hráčů z aktuálního týmu toho v reprezentaci odehrálo víc než vy. Jak jste se do nároďáku těšil?
„Moc! Každé pozvánky si vážím. Vždycky si přeju, aby přišla a já abych mohl přijet. Je to pro mě čest. Jsem rád, že tu můžu být. I když se změnilo celé trenérské vedení reprezentace, byl jsem rád, že mají chuť mě poznat. Sami se rozhodnou, jestli to na mezinárodní úroveň ode mě je, nebo ne.“
Ve Švédsku jste před několika dny hodně nečekaně změnil působiště. V létě jste s Frölundou podepsal dvouletou smlouvu, teď jste klub opustil. Proč?
„Do Frölundy jsem přišel letos po olympijských hrách. Ke konci sezony jsem podepsal prodloužení o další dva roky. Byl jsem nadšený. Frölunda je možná nejlepší organizace v Evropě. Je to tam neuvěřitelné. Špičkový servis a všechno kolem. Vážil jsem se toho, těšil jsem se na další sezony tam.“
Ale? Co se pokazilo?
„Byla tam menší obměna kádru. Pár kluků přišlo, pár odešlo. Najednou jsem úplně nedostal roli, jakou jsem měl v minulém ročníku. Bavili jsme se o tom s vedením. Nenaplňovalo to moje i klubové představy. Aby tam cizinec hrál deset minut na utkání, to není dobře. Nějaké tři dny jsme to řešili. Moc variant ale nebylo. Pak se objevil velký zájem z Jönköpingu. Zvážil jsem to i z pohledu rodinného. Musel jsem na tu situaci nějak zareagovat. Ani do budoucna nebyla ve Frölundě vidina zlepšení. Něco se tam stalo, vidění klubu se asi změnilo. Najednou jsem byl out. Jsem rád, jak to dopadlo. Snad už to bude jen lepší.“
Čím si vysvětluje tu změnu? Přišel nový trenér, obměnilo se vedení?
„Ne ne. Personálně se právě nezměnilo nic. Sám jsem se na to sebe ptal. Co se změnilo? Proč je to takhle? Byly tam mezi hráči nějaké vazby, dlouhodobě vytvořené dvojice, trojice. Já měl v závěru sezony jako parťáka Michaela Špačka, který ale v létě změnil klub.“
Takže za to může on.
(směje se) „Dá se říct, že jo! Zůstal jsem tam sám. Najednou to ode mě nebylo takové, jaké to čekali. Měli jsme mezi sebou skvělou chemii, s nikým jiným se mi ji pak v týmu najít nepodařilo. Neodehrál jsem špatné zápasy, ale nebyla tam návaznost.“
Omlouvám se, ale stejně mi to nedává logiku. Chtěli vás, podepsali s vámi víceletý kontrakt, a pak vás vyšoupli. Nikdo vám víc neřekl?
„Víte, oni tam mají jinou mentalitu. Jsou pořád pozitivní, což je samozřejmě příjemné. Občas je ale potřeba slyšet tvrdou pravdu.“
Takže vám do konce tvrdili, jak jste výborný, skvělý a problém vlastně není?
„Dá se říct, že jo. Prostě pro mě jen nebyl prostor.“
Za tým HV71 jste zatím odehrál jediný zápas, ale přesto, cítíte, že vám změna pomohla?
„Je to zatím opravdu krátké. Musím ale říct, že jsem to ve Frölundě miloval. Za tu krátkou dobu jsem si to tam strašně oblíbil. A nejen ten klub, ale i město. Göteborg je krásný. Bylo nám to hodně líto, že tam končíme a děláme tuhle změnu, ale z profesního hlediska bohužel nebylo na vybranou. Být to má poslední sezona kariéry, tak řeknu, že to tam chci vydržet a už nikam jinam nechci, že budu klidně na tribuně. Já ale chci ještě hrát, dál se rozvíjet. I nabídka byla zajímavá, proto jsem zvolil tuhle variantu.“
Jak se vyřešila nedávno podepsaná smlouva?
„HV71 ji z Frölundy přebralo, takže tam mám tuhle sezonu, plus ještě tu další.“
V tabulce je klub zatím poslední. Jaké jsou ambice?
„Frölunda měla a má samozřejmě ty nejvyšší ambice. V HV je to trošku jiné. Postoupili v minulé sezoně z nižší soutěže zpátky mezi elitu. Takže tohle je taková sezona stabilizace. Je to ale tradiční klub, chtějí se zase posunout, vyškrábat na místa, kde byli dříve.“
Co očekávají přímo od vás?
„Samozřejmě hlavně produktivitu. K tomu je stavěný i prostor, který mám v první lajně. Hraju taky první přesilovku, očekávání tam jsou taková, že jim pomůžu rozhodovat zápasy. Tak to prostě je a já to tak musím brát. Takový byl ale i můj cíl. Vždy jsem chtěl, aby má role byla taková a měl jsem možnost být v rozhodujících chvílích na správném místě. Mám to teď každopádně zase ve svých rukách.“
