Příběh Zámorského: bránil svého šéfa, kterého teď velebí. Ve Spartě se spálil
Bylo mu dvacet, když jako člen první obranné řady měl hlídat plzeňskou hvězdu. Povedlo se. Až potom, když soupeř sedmé finále rozhodl v 97. minutě, u toho už na ledě nebyl. „Naštěstí ne!“ pousmál se současný reprezentační obránce Petr Zámorský. Psal se rok 2013 a mladý bek nastupoval za Zlín proti současnému plzeňskému šéfovi Martinovi Strakovi. „Tehdy jsem si říkal: Hlavně nesmím udělat chybu!“ vybavuje si 30letý bek, jenž by se opět chtěl nastálo usídlit v národním týmu.
Byl to moment, kdy Plzeň na zlínském ledě oslavila historický první titul. A zatím i ten poslední.
Symbolicky rozhodl Martin Straka. Duše týmu, kapitán, šéf, největší autorita. „Takže i když jsme byli všichni smutní, asi to tak mělo dopadnout… On si to zasloužil,“ uznává po letech Zámorský, jenž si euforii zažil o rok později.
To podobný příběh psal jiný velikán. Tentokrát zlínský patriot Petr Čajánek. Zámorský, opět v první obraně, u toho nechyběl.
Sportovní osud ho teď zavál do Plzně, kde mu šéfuje právě Straka. Muž, jenž ho předtím proháněl na ledě. „Mně tehdy bylo dvacet, byl jsem mladej… Nechtěl jsem udělat chybu, abych to od našich starších hráčů neschytal,“ s úsměvem pátrá v paměti.
Tentokrát olympijského šampiona z Nagana a mistra světa z Vídně z roku 2005 poznává z jiné strany. A nemůže si ho vynachválit.
„Hokej vidí úplně neuvěřitelně. Klobouk dolů. Až se s klukama někdy smějeme, jak je to možný. Třeba nám nejdou při tréninku přesilovky. On přijde, řekne nám jeden detail, a hned to jde,“ říká o něm Zámorský.
Cení si na něm i to, že v úvodu sezony, kdy se mužstvo plácalo u dna, nepanikařil. „Řešil to v klidu. Jenom to dokazuje, jaký to byl velký hráč. A teď je manažer,“ dodává Zámorský.
Štace v Plzni mu náramně sedla. Je nejvíce vytěžovaný hráč celé ligy, v průměru stráví na ledě přes 27 minut. Jsou zápasy, kdy je to i přes třicet. Daří se mu i bodově, ve 28 utkáních pobral 18 bodů (6+12). Přesně splňuje to, co se od něj čeká. Že jako ofenzivní zadák bude lídrem…
V Plzni se cítí výborně
„Je to super. Od prvního momentu se v Plzni cítím výborně. Kluci mi věří, trenéři taky. I Martin (Straka). Aspoň já to tak cítím. Což mi vždycky hrozně moc pomůže,“ reaguje bek, jenž náročnou porci minut zvládá s přehledem.
„Ale vím, že nemůžu bláznit a lítat nahoru dolů. Musím hrát trochu chytře,“ hlásí Zámorský, jehož příchod byl pro západočeský výběr trefeným jackpotem.
„Dlouho jsem o něm mluvil s Martinem Strakou. Doporučil ho. Jeho výkony sledujeme, určitě si nominaci zasloužil,“ říká o něm reprezentační asistent Libor Zábranský, jenž má na starost právě obránce.
Zámorský se vrací do národního týmu po roce. Tehdy naskočil pouze ke dvěma zápasům. Stejně jako rok předtím. Kariéru v reprezentaci začal velkolepě, jako velký talent. Mluvilo se o něm jako o jednom z budoucích tahounů.
Celkem odehrál tři šampionáty, naposledy se objevil na mistrovství v roce 2019 v Bratislavě. Postupně lehce sešel trenérům z očí… Ale teď, zdá se, opět přichází jeho čas.
Je v plné formě, možná životní. „Ale tak bych to zase neviděl. I předtím jsem měl dobré sezony. Je ale pravda, že v Plzni mi to maximálně sedí,“ říká bek. „Líbí se mi, jak to tam dělají. Je vidět koncepční práce s mladými kluky, posouvají je.“
Zkušený obránce, jenž vyniká hlavně při přesilovkách, by se chtěl usadit v národním týmu na delší dobu.
Sní o dalším šampionátu
S jasným cílem. Zahrát si na šampionátu. „To je jasné, že o tom sní. Jako každý. Ale teď je dopředu hrozně brzo něco říkat. Dostal šanci, uvidíme, jak si o to řekne,“ dodává Zábranský. Také v Kometě si Zámorský pod ním krátce zahrál.
Ale měl i angažmá, kdy mu to nesedlo. „Je důležité, aby to všechno do sebe zapadalo. Možná jsem na to citlivější. Taky se stalo, že jsem se spálil,“ přiznává.
Kdy? Zareaguje okamžitě. „Sparta. Hned jsem věděl, že to nebude fungovat. Necítil jsem se tam dobře, pak to bylo vidět i na ledě,“ připomíná krátkou šanci v pražském velkoklubu v sezoně 2017/18. Pak odešel do hradeckého Mountfieldu, kde válel.
Bodoval, dařilo se mu. Až když přišel kouč Vladimír Růžička, jenž ho vedl i v reprezentaci, nějak se to zašmodrchalo…
„Ale tak to někdy v životě chodí. I tak to byla dobrá zkušenost,“ nedělá z toho vědu.
Když v reprezentaci začínal, učil se vedle stálic jako Petr Čáslava nebo Ondřej Němec. Teď je v podobné roli on. Mužstvo táhne na ledě, ale i mimo.
Má na to, aby se v květnu představil i na šampionátu.
