Kari Jalonen na ně naložil v reprezentaci drsný úkol. Prakticky z ničeho zastoupit odstoupivšího hráče na mistrovství světa. Radan Lenc s Radimem Zohornou se stali v květnu narychlo povolanými hráči za zraněné duo Lukáš Sedlák – Filip Chytil. Kdo to jednou okusil, ví, jak těžké to je. „Měl jsem za to, že k tomu nedojde, v životě jsem neslyšel, že by se něco takového přihodilo. A zrovna se to stalo,“ vrací se Lenc k nenadálému povoláváku do Rigy.
Taxi squad, ale dost nadivoko. Finský kouč české reprezentace Kari Jalonen po oznámení finální nominace na šampionát požádal Radana Lence, zda by nebyl na telefonu pro případ nenadálých komplikací. Na telefonu a ve formě. Jalonen se obrátil na správného, věděl, že dostane kladnou odpověď.
„Odjel jsem celou přípravu s nároďákem, těsně před odletem na mistrovství světa jsem si to sbalil a mazal domů. Trenér se mě ale ptal, zda mám v plánu dovolenou, nebo ne. A protože jsme sezonu s Jönköpingem končili docela brzy, dovolenou jsme si udělali hned po ní. Domluvili jsme se, že kdyby se náhodou něco stalo, budu připravený. I když připravený… Bylo mi jasné, že to bude náročné, ale neskákal jsem do mistrovství vyloženě rovnýma nohama.“
Deficit v souhře musel být z logiky věci znát, zvlášť na takové úrovni. Vinit sám sebe za historický propadák Lenc nemohl. „Určitě jsem byl rád, že jsem tam mohl být,“ ohlíží se s odstupem času. „Prohry jsou nepříjemné, nikdo prohrávat nechce. Z druhé strany je to realita. Je to o stavu českého hokeje a je úplně jedno, zda tam bude stát ten či onen trenér,“ myslí si. „Jednou za čas se může stát, že s našimi nejlepšími hráči se udělá výsledek. Ale pokud nám všichni ti nejlepší na akci nedorazí, výsledky budou stále podobné.“
Český hokej by rád zaznamenal radikální obrat k lepšímu, náznaky problikávají, ale duchapřítomný realista musí vědět, že jde o běh na pořádně dlouhou trať. Kudy by na to šel Radan Lenc? Vnímá to dobře. „Méně mluvit a víc pracovat s mladší generací, lépe mladé hráče rozvíjet. Nenutit je, ale nabízet jim spoustu impulsů, možností a podmínek, aby se sami chtěli neustále zlepšovat,“ soudí.
Velká síla podle něj vězí v komunikaci. „Chce to i více lidskosti. Ano, tvrdě pracujme, ale mějme u toho i zábavu. Aby to nebylo o tom, že se splní trénink a jede se hned k počítači. Potřebujeme mladé kluky pohltit hokejem, aby se víc těšili a samo je to pohánělo dál,“ tvrdí zaníceně.
