Narodil se před 110 lety v kanadském Trailu slovenským rodičům. Otec vlastnil malý hotel, a když si v krajanských novinách přečetl inzerát, že pražský klub LTC v zámoří hledá hrajícího instruktora, který se domluví, pobídl syna, ať to zkusí. Mike Buckna hrál za místní Smoke Eaters. V jednadvaceti letech se vydal přes Atlantik a cestu si odpracoval v lodní kotelně. Když se na podzim 1935 ohlásil na pražské Štvanici, hned ho podepsali. Tolik legenda. Zbytek je historie.
Nebyl zakladatel ani zdaleka první Kanaďan na českém rybníku. Ale Mike Buckna se stal první zahraniční hvězdou a skutečným trenérem. Byl hokejový apoštol, strůjce triumfu první zlaté generace, který výrazně posunul český hokej a ovlivnil ho na spoustu let.
Podle pamětníků výborný kamarád, nápaditý mentor, který hokeji rozuměl, zásadový muž s příkladnou morálkou. Opravdový chlap, který bral svou práci i život vážně. U hokejistů se těšil autoritě. Svého „Matěje“, jak Bucknu překřtil slavný rozhlasový reportér Josef Laufer, si oblíbili fanoušci.
Coby hrající či nehrající kouč dovedl ve 30. a 40. letech k úspěchům dynastii LTC Praha a tým Československa. V roce 1947 s ním získal první titul mistrů světa, za rok stříbro na olympiádě ve Svatém Mořici, kde reprezentanti poprvé v historii neprohráli s Kanadou.
Polykač ohně
Rodiče přišli do Britské Kolumbie na západě Kanady z oravského Podbielu. Usadili se v Trailu, průmyslovém městečku s továrnou na zpracování zinkové a olověné rudy. Hokejový tým Smoke Eaters (Polykači kouře) nazvali podle dýmu ze zpracovatelské fabriky a patřil k nejlepším amatérským celkům v zemi. Mike Buckna se narodil 5. září 1913 a původně měl být elektrikářem. Ale dnes patří k nejslavnějším rodákům z Trailu. Vedle hráčů NHL jako Ray Ferraro, Barrett Jackman a Adam Deadmarsh nebo lyžařky a olympijské vítězky Kerrin Lee-Gartnerové.
O Bucknově příchodu do Prahy se vypráví několik verzí. Pobídka v krajanském tisku byla nápadem šéfa LTC Jaromíra Citty. Buckna však tvrdil, že o inzerátu v životě neslyšel a že ho k cestě přemluvil kamarád, který se vracel za manželkou, a on sám se chtěl vydat za svými slovenskými kořeny. Jízdu do Evropy si odmakal na lodi coby pomocník topiče.
Podle tiskových zpráv se v LTC ukázal poprvé 18. listopadu 1935 a smlouvu podepsal ještě týž den. Podle nejlepšího střelce té doby Josefa Malečka se Buckna stavil nejprve v jeho sportovním obchodě v Jungmannově ulici. Zapomněl jméno klubu a poslal ho tam průvodčí rychlíku, jímž dorazil z Berlína. Další hráč Jiří Tožička vzpomínal, že Buckna přišel ještě s kamarádem rovnou na Štvanici a ukazoval výstřižek inzerátu z novin.
Zpočátku nastupoval na křídle vedle Malečka a Oldřicha Kučery. Později vedl jako centr druhou lajnu LTC Praha. „Mladý sympatický Slovák ukázal vedoucímu klubu, jakého hráče v něm nalezli. Předvedl v několika trénincích jedinečný dribling a zvláště rychlý start…,“ psalo o podsaditém a tvrdém Bucknovi záhy Večerní České slovo. „Je nezmarem, na jehož každém zásahu je vidět chuť do hry, kterou divák cení nade vše,“ přidal se deník Národní politika.
Už před Bucknou působilo na Štvanici v dresech LTC, Sparty i Slavie pár Kanaďanů. „Češi hrají nejlepší hokej v Evropě, ale nemají srdce k vybojování vrcholného úspěchu,“ řekl tehdy jeden z nich. Čeští spoluhráči mnohé pochytili, ale chyběl někdo, kdo by je víc vedl. V Cittově klubu se krajánci o nedělích věnovali mládeži na památné Nudli – kluzišti mezi hrací plochou a tribunou. Buckna se ujal role kouče se vším všudy.
Mike Buckna
| Narozen/Zemřel | *5. září 1913 v Trailu, Kanada † 6. ledna 1996 v Milwaukee, USA |
|---|---|
| Kluby | Trail, LTC Praha (1935-39, 1946-48) |
| Trenérské úspěchy | Titul mistra světa (1947), stříbro na ZOH/MS (1948), bronz na MS (1938), 2x titul mistrů Evropy (1947-48) |
| Hrající trenér | 2x vítězství na Spengler Cupu (1937, 1947), 5x ligový titul (1937-39, 1947-48) |
| Ocenění | Člen Síně slávy IIHF (2004), člen Síně slávy českého hokeje (2008), člen Sportovní síně slávy Britské Kolumbie (1989) |
Zlato a stříbro
Od prvních dnů bylo vidět, jaký je Buckna trenér. Už v roce 1936 se nabízelo, aby odjel s československým týmem na olympiádu do Garmisch-Partenkirchenu. Jenže odpovědní činitelé byli proti. Rok poté se nenašlo místo v sestavě pro mistrovství světa. Naplno se Buckna uplatnil až při šampionátu 1938 v Praze. Pomohl k zisku bronzových medailí.
„Konečně jsme získali kanadského hráče a trenéra, jemuž jsme všichni dobře rozuměli, a hlavně on rozuměl nám. Znovu jsme dostali chuť se učit. Matěj totiž hořel pro hokej nejvíc. Buckna byl upřímný, poctivý a korektní. Před každým utkáním nám dával osobní úkoly, a ty jsme museli plnit. Běda, když někdo hrál po svém a neplnil úkol! Buckna zastával názor, že hokej je tvrdá hra, proto musí být i trenér tvrdý a ukládat tresty,“ vzpomínal Tožička.
Roku 1939 reprezentoval Kanadu na mistrovství světa Bucknův původní klub z Trailu coby vítěz amatérského Allan Cupu. Smoke Eaters nabídli Bucknovi, aby si s nimi zahrál. S díky odmítl. „Vážím si toho, ale povedu československou reprezentaci.“ Javorové listy pak braly zlato, omlazená reprezentace se musela smířit se čtvrtým místem.
Jeho pobyt přervala druhá světová válka. S českou manželkou se vrátil do Trailu, kde se jim narodil syn. Ale už koncem roku 1946 se přepravil do Československa. K LTC Praha se jako hrající trenér mohl připojit až začátkem příštího roku. V něm zpečetil historicky první titul mistrů světa, lidi ho nosili na ramenou. V další sezoně na olympiádě ve Svatém Mořici tým Československa poprvé bodoval s Kanadou a získal stříbrné medaile.
V lize sehrál Buckna 31 utkání a vstřelil 63 gólů. S LTC získal celkem pět ligových titulů a Spenglerův pohár. V reprezentaci nastoupil dvakrát. V prosinci 1938 v Basileji proti Švýcarsku a v polovině února 1948 v Praze přátelsky proti Kanadě, jíž dokonce vstřelil gól. Ale jako kanadský státní příslušník hrál podle regulí neoprávněně a jeho starty nejsou oficiálně započteny.
Střet se Zábrodským
Mezitím se v hokeji zrodila nová hvězda a nástupce Josefa Malečka – Vladimír Zábrodský. Buckna měl neshody už s jeho otcem, funkcionářem LTC. Před šampionátem v Praze 1947 vyškrtl ze sestavy Buckna jako posledního mladšího z bratrů Oldřicha Zábrodského a dostal se do sporu se starším Vladimírem. Zásadní konflikt se rozhořel pod olympijským ohněm ve Svatém Mořici. Tehdy nově představený šestiválcový automobil Tatra vyjel do vysokohorského střediska bez řetězů a vyvolal senzaci. Tou další byl výsledek utkání Československa s Kanadou.
Obě mužstva prošla turnajem bez porážky. Bucknův tým do té doby předváděl útočnou hru, dával hodně branek, ale taky jich dost inkasoval. Kouč znal možnosti mužstva i sílu Kanady. Zvolil taktiku, jejímž účelem bylo neriskovat a hlavně nedostat gól.
„Kanada má ideální poměr branek, na skóre bychom byli stejně druzí. Vsaďme všechno na jednu kartu!“ vyzýval Zábrodský, jemuž kouč přikázal uhlídat nejnebezpečnějšího střelce Wallyho Haldera. Hráči úkoly plnili, takticky zvládli zápas výborně. Po remíze 0:0 porazili sebevědomé Švýcarsko a Američany. Jenže při rovnosti bodů triumfovala díky lepšímu skóre Kanada.
Jedni tvrdili, že to byl důsledek bezstarostné hry v předchozích zápasech, jiní, že mužstvo doplatilo na opatrnost proti Kanadě. Zábrodský vytkl Bucknovi, že aspoň v přesilovkách se mělo mužstvo pokusit o větší tlak a rozhodnout ve svůj prospěch. „Taktiku, kterou jsme uplatňovali zejména v poslední třetině, považuji za chybnou. Obranná hra nám nesedí, potřebujeme improvizovat,“ zdůraznil tehdy pětadvacetiletý kapitán. Buckna opáčil, že nikomu nezakázal střílet góly.
Polemika pokračovala i po návratu, vložil se do ní tisk. Střetly se dvě silné osobnosti a navrch mohla mít pouze jedna. A nešlo jen o taktiku v jednom utkání. Zábrodský údajně pokukoval po Bucknově pozici, jen v klubu bral kanadský Slovák tehdy pohádkových 100 tisíc korun ročně.
Spor zašel příliš daleko. Buckna odešel na zbytek sezony do Sparty a v únoru neodletěl s LTC vyučovat hokej sovětské začátečníky do Moskvy. Mezitím se zatáhlo na temné časy. Po puči se moci v Československu zmocnili komunisté. Buckna s rodinou republiku opustil.
Roli sehrálo roztrpčení z rozchodu s LTC, jemuž věnoval nejlepší roky života, ale i vývoj v zemi, kterou považoval za svou druhou vlast. Byl Kanaďan, částečně Slovák, ale jeho srdce patřilo i do Čech, kde zanechal tak hluboké stopy. Zemřel v lednu 1996 ve věku 82 let.
Svým vlivem poznamenal rozvoj hokeje u nás na řadu led. Ukázal, jak je důležité hokejovou praxi skloubit s teoretickým základem. Buckna ovlivnil úspěšné následovníky jako Vladimír Bouzek nebo Luděk Bukač. Ten ho poznal v LTC ještě jako žák a byl hrdý, když Buckna přijel coby čestný host na šampionát v Praze 1985 a on ho pak mohl představit budoucím mistrům světa.
