Přezdívkou Vlasta ho náhodou počastoval reprezentační spoluhráč František Kaberle. Už mu zůstala. „Jsem z Havlíčkova Brodu, byli jsme na filmu s Vlastimilem Brodským,“ líčí její zrod Milan Chalupa. Ve svém kumštu si vedl stejně skvěle jako jeho herecký „jmenovec“. Prvotřídní obránce z Kotliny se dotkl hvězd. Jedenáct velkých turnajů, dva tituly mistra světa, celkem devět medailí a finále Canada Cupu. V těchto dnech se dožívá 70 let.
Dokonale četl hru, bystře vyhodnotil situaci a našel si správnou pozici. K soupeřům byl nekompromisní, jakmile je obral o puk, zahájil protiakci. Na světové scéně začínal i končil pod olympijskou vlajkou. Od Innsbrucku 1976 po Sarajevo 1984 nevynechal Milan Chalupa žádnou špičkovou akci. Ligu hrál ještě po čtyřicítce, k sedmdesátinám skončil s trénováním. S jihlavskými kamarády jako trenér Stanislav Neveselý nebo masér Pavel Křížek se však schází pořád. „Jsme taková parta, vidíme se každé úterý. Málokdy vynecháme,“ usmívá se.
Takže k životnímu jubileu jste se rozhodl s hokejem nadobro skončit?
„Už netrénuju. Právě mi skončila smlouva, ale už loni jsem říkal, že vydržím do sedmdesáti. Koupil jsem si elektrické kolo. To byly dvě věci, které jsem chtěl udělat. Kolo a skončit s hokejem.“
Jinak jste dál pracující penzista?
„Ano. Rozvážím zubní náhrady a probiotika pro jednoho doktora v Jihlavě. Ale nejezdím jen po Jihlavě, lékařů máme několik. Vyrážím vždycky ráno na osmou, ve dvanáct jsem doma. Je to na přilepšenou. Jsem v důchodu a penze nic moc.“
Původně jste se ale měl živit jako sklář, viďte?
„Sklářem jsem se vyučil. Potom jsem pracoval ve Světlé nad Sázavou, v Josefodole. Pak jsem měl jít
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
