Když přišel před novináře a začal odpovídat na otázky, poznali jste, jak je rád, že může být doma. Roman Červenka se vrátil k hokejové reprezentaci poprvé od mistrovství světa. Vzhledem k týmovému trápení v Rapperswilu, který je momentálně předposlední ve švýcarské lize, se těšil na změnu prostředí a českou kabinu. Přitom normálně by měl s klubem v úterý ve Vítkovicích hrát o postup do semifinále Ligy mistrů. „Záleželo na někom jiném,“ přiznal zkušený útočník, který v neděli oslavil 38. narozeniny.
Radim Rulík prozradil, že vaše připojení k národnímu týmu nebylo jednoduché. Souhlasíte?
„Šlo to trochu mimo mě. Jsou nějaký daný regule, podle kterých se určitě postupovalo. Když jsem prostě dostal pozvánku do nároďáku, nic jsem neřešil. Odmítnout jsem ji nechtěl. Máme tady domácí zápas, vyprodaná hala. Každý hráč by tu chtěl asi hrát. Já nejsem výjimka. Jsem rád, že tady mohu být. A ten zbytek… jak říkám, záležel na někom jiném. S klubem jsem samozřejmě mluvil. Oni mi říkali, co by pochopitelně chtěli a jak by to mělo být, ale dopadlo to takhle.“
Předpokládám, že na návrat do národního týmu jste se od konce mistrovství světa velice těšil, viďte?
„Těšil, samozřejmě. V klubu nám to moc nejde, tak jsem i potřeboval nějak změnit prostředí. Člověk je rád, že si za nároďák zahraje a může si odpočinout od takové nepohody, když to tak řeknu. A bude to zase něco jiného. Jsem v české kabině, atmosféra je jiná. Jsem za to rád.“
S Rapperswilem jste ve švýcarské lize předposlední. Vám se navíc poprvé při tamním angažmá tolik bodově nedaří. Necítíte sám herní pohodu?
„Těžko říct. Spíš jsme nenašli nějakou chemii, ani v lajnách a celkově v týmu. Myslím, že tam je charakterově dobrý tým, který pořád pracuje, ale z nějakých důvodů to nefunguje. Ne vždycky to může být TOP. Je to složitý. Některé zápasy jsou dobrý, jiné horší. Problém je ale takový, že se týmu nedaří, trvá to nějakou dobu a hledají se cesty ven. Zatím to úplně moc nejde. Když se vyhraje, tak se zase hned prohraje. Konzistence vítězství tam není. Máme hodně zraněných hráčů, ale na to se nechci vymlouvat. Prostě to není ono. Není to příjemný čas, ale patří to k tomu.“
Na střídačce došlo k velké výměně. Kariho Jalonena vystřídal Radim Rulík a jeho tým. Je trenérská změna znát?
„Byl to jeden trénink, nic významného. Jasně, každý trenérský štáb má svoje a trochu rozdílný tréninky. Je to dané i tím, kdo chce jaký hokej hrát. Změna to tedy určitě je, ale nic speciálního.“
Patříte k hráčům, o kterých se říká, že je není třeba zkoušet. Vzhledem k situaci v klubu a změně prostředí vás ale pravděpodobně těší, že vás Rulíkův tým chce vidět, nebo ne?
„Jak už jsem říkal. Kdykoliv přijde pozvánka, jsem za ni rád a je celkem jedno, jestli jde o Euro Hockey Tour či větší turnaj. Tento turnaj je speciální v tom, že hrajeme zápas doma a pak dva ve Švýcarsku, což mám kousek od baráku. Lokačně tedy ideální. (usmívá se) Opravdu jsem rád, že tu mohu být.“
Byla přeci jen hlasitá čeština nezvykem oproti angličtině z předchozích srazů?
„Přeci jen od mistrovství světa už je to nějaká doba. Jo, není to včera, takže žádná změna ze dne na den. Je to, jak to je. Mluví se česky. Ale s kluky, se kterými hrajeme venku, jsme zvyklí na obojí. Tam tedy ne na češtinu. (směje se) Je nám to tak nějak jedno.“
A co
Tomáš Plekanec
již v nové roli asistenta trenéra?
„No, rychle naskočil. (usmívá se) Plekyho jsem viděl taky po nějaké době. S většinou trenérského štábu jsem si vlastně zahrál jako spoluhráč. Je to takové zvláštní, ale příjemný.“
Nedávno zcela ukončil kariéru váš další reprezentační spoluhráč
David Krejčí
. Zřejmě zamrzelo při představě, že si spolu při jeho vysněné rozlučce v Praze nezahrajete, viďte?
„Jo, zamrzelo. Jen David ví, jak na tom je a co tělo dovolí, nedovolí. Člověk se na to musí dívat tak, aby život po hokejové kariéře byl smysluplný a mohl dělat, co chce. Když tomu obětoval tolik let, tak aby prostě nebyl nějak moc omezený. Je to samozřejmě škoda. Davida bych tu hrozně rád viděl, ale na druhou stranu to chápu. Musíme to pochopit.“
Stihl jste vůbec oslavit nedělní 38. narozeniny?
„Ne ne… (směje se) asi na to není čas. A není to žádný speciální věk, který by se měl slavit. Nic speciálního, nějak to neřeším.“
Očekává se vyprodaná O2 arena. Vybaví se vzpomínky na šampionát v roce 2015?
„Nad tím jsem nějak nepřemýšlel, ale vždycky když se hraje před domácím publikem a je vyprodaná hala, tak je to speciální. Budu se opakovat, ale na ten zápas se těším, asi jako všichni. A po dlouhý době… nepamatuji si, kdy naposledy… ale člověk může hrát doma. Přijde se podívat rodina, známí. Je to speciální. Víme, jací jsou čeští fanoušci. Těšíme se.“
Odbočím trochu zpět ke Švýcarsku. Kolem Vánoc se uskuteční další ročník Spengler Cupu, na kterém budou i Pardubice. O vás se mluví, jako o možné posile Dynama pro turnaj. Lákalo by vás to?
„Upřímně nevím. Na Vánoce máme volno a s rodinou jsme nějakou dobu pryč. Začátek Spengleru bych tedy určitě nestihl a nevím, jestli by potom byl vůbec zájem, nebo mělo smysl se nějak připojovat později. Prostě tam nějaký čas na odpočinek… nebudu nějakou dobu na ledě. Takže nevím, spíš asi ne.“
