Rulík: Bez porážek není vítězství. Jak se buduje užší jádro na MS v Praze?
PŘÍMO ZE ŠVÝCARSKA | Vítězná série skončila, pět zářezů a dost. Česko pod trenérem Radimem Rulíkem poprvé padlo, v neděli jeho válec zabrzdilo Švédsko. „Bez porážek není vítězství, nezdary ke sportovnímu životu taky patří,“ vzal s nadhledem první prohru 3:5 hlavní kouč. Žádné nářky na program, na gól, který neměl platit. To jsou jen zbytečnosti, detaily, se kterými je třeba umět nakládat. Klíčové je do hráčů dál biflovat systém, hledat tvář i budovat jádro.
V listopadu Češi šokovali svým aktivním pojetím hokeje Evropu. Finové, Švédi ani Švýcaři neměli zbraně, překvapeně čelili aktivní hře. Nebo spíš nečelili. Tentokrát výběr Radima Rulíka přemožitele našel. Ale na projevu hlavního kouče se nic nemění ani s prvním nezdarem. Neskákal euforií v listopadu v Tampere, nelamentoval po nedělní prohře. I když čtvrtý gól padl po ofsajdu, nestěžoval si.
„Bez porážek není vítězství, nezdary ke sportovnímu životu taky patří,“ pronesl. „Podniky Euro Hockey Tour slouží hlavně k tomu, abychom si vyzkoušeli kombinace, hráče, všechno, co jenom půjde. Všechno míří k tomu, ať uděláme správné rozhodnutí směrem k mistrovství světa,“ přidal s klidem.
Hned po nástupu hlásil, že by si přál vybudovat užší jádro. Stabilní jména, která budete počítat na reprezentační soupisku, patrně vypálíte i po budíku ve tři ráno. Roman Červenka, Matěj Stránský, Jakub Flek, Michal Kempný, Michal Řepík, Lukáš Sedlák... Asi úplně nezáleží, jak vypadají v prosinci, je jedno, co předvedou v únoru.
Pokud jejich schopnostem věříte, máte pro ně místo, pozici v týmu pro ně vždycky uděláte. Víte, co dovedou. Jsou prověření velkými bitvami a účastmi na velkých turnajích.
Spíš jde o novou vlnu, širší základnu, ze které se vytvoří zdravé konkurenční prostředí. „Ne, to si asi nemyslím,“ odvětil Pavel Kousal na dotaz, zda se k nově formujícímu se jádru počítá. Jel na druhý turnaj a uspěl. Útočník Sparty s výraznými jazyky, které koukají z bruslí, se do Rulíkova aktivního hokeje hodí.
Umí být nebezpečný, dává góly, prosadil se třeba i v neděli proti Švédsku. Není sám, můžete sem řadit i bratry Kovařčíky, taky výrazně vyrostli, Daniela Voženílka i Petra Kodýtka. Vzadu chodil na klíčové okamžiky Jiří Ticháček. Filip Pyrochta nebo Dominik Mašín taky nemají problém s mezinárodním hokejem.
„Nechci říkat, kdo do jádra patří, nechci žádného hráče opomenout, máme všechno postavené na týmovém výkonu. Kdo tady zrovna je, tak sem zkrátka patří,“ nechtěl Rulík rozebírat, zda vidí novou osu. „Rozklíčujete si ji asi podle nominací, ale já to beru tak, že máme tým a s ním chceme uspět,“ doplnil ještě.
„Příště podle mě asi pojedou úplně jiní hráči. To záleží na trenérech,“ tipnul si Kousal. Anebo taky nepojedou jiní. Rulík v únoru už patrně bude víc skládat sestavu pro mistrovství světa, za dva měsíce v NHL taky lépe odhadnete, kdo se blíží k play off, kdo ani omylem.
„Je to o level výš než extraliga, někdy i o dva. Všechno je rychlejší, nemáte tolik šancí. Když už ji máte, musíte ji proměnit. Pro každého hráče je super, když tohle pozná,“ užíval si druhou pozvánku Kousal.
Rulík si po turnaji znovu projede zápasy, sestřihy každého hráče. Pak jim zavolá, probere s nimi turnaj. „Vždycky chcete uspět, ale to hlavní nás teprve čeká. Podle turnaje bych žádné velké závěry do hloubky nedělal, nedělali jsme je ani po minulém, kde jsme všechno vyhráli,“ mávl rukou nad porážkou se Švédy.
Zásadní je způsob hry, zkoušky. Někdy vyjdou, jindy ne. Trenér poznal, jak se pracuje s týmem v únavě, kdy hrajete v Praze, přesouváte se do Curychu, kde hrajete v sobotu večer a v neděli po poledni. Švédové dostali víc odpočinku, celou dobu trávili ve Švýcarsku. „Pro hráče je tenhle test výborný, žádný alibismus nemá cenu. Snažíte vyrovnat se vším, čemu čelíte. Švédi měli kvalitu, přivezli výborný tým a porazili všechny soupeře na turnaji,“ uzavřel turnaj číslo dva Rulík. Tak příště ve Švédsku.
