MS 1959: smůla i malý zázrak. Sýkora si turnaj pamatuje, tým vedl jeho otec
Jaké bylo MS 1959? Výhra zajistila už zdánlivě ztracenou medaili. Seběhlo se to následovně: Dvě minuty před koncem se vhazovalo u branky československého týmu, který o gól vedl. Tlak Kanaďanů se stupňoval, hrající kouč Ike Hildebrand odvolal gólmana. Karol Fako získal puk, poslal ho křížem k červené čáře, kam si najel Miroslav Vlach. Udělal ještě pár kroků a za nepopsatelného jásotu poslal kotouč zvolna do opuštěné branky. Domácí tým jako jediný porazil mistry světa. Po vítězství 5:3 získal bronz.
Dobrý konec všechno napravil. Fanoušci reprezentanty oslavovali, jako by vybojovali titul šampionů, ačkoli pro generaci, jež od 50. let znovu rozjížděla hokej, těžce poznamenaný tragédiemi, komunistickými čistkami a emigracemi, zůstávala tahle vidina v nedohlednu. „Nebylo nám přáno vystoupat tam, co naši předchůdci,“ vracel se Karel Gut, na MS 1959 kapitán mužstva, který nastupoval proti Kanadě ke svému stému utkání za reprezentaci. Této mety dosáhl jako druhý hráč historie po předválečné hvězdě Josefu Malečkovi.
Sýkorova volba
Stadion na Štvanici byl už tři roky zastřešený, mistrovství světa hostil počtvrté. Na třech předchozích turnajích získal tým Československa pokaždé medaili – dvě bronzové a v roce 1947 poprvé zlatou. Ale svět se pomalu se slavným zimákem loučil. Ve Strojnickém paláci na Výstavišti se mezitím konečně začal realizovat letitý návrh přestavby na hokejovou halu.
