Kodýtek o incidentu s prostředníčkem a kopancem: Věřte mi, vyžral jsem si to
Tenhle hráč vás musí bavit. Dotěrností, houževnatostí, ale i šikovností a pohotovostí. Ačkoli Petr Kodýtek vyrostl jen do výšky 168 centimetrů, na ledě ho spatříte okamžitě. Pátou sezonu po sobě brázdí reprezentační srazy, zatím se mu nepovedlo procpat do finálního výběru. I letos je konkurence značná. „Bylo by to krásné, ale do mistrovství zbývá ještě dlouhá doba,“ říká 26letý centr.
Rve se a kope za helsinský IFK, kde české barvy svého času proslavil Jan Čaloun. A to tak, že fest. Sušický rodák je dalším z řady českých následovníků výtečného střelce z konce devadesátek.
Když je řeč o kopání, Petr Kodýtek sehrál hlavní roli v neobvyklém předvánočním incidentu po ligovém zápase s Pori. Při podávání rukou trefil nohou protihráče Petera Tiivolu, ještě předtím ukázal protihráčům zdvižený prostředníček. Ligová disciplinárka napařila Kodýtkovi sedmizápasové volno. „Nic příjemného, nebudu lhát. Nejsem na to pyšný, do sportu to nepatří,“ vracel se k neobvyklému chování na Švédských hrách.
Postih vzal bez řečí. „Kdyby se to stalo v zápase po souboji nebo šarvátce, tak OK, ale při podávání rukou to nikdo nečeká. Podle toho se liga k tomu postavila a trest byl dlouhý. Co mám zprávy, ve Finsku dlouho nic takového neproběhlo. V zápase byly emoce a takhle to vyústilo. Doufám, že je to za mnou, život jde dál. Byly to těžké chvíle, věřte mi, že jsem si to vyžral a zaplatil nějakou cenu.“
A protože od incidentu uběhlo jen nějakých šest týdnů, dalo se čekat, že si jej kolegové z reprezentace budou na akci ve Stockholmu dobírat. To by ani nebyli Češi.
„Když se do mě někdo naváží, tak třeba zazní: Dávej si pozor, ať tě nekopne,“ usměje se Kodýtek.
V Helsinkách si to oblíbil, byť Finsko pro Čechy zůstává dál specifické kvůli přírodním podmínkám. „Je to trošku jiný život než v Česku, ať už jde o jazyk, kamarády, nebo rodinu. Taky počasí tomu někdy moc nepřidává, tři týdny nevidíte sluníčko. Někdy je to těžké, ale jsme tam s Ronaldem Knotem spolu. Když je čas, snažíme se něco vymyslet. Má dvě nádherné děti, se kterými je to super, pro mě zpestření,“ pochvaluje si autor 28 bodů (4+24) ve 41 utkáních, zároveň však uznává: „Gólů by ode mě mohlo být víc, ale po odchodu Šimona Stránského se mi trochu změnila role a já musím být kreativnější,“ poukazuje někdejší plzeňský útočník.
Až mu příští rok na jaře skončí smlouva, na trhu se stane lákavým zbožím. Kdo ví, třeba v Helsinkách kopne do vrtule.
