Holík: Na ledě byl šéfem Jarda

Cítíte zadostiučinění, že jste se ocitl v takové společnosti?
„Každého samozřejmě potěší, když je jeho práce nějak ohodnocena, za to jsem rád. Jen si myslím, že oceněných mohlo být ještě víc.“

Máte na mysli třeba vašeho staršího bratra Jaroslava?
„Ale nejde jen o bráchu. Hrál jsem se spoustou dalších osobností, které by si zasloužily tady být.“

Mezi nimi i Jaroslav?

JIŘÍ HOLÍK

Startoval na 14 MS (1964-1977), zúčastnil se čtyř olympijských turnajů (1964, 1968, 1972 a 1976) a Kanadského poháru 1976. Má tři tituly mistra světa (1972, 1976 a 1977). V reprezentaci odehrál 319 zápasů, nejvíc ze všech, a vstřelil 132 gólů, s Ivanem Hlinkou se dělí o třetí místo za Nedomanským a Martincem.

„Tak určitě. Pro naši generaci byl Jarda vůdčí osobností, to je bez diskuze. Tím ovšem nechci kritizovat organizátory. Nevím ani přesně, podle jakých kritérií se ocenění hráči vybírali. Nepřísluší mi to hodnotit.“

Bratra tady nemáte. Dotklo se ho, že nebyl uveden do Síně slávy?
„Ale ne, momentálně je v Americe u Bobbyho, takže by stejně nemohl přijet.“

Pořád je „šéf“ a vy „mladej“?
(rozesměje se) „To platilo na ledě, tam jo. Teď nás šéfují spíš manželky, oba.“

Přesto, dokážete se i po těch letech pohádat?
„Občas spolu zajdeme na kafe. Když je potřeba, řeknu mu i nepříjemný věci, nemám s tím problém.“

I v soukromí je pořád takový pruďas, jak se jeví navenek?
(usměje se) „Už to není to, co bývalo. Věkem se hodně zklidnil.“

Vraťme se k vaší osobě. Co se vám vybaví jako první, když se ohlédnete za svojí kariérou?
„Možná se budete divit, ale titul dorosteneckého mistra republiky, který jsme vybojovali s Havlíčkovým Brodem ještě na přírodním ledě. Ten vlastně všechno odstartoval.“

Následně přišly velké úspěchy, ale pak jste se vzdal možnosti startu na mistrovství světa v Praze 1978. Už vám scházela motivace?
„To ne, ale měl jsem toho za ty roky už dost. Cítil jsem se hodně opotřebovaný. I když mě přemlouvali, už jsem nehrál. Za svým tehdejším rozhodnutím si stojím dodnes.“

Na rozdíl od bratra jste mimo hokejové dění. Milovaný sport vás už neláká?
„Vždyť jsem ho dělal skoro padesát let! Trénovat by mě nebavilo a na rozdíl od bráchy nemám potřebu všechno komentovat.“ (směje se)

Zase jsme u bratra...
„No jo, jsme prostě nerozlučná dvojka.“ (směje se)

Už se urovnaly vaše vztahy s Jihlavou, s níž jste spojili celou kariéru?
„Vyměnilo se tam vedení, ale stejně tam na hokej nechodím.“

Nemůžete zapomenout a mrzí vás dřívější spory?
„To ne, ale šel bych na špičkovej hokej, ne na první ligu. Brácha se tam občas zajde podívat na svého vnuka od Franty Musila. Kluk dělá Jardovi radost, v patnácti už hrává za áčko.“

Při vyhlášení jste si dobíral Milana Nového, že ho večer čeká zápas. Vy exhibici olympijských vítězů a mistrů světa vynecháváte. Už se na to necítíte?
Musel bych trénovat a já na led už vůbec nechodím, neláká mě to. Nechám to mladším, jako je právě Balík.“ (směje se)

Nebál jste se, že vás David Výborný předhoní v počtu startů na mistrovství světa?
„Ale vůbec ne, naopak. Davidovi bych to moc přál. Už toho asi má taky dost. Bude hodně těžký to překonat, protože spousta hráčů je v NHL a na šampionáty nemůžou pravidelně jezdit.“