V Rusku se s ním utrhl výtah, chtěli mu prostřelit koleno

Začněme tím výtahem, který se s vámi utrhl v polovině ledna...
„Ono to tak strašidelné nebylo, jak o tom psali Rusové. Spadl se mnou jenom z prvního patra, trošku se to zatřáslo. Spíš byla horší ta doba, než jsem se dostal ven.“

Jak dlouho trvalo, než vás vysvobodili?
„Něco kolem dvou hodin. Nejdřív přišel nějaký pán, který ale neměl nářadí. Tak zmizel a dorazil až za další hodinu a půl.“

Prý jsou takové nehody v Rusku běžné, víte o tom?
„To netuším. Ale je pravda, že oni na práci celkově nejsou nejlepší, docela ji odfláknou. Jenže s tím výtahem to v novinách zdramatizovali, byl kolem toho hrozný humbuk, ale o nic strašného nešlo.“

Neměl jste strach už předtím, když jste s tím výtahem jezdil?
„Je pravda, že se trošku třásl. Ale bydlím v sedmém patře, přece nebudu chodit pěšky.“ (usměje se)

Teď už ho zase používáte?
„Ano, strach nemám. Spravili to, všechno je v pořádku.“

Byla to nejhorší příhoda, kterou jste v Rusku během necelých tří let zažil?
„Vůbec ne! Mám za sebou i mnohem horší věci.“

Prozradíte, jaké třeba?
„Nemůžu říct. No, tak jo. (usměje se) Minulý rok, když jsem ještě působil v Chabarovsku, jsme byli s kamarádem venku, dostali jsme se do šarvátky a jeden frajer na mě vytáhl pistoli. Ale co, to se stává, je to Rusko.“

Jan Platil • Jaroslav Legner SPORT

Co jste v tu chvíli dělal?
„Můj kámoš tu situaci pohasil, vyřešilo se to.“

Měl jste velký strach?
„Ten chlapík mi řekl, že mi prostřelí kolena. V tu chvíli jsem víc dělat nemohl, ještě jsem ani neuměl pořádně rusky. Ale naštěstí to dobře dopadlo. Kamarád, jehož dědeček byl v Rusku ministrem dopravy, všechno vyřešil. Pak jsem radši dva měsíce nevycházel ven, bál jsem se.“

Další nepříjemná událost vás postihla během posledního léta. O co přesně šlo?
„Málem jsem umřel, moc do zpěvu mi tehdy nebylo. Při artroskopii mi voperovali do ramene infekci a ochrnula mi celá pravá ruka.“

Kde se to stalo?
„Tady v Česku. Přišel jsem potom k doktorovi s tím, že jsem ochrnutý, ale on mi říkal, že je to v pořádku, že jsem jenom opuchlý. Tak jsem odletěl zpátky domů do Ameriky, šel jsem rychle do nemocnice a za dvě hodiny už jsem ležel na operačním sále. Potom mi dokonce naznačili, že by mi mohli uříznout ruku...“

Což vám muselo připadat hrozně.
„Ještě říkali, že je štěstí, že se mi infekce nedostala do srdce. V tom případě bych mohl být za dva dny mrtvý. Potom mi zasunuli trubici přímo do srdce, aby mi mohli dávkovat antibiotika. Tam mi zachránili život, další tři měsíce jsem strávil v posteli, neustále mi odebírali krev a kontrolovali ji.“

Takže na české zdravotnictví jste po této příhodě zanevřel?
„Určitě ano. Chyba se může stát, ale co jsem slyšel, tak jeden pán v Plzni přesně kvůli tomu umřel.“

Budete se s danou nemocnicí soudit?
„Nějak se to řeší, ale v Česku takové věci strašně dlouho trvají.“

Ještě štěstí, že jste vyrazil do Ameriky, ne do Ruska...
„Tak to tedy jo. V některých ruských nemocnicích se ani léčit nedá, ty vypadají spíš jako stáje pro koně.“

Jak jste se z toho všeho dostal?
„Během té doby jsem přibral patnáct kilo, celkově jsem vážil 120. Vypadal jsem jako Elvis Presley před smrtí, byl jsem hrozně tlustej. A s tím jsem šel rovnou do sezony, naskočil jsem do zápasů prakticky rovnou z postele. Zatím to nějak jde. Snažil jsem se hrát jednoduchý hokej, což se mi daří. Nic nevymýšlím, protože na víc nemám fyzičku.“

Věříte, že zvládnete i reprezentační akci?
„Budu se snažit. Chci hrát jako v lize – jednoduše, hlavně nedělat chyby.“
Celkově se Čeljabinsku poměrně daří, co říkáte?
„Hrajeme překvapivě dobře, to se ani nečekalo. Jsme desátí, bojujeme ještě o osmičku, abychom první kolo play off začínali hrát doma. Jinak musím říct, že jsem v Rusku spokojený. S trenérem vycházím, na ledě mám dost prostoru. Akorát po té mimohokejové stránce poslední rok nebyl nic moc, měl jsem i další zranění, navíc mi zemřel i děda, který miloval hokej. Věřím, že tento rok už to bude lepší.“