Když seděl při „bronzovém“ šampionátu u televize, liboval si, jaký hezký hokej Češi v Bratislavě hráli. „Ale škoda toho semifinále, jinak ten tým měl na zlato,“ říká Vladimír Růžička, slávistický boss a předešlý reprezentační kouč, který tým dovedl ke dvěma titulům. V rozhovoru pro Sport vypráví i o přínosu Jaromíra Jágra nebo o tom, proč by nemohl vést slovenské národní mužstvo.
Má za sebou nezvykle klidný rok, při němž se věnoval pouze své Slavii. Reprezentační stres odpadnul. „A musím říct, že jsem si to náramně užíval,“ tvrdí trenér Vladimír Růžička.
Připomněl jste si při sledování mistrovství ještě loňský nečekaný zlatý triumf v Německu?
„V televizi občas dávají upoutávku na DVD z toho turnaje, takže při tom jsem si vždycky vzpomněl. A pochopitelně to zahřeje u srdce, na takové věci se nedá zapomenout.“
Národní tým vám nechyběl?
„Musím říct, že ne. Moc jsem si vážil, že jsem u toho mohl být, naplňovalo mě to. Ale jinak to bylo psychicky náročný, byl jsem docela vyždímaný. Průběh základní části pro Slavii neprobíhal dobře, do toho olympiáda, pak šampionát. Fakt toho bylo dost, takže jsem teď jsem maximálně šťastný, že si dělám jenom Slavii. Užívám si to, je to perfektní. Mám mnohem větší klid.“
| Růžička a reprezentace |
| SP 2004 semifinále MS 2005 zlato MS 2009 6. místo ZOH 2010 7. místo MS 2010 zlato Pozn.: SP = Světový pohár, MS = mistrovství světa, ZOH = zimní olympijské hry. |
I od novinářů...
„To je pravda. Předtím jsem s vámi i ostatními mluvil neustále, pořád jsem něco musel zdůvodňovat. Proč nejede tenhle, proč jede tenhle, proč tenhle nehraje přesilovky a tak... Bral jsem, že to k tomu patřilo, ale někdy mě to ubíjelo.“
Ještě něco dalšího vás stresovalo?
„Vnímal jsem zodpovědnost hlavně za fanoušky. A cítil jsem, že lidi čekají, že když si stoupne na střídačku Růžička, tak se okamžitě bude odevšad vozit zlato. Což si přeje každý trenér, jenže ono to samozřejmě nejde. I tak jsem spokojený s tím, jak ty moje reprezentační štace dopadly.“
Nechybí vám ten stres? O vás je známo, že když se toho málo děje, jste nesvůj.
„To je pravda, ale nebojte, i teď mám pořád dost starostí, takže se rozhodně nenudím.“
Nejste ale nervózní, že vám tolikrát za den nezazvoní telefon?
„Tak počkejte, to zase není, že vůbec nikdo nevolá. Vidíte, zrovna teď... (a ukáže na telefon, který začne vibrovat) Musím říct, že jsem šťastný a mám větší pohodu. Mám i víc času na rodinu i na sebe, chodím si zahrát víc tenis, abych se taky pohyboval.“
Dokázal jste šampionát v Bratislavě sledovat jako fanoušek?
„Pořád jsem na to koukal spíš jako trenér, sledoval jsem, jaký systém mužstva hrají, jak brání, jak napadají. A musím říct, že zápasy se mi moc líbily, byl to fakt hezký šampionát.“
Myslíte si, že českým hráčům dodal sebevědomí i podařený loňský šampionát?
„Možná jo, ale celkově to letos bylo o něčem jiném, měli jsme jedno z nejsilnějších mužstev za poslední roky. Každopádně tomu hrozně opět pomohli Jarda Jágr s Tomášem Rolinkem, kteří tomu dodali ten duch. Všichni hráli dobře a zanechali výborný dojem, akorát mě mrzelo, že jsme v nepravý moment prohráli v semifinále se Švédskem. To je fakt škoda, protože jinak ten tým určitě měl na to, aby šel do finále a obhájil zlato. Byl výborný brankář, dobrá obrana, skvělé útoky. Tím, že přijel i Tomáš Plekanec, tak obrovsky vyrostla celá první lajna. Mužstvo bylo fakt silné.“
Mluvili jste po šampionátu s koučem Aloisem Hadamczikem?
„Ne, to ne. Ale musím říct, že my ten vztah máme normální, profesionální, bez problémů. Neříkám, že jsme největší kamarádi, ale nehledejte za tím něco jiného, každý se mě na něj furt vyptává.“
Protože v minulosti jste do sebe docela šili...
„Jsem rád, že jsme si loni veřejně podali ruce po semifinále play off a ukončili jsme nějaké ty dohady, co proběhly předtím... Trenér on je, vlastní medaili z olympiády, ze šampionátů, úspěchy prostě má. Víte, já nevyhledávám žádné konfl ikty, nemám moc rád ani nějaké moc sebejisté kouče, jako je ve fotbale Mourinho, každý by měl mít pokoru. Nechci ani ostatní trenéry hodnotit, to musí dělat hokejová veřejnost nebo experti. Vždycky je to o výsledcích, které ten kouč má za sebou, ne o nějakých řečech. Takže každý si o tom může udělat obrázek.“
Ptali se vás i vaši známí kamarádi na to, jestli byste stejně jako Hadamczik při semifinále se Švédy posadil útočníka Romana Červenku?
„Na to se mě někdo z novin ptal hned po zápase, já jen řekl svůj názor a hned se z toho udělalo haló, že zase Růžička jde proti Hadamczikovi. To mě mrzelo a je to blbost.“
Já se také jen ptám na ten názor...
„Vím, že já osobně bych Červuse neposadil, hrál dobře. Jasně, udělal faul, ale to je v hokeji normální, stane se to. Byla to podle mě škoda, že zůstal sedět, myslím si, že kdyby Červus hrál, ještě jsme měli šanci ty Švédy porazit, bylo dost času. Ale jak říkám – to je můj pohled od televize, nebyl jsem tam trenér, nevím, co přesně se stalo a dělo. To musí vědět ten kouč, který je na místě. Já jen tvrdím, že mě to takhle zvenku překvapilo a zaskočilo. A nejen mě. Takový hráč, že nedohrál, když navíc pak dal tři góly Rusům.“
Každý kouč ale má právo se takhle rozhodnout.
„No jasně, vždyť jo. Já moc dobře vím, jaké to je. To není z mé strany žádná kritika, jen říkám svůj názor a odpovídám na otázku. Nic víc. Jen ten trenér přímo na střídačce ví, co se děje v týmu.“
S Jaromírem Jágrem jste hrával, zažil jste ho i jako kouč. V čem nejvíc se změnil?
„Je starší, zkušenější, ale i rozumnější. Postupem času se změnil v lídra, přijímá i tuhle pozici, kterou v minulosti nechtěl. Protože ví, že teď je to tak dané, mužstvo to od něj očekává. Má obrovské charisma, prostě vyspěl.“
Když jste ho zažil v minulosti, nebyl takový...
„Ale to je normální, každý se věkem mění. Navíc je chytrý a ví, že když nebude trénovat a mít životosprávu, tak nevydrží s hraním tak dlouho.“
Jak dlouho ještě může takhle válet?
„Tři čtyři roky může na této úrovni ještě hrát. Zatím má pro reprezentaci stoprocentně přínos, o tom není třeba diskutovat. Záleží hlavně na zdraví, celou kariéru je extrémně vytěžovaný, tělo musí být opotřebované, i když se to nezdá.“
Neřešili jste spolu i to, proč jste nedávno odmítl lukrativní trenérskou nabídku z Omsku?
„Ne, já jsem s ním dlouho nemluvil, jen jsem ho párkrát při nějaký akci zahlédnul v televizi.“
Nelitujete zpětně, že jste vábení Avangardu nevyslyšel?
„Vůbec o tom nepřemýšlím, chci být ve Slavii, máme tady rozdělanou práci. Takže mě to vůbec nehlodá, věřím, že jsem se rozhodnul správně.“
Aktuálně máte roční smlouvu, už je před podpisem nová dlouholetá, jak jste si přál?
„My jsme si s dalšími akcionáři řekli, že počkáme do prosince a pak se budeme bavit dál.“
Takže je možné, že pokud v tu dobu zjistíte, že nemůžete realizovat všechny svoje představy, tak přeci jenom po sezoně odejdete ze Slavie jinam?
„Možné to je. Pokud skutečně nebudu moct naplnit svoje plány, oznámím, že půjdu trénovat jinam, ale v tom případě jenom do ciziny. V Česku bych jinde nepůsobil, to vím jistě.“
Jak moc je tato hrozba pro Slavii reálná?
„Teď to nechci rozebírat, věřím, že zůstanu a podepíšu další dlouholetý kontrakt, protože jsem tady maximálně spokojený. Jen chci vědět, že se to i dál bude vyvíjet, jak bych chtěl.“
V poslední době problesklo i to, že by o vás stáli Slováci, abyste převzal jejich reprezentaci.
„Volali mi tamní novináři, že jsem snad na nějakém širším seznamu. Ale já si vůbec nedovedu představit, že bych Slováky vedl. Působit v cizí reprezentaci? Ne ne, to by nebylo nic pro mě. Na jiné než české střídačce u národního mužstva bych stát nechtěl.“
Zaslechl jsem, že údajně slovenský svaz stál o to, abyste vedl tým právě už na šampionátu v Bratislavě...
„Občas mi někdo z novinářů už dříve zavolal a vyzvídal, co a jak. Ale já jsem jim dal jasně najevo, že to nepřichází v žádném případě v úvahu. Ze svazu mě nikdo oficiálně neoslovil.“
Co jste vůbec říkal Slovákům, že se doma nedostali do čtvrtfinále?
„Bylo to pro mě zklamání, i když je pravda, že jak jsem všude před šampionátem četl, jak chtějí jít daleko, tak jsem jim moc nevěřil. Ale že ani nepostoupí? To jsem nečekal. Hrát doma, to je hrozný tlak, navíc Slováci většinou bývají dost přemotivovaní. I v zápasech byli nervózní. A podle mě neudělali dobře s tím, že na střídačku dali zahraničního trenéra (Glena Hanlona). Kdyby mistrovství bylo jinde, šlo by to. Ale doma s kanadským trenérem? To neklapalo. Kdyby je vedl Slovák, podle mě by aspoň to čtvrtfinále uhráli.“
Jaký na Hanlona máte jakožto odborník názor?
„Hru měl propracovanou, ale ono je něco jiného vést třeba Bělorusko, s kterým skoro nikdo nepočítá, nebo Slováky, kteří hrají poprvé doma, euforie je obrovská... Podle mě hráli až moc ustrašeně, nepředváděli takový ten svůj typický hokej. Navíc ideální formu neměly jejich největší opory jako Pavol Demitra nebo Marián Hossa.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
