Co blbneš? A Šlégr pokračuje

Záda bolí, roky přibývají. „Co blbneš?“ opáčil parťák. A konec kariéry se odložil. „Jestli jsem se rozhodl dobře, nebo špatně, se uvidí,“ říká majitel zlatého hattricku. Zkusí ještě jeden rok. Zdraví snad vydrží…

Ale bylo to dlouhé váhání. „Po sezoně jsem to uzavřel s tím, že končím. Že už nadešel čas. Zdravotně už na tom nejsem tak, jak bych si představoval,“ přiznal Šlégr. Ale šéf klubu a kapitán týmu Reichel se s tím nehodlal smířit. „Po měsíci, dvou jsme si spolu sedli a domluvili jsme se, že ještě budu pokračovat,“ odkýval sedmatřicetiletý obránce.

Takže vám Robert Reichel konec rozmluvil?
„Víceméně jo. Řekl jsem mu, že už to nemá smysl. A on mi to tak nějak začal vymlouvat, co prý blázním. (usměje se) Že furt hrát můžu. Já jsem mu tedy netvrdil, že nemůžu, ale že zdraví je jen jedno. Na druhou stranu, on jde hrát taky, tak ho v tom nechci nechat samotnýho. Domluvili jsme se, že do další sezony oba půjdeme a pak uvidíme, co dál.“

Musel vás Reichel hodně lámat?
„Jsme kamarádi, léta se známe. Nebylo to zase tak velké přemlouvání. Je to o vztahu ke klubu a k městu, kde jsem vyrostl. Tak se na to koukám. Určitě je hloupý říkat, že jdu s tím, že budu hrát průměrný hokej. Ne! Chci hrát ten nejlepší hokej. Jestli to půjde, nebo ne, je otázka. Nemůžu se na to samozřejmě vymlouvat, to by byl nesmysl.“

Jak jsou na tom vaše bolavá záda?
„Je to můj jediný zdravotní problém, jinak si nestěžuju na nic jiného. (klepe) Bohužel záda jsou opravdu zhuntovaný.“

Nadobro?
„Ono to nebolí pořád. V normálním životě to je dobrý a když se nesrazím blbou srážkou, kterou nečekám, tak i na ledě je to v pořádku. Ale jakmile se to stane… (odmlčí se) Třeba v minulé sezoně asi po měsíci jsem tam dostal ránu a od té doby jsem se zády laboroval. Ale musím se s tím srovnat a odehrát to v mezích možností.“

Zase vás čekají injekce proti bolesti před zápasy?
„Já doufám, že v menším měřítku, protože opravdu není dobré jít na zápas s tím, že se nemůžete hýbat a jenom ta injekce pomůže. Uvidíme.“

To je až tak špatné, že se nemůžete hýbat?
(pokývá) „Je to hodně nepříjemný.“

Existuje možnost, že byste třeba v průběhu sezony skončil?
„Určitě. Taková možnost existuje vždycky. Pokud to zdravotně nepůjde, tak se nedá nic dělat.“

Ale říkal jste, že se někdy nemůžete hýbat. Co by se tedy muselo stát?
(začne se smát) „Já opravdu nevím. Asi kdyby mi ani ta injekce nepomohla, to by bylo asi tak jediné. Ale toho se doufám nedožiju.“

Dál než za konec následujícího ročníku zatím nekoukáte?
„Nic jiného se ani nedá. Abych dneska říkal, že budu hrát ještě tu další sezonu, to fakt ne.“

Už jste byl rozhodnutý o konci kariéry. Vy byste se ani pak ale rozhodně nenudil, že?
„To vůbec. Působím v komunální politice, tomu bych se určitě věnoval dál. Také podnikám, mám polarium. A v každém případě bych rád dál působil v klubu a pomáhal. Aby to nedopadlo tak, že by Litvínov spadnul z ligy a přestal fungovat. Jak budu moct, tak se budu snažit udržet klub tam, kam patří. V jakékoliv funkci budu dělat všechno proto, abych pomohl. Ale to už stejně dělám…“

Je o vás známé, že jste velký patriot. Co jste říkal na rozhodnutí Martina Ručinského hrát za Spartu?
„Respektuju jeho rozhodnutí. Protože mně, ani nikomu z nás, nic jiného nezbývá. Určitě bych ho radši viděl v litvínovském dresu než zrovna ve sparťanském, to v každém případě. I proto, že Sparta nejen v Litvínově není zrovna oblíbené mužstvo. Ale Martina bych nikdy nepřemlouval. On to tak musí cítit. Jestliže dneska žije v Praze a nechce se mu dojíždět, jak to popsal, tak já jeho rozhodnutí respektuju. K tomu se opravdu nedá nic jiného říct.“

Mluvili jste už spolu?
„Jóóó (se samozřejmostí). Já s ním komunikuju dál. Nevidím důvod, aby se mezi námi něco měnilo. To je jenom jeho nějaké životní rozhodnutí, kdy on má pocit že žije v Praze, že je Pražák, a že by měl pracovat v Praze. Tak to je.“

Takže se nemusí bát, že by od vás hned v prvním kole dostal pořádnou ránu u mantinelu?
„Nemusí se přímo bát, ale rozhodně proti němu budu hrát jako proti každému jinému. Pokud ho budu moct „vzít“, tak ho vezmu. To nebude nic nového, hráli jsme proti sobě už v NHL. Člověk nemůže koukat, jestli to je kamarád, nebo ne. V tu chvíli je to soupeř a je třeba hrát naplno.“

Opravdu vám ani nebleskne hlavou, že proti vám jede dlouholetý kamarád?
„To se nedá (usměje se). Protože když to neudělám, on mě objede a bude se mi smát celej stadion.“

Zmínil jste se i o politice. Na podzim se stanete tváří kampaně sociální demokracie před senátními volbami. Z jakého důvodu?
„Ze spousty. Dostal jsem se do styku s panem Paroubkem, když byl ještě ministr pro místní rozvoj. Tenkrát jsem nevěděl, jak to chodí u nás v politice. Vůbec jsem ho neznal a padnul jsem si s ním do oka. Prostě si rozumíme, máme si co říct. Pro mě to je inteligentní člověk. Jestli na něj má půl národa špatný názor a půl národa dobrý, to je každého věc. Kdo ho poznal, určitě ví, že se s ním může bavit na jakékoliv téma. Má obrovský přehled. Už to mě přimělo k tomu, že bych měl tíhnout k tomu, co on prosazuje a podporuje. Byl jsem osloven, jestli bych udělal tvář ČSSD a já nevidím důvod, proč bych to odmítnout. Dělám to za sebe, za osobu. Líbí se mi, co ta strana říká. Přestože v komunální politice působím jako nezávislý.“

Paroubkovy mnohdy radikální názory vám nevadí?
„Někdy každý z nás řekne něco, co ani tak nemyslí. Někdy to vypadá, že ulítne. Ale ono to není jednoduché. Myslím, že kdyby každý denně jako on musel vystupovat profesionálně a přesně tak, jak by se to lidem líbilo, poznal by, že to nejde. Když to vezmu globálně, to co on říká, se mi líbí.“

A co třeba otázka amerického radaru? On je zásadně proti.
„On je proti, protože lidi v naší republice si radar nepřejí. Já se mu nedivím.“

A váš názor?
„To je to samé. Jestli je dobře prosadit radar, nebo ne, je otázka, kterou nám odpoví až budoucnost. Ale kdyby dneska zazněla otázka radar ano/ne, pane Šlégr, odpovím ne.“

Z jakého důvodu?
„Myslím, že jsme se hrozně poameričtili. Byli jsme čtyřicet let učení Sovětským svazem, že to je všechno špatně. A najednou si myslíme, že co dělá Amerika, je všechno dobře. Já ten názor nemůžu zastávat. V Americe jsem žil a myslím, že i ona má nějaké své chyby.“