Kubík: ve 12 ve Sportu, teď hvězda Kladna. Jágra měl poslechnout dřív...
Kvůli vzácné vrozené vadě kyčlí nemohl v mládí hokej čtyři roky hrát, prodělal operaci, pak se dal na ping-pong. V něm vynikal, takže když se vracel k hokeji, sportu svého srdce, tehdejší kouč to oplakal. Když mu bylo necelých třináct, vyšel o něm článek ve Sportu s titulkem: „Chce být hvězdou, proto chodí na led i se ženami.“ Adam Kubík, dnes třiadvacetiletý lídr Kladna, hvězdou je! Táhne tým v baráži, která pokračuje za vedení Rytířů 2:0 v Jihlavě (17.30 hodin). Přečtěte si jeho příběh.
Psal se rok 2011, tehdy jsme v příloze Sportu, která se věnovala kladenské mládeži pod vedením nového majitele Jaromíra Jágra, objevilo i téma, o kom fanoušci jednou ještě uslyší.
Mládežnický kouč David Čermák, dnes shodou okolností trenér áčka, bez většího rozmýšlení ukázal: Zkuste Adama Kubíka. Ten to v sobě má.
Nespletl se. Kubík se vypracoval v klíčového útočníka, v sezoně zaznamenal 22 gólů, třikrát už se trefil i v baráži. V minulých letech mu pomohly mimo jiné rady od Jaromíra Jágra, který do něj hustil: „Musíš zesílit a být lepší v soubojích!“ Při večerních trénincích ho začal cepovat. Ale teď se ještě vraťme na začátek.
Jeho první rozhovor probíhal po telefonu. „Dodnes si pamatuju, že jsem to dělal v pokojíku, byl jsem nervózní, přešlapoval jsem na místě,“ vybavuje si po letech svoje první interview.
V tu dobu už mu bylo hej. Mohl znovu dělat to, co ho nejvíc baví. Byl u hokeje, který mu lékaři na čtyři sezony mezi šestým a desátým rokem vzali. Měl totiž vzácnou vadu pravé kyčle, prodělal operaci, pravidelně chodil na kontroly. Hokej měl červenou.
„Ale nevydržel bych nic nedělat, takže jsem začal hrát ping-pong. Ne, že by mi ho úplně doporučili, spíš mi říkali, abych vůbec nesportoval, ale v tomhle aspoň přimhouřili oči,“ vzpomíná kladenský šikula. A šlo mu to! Postupně se ve stolním tenisu vypracoval, v kategorii mladších žáků začal objíždět i republikové turnaje.
Trénink se ženami
Když se po letech zase mohl vrhnout na hokej, stolní tenis musel jít stranou. „Vedl mě jeden starší trenér, který to oplakal. Volal rodičům a říkal jim, že ve mně vidí potenciál, jsem šikovný a přemlouval je, abych nekončil,“ popisuje. Jenže jeho srdce tepalo pro hokej, takže to pro něj byla jasná volba.
Nikdy nelitoval. Naopak. A začal dohánět to, o co přišel. Využíval každé chvíle, aby mohl být na ledě, proto i ten titulek někdejšího článku: Chce být hvězdou, proto chodí na led i se ženami.
„Vybavuju si, jak jsme se s tátou hádali po telefonu.
