Silový a poctivý hokej, který bude bolet. Taková se dá očekávat série předkola mezi Vítkovicemi a Olomoucí, která dnes začíná v Ostravě (17). V základní části nasbíral suverénně nejvíc hitů ze všech vítkovický obránce Patrik Koch, statistici mu jich napočítali 94. Pro srovnání, Roman Polák jich měl 52. „Olomouc je urputný tým, silový. Zápasy s nimi jsou vyrovnané, bude to boj,“ tuší Koch.
V civilu byste do něho neřekli, že je až takový ranař. Pětadvacetiletý táta malých dvojčat rozhodně nevypadá jako nejúdernější „hitař“ extraligy a druhý nejtrestanější muž soutěže. „Nedokážu posoudit,“ usmívá se Patrik Koch. „V každém zápase se snažím odevzdat maximum, takhle jsem hrál od malička. Dobrý hit nebo tělo potěší a dokáže hráči zvednout sebevědomí.“
Co vám naskočí jako první, když se řekne Olomouc?
„Že to bude vyrovnaná série, těžká. Musíme se dobře připravit. Všechny zápasy, které jsme s Olomoucí hráli, byly vyrovnané.“
A první jméno, co vás napadne?
„Určitě David Krejčí. Dovolím si tvrdit – jejich nejlepší hráč. Ten mi naskočí hned. Ale mají tam víc dobrých hráčů. Bude to boj, my uděláme vše pro to, abychom sérii vyhráli my.“
Nebude slovenský brankář Branislav Konrád naštvaný, že jste jako prvního neřekl jeho?
(usmívá se) „Jak jsem zmínil, mají víc dobrých hráčů. Nikdo mě nemůže odsuzovat, že mě jako první napadl David Krejčí. I proto, že nejsem zrovna hráč, co by dával moc gólů, takže na gólmany nějaké konkrétní recepty nemám. Braňo je dobrý kluk, dobrý gólman. Jsem rád, že je po těžkém zranění v přípravě v pořádku a vrátil se. Vidím, že chytá dobře. Snad mu to pokazíme. Ale já nepřemýšlím nad jednotlivci, stojíme tým proti týmu. A budeme bojovat.“
Olomouc je také silový tým, těšíte se na tuhle sérii?
„Já se těším na každý zápas, hokej mě baví. Je pravda, že Olomouc je urputný tým, silovější.“
Jaká je pro obránce výzva, hlídat Davida Krejčího? V NHL vždy platil za démona play off.
„Jestli je tam jeden nebo druhý, pořád se musíme snažit odevzdat maximum a na každého soupeře se soustředit stejně. Rozdílná taktika na něj nebude. Musíme do toho jít naplno a ubránit všechny.“
Nevypadáte jako ranař, přitom jste v základní části nasbíral nejvíc hitů. Kde se to ve vás bere?
(usměje se) „Nedokážu posoudit. Snažím se odevzdat maximum, takhle jsem hrál od malička. Trenéři i rodiče to po mně chtěli a zůstalo to ve mně. Budu se snažit pokračovat. Dobrý hit nebo tělo potěší, dokáže hráči zvednout sebevědomí v zápase.“
Baví vás se soupeřům dostávat pod kůži?
„Nejsem člověk, kterému by vyloženě dělalo radost se dostávat soupeřům pod kůži. Ale mám nějaký styl hry a uvědomuji si, že když hraji nepříjemně, nemají to protihráči rádi. Ale že bych se v tom vyžíval, to ne.“
Dvakrát jste v sezoně vyhrál bodování Radegast indexu. Jaké to pro vás bylo, nosit zelenou helmu?
„Příjemné, je to takové malé ocenění černé práce. Během hry na to nemyslíte, nebo já to tak měl, že mám jinou helmu. Ale ocenění super.“
Pocházíte z Malacek, začínal jste ve Slovanu, ale odmalička jste hokejově vyrůstal v Česku, proč?
„Byl jsem malý, tak to znám jen z vyprávění rodičů. Na Slovensku se prý moc nehrály zápasy a taťka chtěl, abych jich hrál víc. A v Česku to šlo. Nejbližší město byla Břeclav, takže jsme dojížděli na tréninky a na zápasy tam. V Břeclavi si mě všimnul trenér Miloš Náprstek, vzal mě do Brna, kde jsem byl od nějaké šesté třídy. První dva roky jsme pendlovali. Ráno na trénink, pak zpátky na Slovensko do školy. Pak si rodiče našli v Brně práci a přestěhovali jsme se tam.“
Pendlování muselo být hodně náročné...
„Hlavně pro rodiče to musel být záhul, hodně se pro mě obětovali. Byli úžasní. Jsem jim za to vděčný, snad jim aspoň trochu dělám hokejem radost. Asi jim to nikdy nedokážu splatit, byli fakt úžasní. Rád bych byl stejný pro své děti.“
Máte malá dvojčata, změnilo vás rodičovství?
„Říká se, jedno dítě - žádné dítě a asi s tím souhlasím. (usmívá se) Změnilo mi to život extrémně. Ze začátku to bylo náročné, ale byla to krásná změna. Mathias a Viliam mají rok a osm měsíců, naši mi dali dobrý příklad, chci pro ně být dobrý táta.“
V mládí jste hrál i v zámoří, nebyla šance tam zůstat?
„Když mám vybrat moment, kdy jsem se hokejově cítil asi nejhůř, tak to byl zrovna rok po Americe. Nepovedla se mi tam sezona, začal jsem v USHL, pak jsem klesl do NAHL. Moc se mi nedařilo, přemýšleli jsme s rodiči, co dál. Chtěl jsem zabojovat, šel jsem zpátky na Slovensko do projektu slovenské dvacítky, to mi hodně pomohlo. Extrémně se trénovalo, z krize jsem se vyšplhal. Ten projekt měl smysl, hodně jsem trénoval, byl to dobrý skok z juniorského hokeje do chlapů. Pomohlo mi to.“
Za Slovensko jste hrál na mistrovství světa do 18 i 20 let, na seniorském šampionátu jste měl premiéru v roce 2019. Měl jste reprezentační ambice i v olympijské sezoně?
„Doufal jsem, že bych se do týmu dostat mohl, ale když vyšla nominace a nebyl jsem tam, tak jsem jen fandil. Byl jsem na širším seznamu, ale to už bylo o náhodě, jestli se někdo zraní nebo nepřijde kovid. Parádní bronz, obrovský úspěch, moc jsem to klukům přál.“
Góly
Domácí: 16:06. J. Hruška, 34:49. Lindberg, 58:39. J. Hruška, 72:07. M. Kalus
Hosté: 37:01. P. Kolouch, 39:50. David Krejčí, 59:16. Ondrušek
Sestavy
Domácí: Stezka (Dolejš) – A. Solovjov, R. Polák (C), R. Pedan, Gewiese, P. Koch, L. Kovář – L. Krenželok (A), J. Hruška (A), Lakatoš – R. Bondra, Lindberg, M. Kalus – Dej, Bitten, Illéš – Guman, Chlán, Fridrich – Bernovský.
Hosté: Konrád (Lukáš) – Ondrušek (C), T. Černý, Švrček, Dujsík, Řezníček, Škůrek – J. Káňa, David Krejčí (A), Nahodil – Klimek, J. Knotek (A), Bambula – Olesz, P. Kolouch, Navrátil – Michal Kunc, Kusko, V. Tomeček – Burian.
Rozhodčí
O. Hejduk, T. Micka – J. Brejcha, J. Ondráček
Stadion
Ostravar aréna
Návštěva
6 005 diváků
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
