Série emocí a bitek pokračuje v Brně. Nesmíme se nechat rozhodit, ví Olesz
Soustředit se na každé střídání, každou minutu, každou třetinu. Takový je podle vítkovického kapitána Rostislava Olesze plán po dvou domácích prohrách (2:3p a 2:3) pro odvetné zápasy v Brně. „Máme v hlavě jediný úkol - vyhrát první zápas. Nad ničím jiným nepřemýšlíme, všechny myšlenky směřují tam. Nenechat se rozhodit a zkusit rozhodit je.“
Váš trenér Jakub Petr říkal, že teď to bude hlavně o mentální přípravě a síle, souhlasíte s tím?
„Po dvou domácích zápasech to není, jak bychom si představovali nebo přáli. A omílat řeči, jak je Brno silné, kvalitní... To všichni vědí. My se musíme soustředit na sebe. A proměnit malé šance, které nám soupeř umožní. Zatím tam není taková lehkost v proměňování šancí, kterou jsme měli. Stalo se, babrat se v tom už nemůžeme. My jsme ti, co musí zkusit něco jiného. Něco, co může na Brno fungovat. Máme těžký úkol. Náš cíl je soustředit na každou třetinu. Nemyslíme na dvojzápas, musíme jít postupně. Střídání za střídáním. A vrátit sérii do Ostravy.“
První zápasy byly vyrovnané, od čeho se dá odpíchnout a co je třeba naopak zlepšit?
„Odpíchnout od toho, že se nám podařilo dát vždycky první gól. Dobrých věcí tam byla celá řada, ale musíme se poučit z věcí, ve kterých nás vyškolili. Měli dost šancí, přečíslení, v defenzivě to nebylo úplně ideální. A zlepšit musíme produktivitu.“
Z šesti gólů vám Kometa dala čtyři z přesilovek, jak uhlídat jejich kreativní hráče?
„Co říct? Všichni vědí, jak to Ovečkin pálí v NHL, jak to pálí Stamkos, a ani v nejlepší lize na světě je neubrání. My o jejich signálech víme. Když to sehrají perfektně a my uděláme špatné pohyby, mezera se tam objeví. Musíme se poučit. A spíše jim dát také góly.“
Nevolal jste vítkovické legendě Miroslavu Fryčerovi, aby vám podobně jako v základní části přinesl střelecké štěstí? (po Fryčerově slavnostním vhazování měl Olesz nejlepší střelecké období a Vítkovice sérii devět výher v řadě)
(usměje se) „Ano, člověk si přeje, aby to tam spadlo. Zkouší různé věci, aby pomohl týmu. Lidé na to spoléhají, spoluhráči taky, člověk cítí tíhu zodpovědnosti. Co říct? Jen ať přijde, ať se dotkne nás všech a jezdí s námi, když to pomůže. Je to pěkné na odlehčení, ale víme, že je to na nás, co jsme na ledě. Ať hrajeme jako jeden muž, jeden tým. A do toho se počítá každý.“
Oba úvodní zápasy provázely emoce. Jak je ustát, aby v konečném důsledku přinesly výsledek?
„To je každého věc, každý se musí nějak dostat do zápasu a každému vyhovuje něco jiného. Nemůžeme čekat, že dvacet lidí bude hrát stejně, to ani nejde. Každý má sílu v něčem jiném. Bojovnost tam je a to je důležité. Nečeká nás v Brně nic lehkého, to víme, ale rozhodně není konec.“
