Životní gól Patrika Kocha oblažil Ostravu a spasil vítkovické hokejisty, kteří balancovali nad propastí. Akce snů šikovného obránce přes celé kluziště připravila v 99. minutě nádherný moment domácímu publiku a depresi soupeři. Ten už držel v rukou historické finále, vedl po první části 2:0, aby nakonec těžce splakal nad výdělkem. Triumf Vítkovic 3:2 v prodloužení přináší šestý semifinálový duel v Hradci Králové. „Pro nás jsou to povzbuzující léky. A legální,“ lebedil si kouč Miloš Holaň.
Tohle ještě budou pořádné nervy. Hradečtí hokejisté propásli druhý mečbol a příznivci sportovních zázraků se začínají srocovat pod Bílou věží. Teď už se může stát úplně všechno.
Vítkovičtí byli po třetí partii zpráskaní, z pohledu historie de facto na prázdninách. Ale nabrali dech a teď do toho znovu kopnou. Mountfield potřebuje zapomenout na stav série a hrát to, co ho dostalo do vedení 3:0. „A nedělat fauly,“ pravil tiše po boji zklamaný útočník Oliver Okuliar. Hosté dvakrát v oslabení inkasovali.
Vítkovická strana právem oslavovala, tohle byla věc charakteru a buldočí vůle. Hráči cestou do kabin nadšeně řvali, byli opojení a v transu. I kdyby snad sérii nedotáhli k postupu, tenhle duel (třetí nejdelší v historii českého play off) si budou pamatovat do konce kariér. A asi i dál.
Kouč Miloš Holaň zářil. Přitom po první části byl vytočený. Přiznal, že na hráče v kabině řval. „Měl jsem úplně vyřvané hlasivky,“ tvrdil po bitvě. „Omlouvám se za ta slova, ale prosrali jsme si první třetinu! “ ulevil si před mikrofony.
A na dálku se za hráče omluvil brankáři Lukáši Klimešovi, kterého po třetině sundal z placu. Nikoli kvůli výkonu, ale kvůli dodání impulsu mdlému týmu. „Klimson nemohl za nic, vyčvachtali jsme ho vyloženě. Nevím, co bylo špatně v hlavách hráčů. Jako kdybychom si neuvědomovali, o co jde. Rozhodli jsme se díky Karotkovi (asistentovi Philippovi) vyměnit gólmana, ale znovu, nebylo to nic proti Klimsonovi, chytal fantasticky. Každopádně šlo o parádní zlom. Mužstvo předvedlo charakter, sílu rozhodnout a konečně při nás stálo i štěstí,“ těšilo Holaně.
Hradecký trenér Tomáš Martinec napodobil strategii kolegy z nedělního duelu, na východočeské straně šel pod deku Matěj Machovský. Chlapík, který před domácí porážkou sedmkrát v řadě vychytal vítězství. Post získal mág základní fáze Henri Kiviaho a trvalo mu, než se dostal do tempa. Puky mu vypadávaly, nepůsobil nejjistějším dojmem. Ale hrálo mu do karet, že Vítkovice neměly potřebnou energii a dynamiku. O nějakém drtivém tlaku nemohla být vůbec řeč. Ani o platonické převaze. Diváci byli právem zaražení, málokdo chápal, proč jsou modrobílí zkraje tak studení.
Začátek domácím vůbec nesedl, čehož Východočeši využili a rychle utekli do dvojnásobného náskoku. V 16. minutě platilo 0:2 a v tu chvíli by se v aréně nenašlo mnoho optimistů, kteří by absolutně věřili v obrat. Ale tah se Stezkou vyšel. Pomohla i zmíněná bouřka v kabině. Ostravané přidali a ruku v ruce s tím, že hosté se začali soustředit na bránění náskoku, děj hry se změnil a začal se naklánět na stranu Ridery. Ta srovnala během devíti minut, pokaždé v přesilovce.
Došlo se až do prodloužení. I do druhého. Několik šancí rozhodnout měl domácí Richard Jarůšek, blízko byli i hosté. Ti přišli o beka Bohumila Janka, jenž se srazil se spoluhráčem a nedohrál. V kabině pak vítal naštvané parťáky, jimž se postup rozkutálel.
„Fyzicky náročný zápas o každý centimetr ledu, nebylo to jednoduché. Pořád ale musí být nějaká víra. V prodlužení byly tutovky na obou stranách. Kluci vydali hodně sil, ale pořád jich máme dost. Parádní výkon!“ chválil dál Holaň.
Jeho protějšek se snažil být nad věcí. Co také jiného dělat v tu chvíli. „I po této porážce bude strašně jednoduché namotivovat se na další utkání,“ přesvědčoval. „Budou znovu rozhodovat maličkosti. A věřím, že Jank bude v pořádku.“
Vítkovičtí už budou moci nasadit útočníka Robertse Bukartse, jenž nehrál kvůli disciplinárnímu postihu za úder mezi nohy Okuliara. „Uvidíme, jestli bude v sestavě. Zvládli jsme to i bez něj,“ mrknul šibalsky Holaň.
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
