Voženílek rozsekl drama: Je jedno, kde titul vyhrajeme. Hlavně ať je!
Volejte Davida Copperfielda nebo jiného věhlasného kouzelníka. Nechat zmizet třinecký tým, co jiného vymyslet? Dostupný recept na obrátku extraligového finále zatím není k mání, takže už v neděli může být jasno o držiteli Masarykova poháru, v tomto případě dobře známém. Oceláři uchvátili i druhý duel titulového sváru a po výhře 2:1p nezní klíčová otázka: Kdo? Řeší se, kdy. „Máme před sebou ale ještě hodně práce,“ pravil Daniel Voženílek, autor vítězné rány.
Jasně, v hradecké kabině neuslyšíte žádné černé řeči, to se nehodí. Jde o nastavení mysli hráčů. A do nich se třinecká mašina pořádně nabourala. „V prodloužení jsem si řekl, že po všech těch neproměněných šancích právě teď gól dám a shodou okolností to vyšlo.“ povídal zpocený střelec u kabiny.
Máte za sebou výjezd snů?
„Tak bych to asi úplně neřekl, ale za dva body jsem hrozně rád. A jedeme s nimi domů.“
Napadlo vás rychle, že už se sem nemusíte vracet?
„Bylo by to hezké, ale my to máme tak, že ať se děje, co se děje, pořád jedeme stejně. Takhle daleko se nedíváme. Vidíme tam další dva domácí zápasy, víc nic. Teď bude strašně důležité dobře zregenerovat, ukázat si věci na videu a těšíme se do Třince na vyprodanou halu.“
Je vám jedno, zda byste titul slavili doma, nebo venku?
„Je mi to jedno. Hlavně, ať je.“
V zápase jste byl nejednou ve správný čas na správném místě, spoluhráči vám parádně připravili gólové šance, to je asi sen, ne?
„Jo, jo. Ale v první třetině jsem sám sobě huboval, měl jsem před sebou prázdnou bránu a trefil tyčku. Velká šance pak přišla i v prodloužení, dobrá střela ze slotu. Moje chyba, že z toho nebyly góly, v tom se musím zlepšit. Ale nakonec jsem rád, jak to dopadlo. Zaplaťpánbůh za další šanci, kterou jsem už využil.“
Šlo o vaše klasické vítězství o jeden gól, kdy jste si zkušeně počkali na své příležitosti?
„Marin (Martin Marinčin) nám říkal, že trpělivost růže přináší. Bylo to suprově řečeno. Na šanci jsme si počkali, věřili jsme, že může přijít a přišla.“
Hrála trpělivost roli hlavně v nastavení, v němž se zdálo, že má Hradec víc ze hry?
„Jo, musím uznat, že v prodloužení hráli výborně a my byli pasivní možná až moc. Asi to chtělo být aktivnější. Ale na to už se nikdo ptát nebude, gól jsme dali my.“
S tím, že Hradec bude mít tlak vyplývající z dobrého pohybu, vy absolutně počítáte, nebo ne? Odbráníte si, co máte a vyrazíte do silných brejků.
„Tak jsou ve finále, Hradec takhle hraje celou sezonu, vlastně už i minulou. Asi nemůžeme čekat, že je celou dobu budeme přehrávat. Proto si čekáme na šanci a věříme v naše schopnosti udeřit.“
Vyhráváte, tak i se silami je to v pořádku nehledě na krátký odpočinek před sérií?
„Bavíme se o finále extraligy, i když se vyhrává nebo prohrává, člověk ty síly vždycky nějak najde.“
Nečekal jste ostřejší finále?
„Je to férové. A protože rozhodují přesilovky, nikdo nechce zbytečně oslabovat vlastní tým. Podle toho vypadá i hra. I z naší strany se dá řada věcí zlepšit, rozhodně je toho hodně.“
Když před sérii dostal Oliver Okuliar otázku, co ho napadne jako první při zmínce o Třinci, mluvil o vás a o tom, že jste ho v základní části zranil. Na ledě je však klid…
„Ono by asi nebylo moc vhodné, kdyby se něco dělo ve finále extraligy. Oba týmy chtějí vyhrát a zároveň chtějí hrát hokej. K tomu asi není co dodat.“
Očima kouče„Daniel Voženílek ukázal, že je ohromně platný, stejně jako každý jiný z jednadvaceti hráčů na ledě. Pokud gól dá Dan nebo Marian Adámek, je úplně jedno. Hráči zaslouží poděkování a gratulaci. V prodloužení jsme se dostali párkrát pod drtivý tlak domácích, bohudík jsme ho přečkali. Měli jsme dvě šance na udeření, druhou jsme proměnili.“ Zdeněk Moták, trenér Třince |
