Otevřená zlomenina holenní a lýtkové kosti třineckého obránce Jakuba Jeřábka všemi otřásla. V rozhovoru pro klubový web z nemocnice přiznal, že první chvíle po fatálním střetu s Richardem Pánikem byly hodně bolestivé a ubíjející. „Večer jsem propotil celou postel, převlíkat všechno, přežít noc a nanovo,“ líčil zraněný Ocelář. „Teď už jsou snad všechny hodnoty čisté a jde to dobrou cestou. Posledních pár dní už je mi líp, teploty už šly trošku dolů.“
Dvaatřicetiletý Jakub Jeřábek, který byl v základní části nejproduktivnějším bekem Ocelářů (51 zápasů/ 5+30), se těžce zranil v prodloužení předposledního kola základní části proti Pardubicím. Nohu mu nešťastně přilehl bývalý spoluhráč Richard Pánik. Hned druhý den třinecký marod z nemocnice prosil fanoušky, aby na něj nepořádali žádný hon.
„Co jsem napsal, za tím si stojím,“ opakoval obránce Slezanů. „Ríša se mi hned po zápase ozval. V první chvíli asi nikdo na zimáku netušil, co se děje. Když tady byl, tak si naše holky taky rozuměly, takže i ony si hned napsaly. Dostali jsme od Ríši, i od celé jeho rodiny, přání brzkého uzdravení.“
Nehodu má svým způsobem stále před očima. „Přesně si vybavuji, co se stalo v prodloužení,“ vzpomíná. „Růža střílel, hra se otočila, s Nestym jsme dojížděli Ríšu Pánika a pak už mám před očima jen to, jak šla noha jinam. A můj křik. Nebyl z bolesti, v první chvíli to byl spíš šok a reakce na to, ať se rychle něco děje. Věděl jsem, že to je průser.“
První momenty na ošetřovně byly nejtěžší. I nejbolestivější. „Hrozný... Chtěl jsem po našich kustodech, ať se sundávání výstroje ujmou oni. Pak už si z ošetřovny moc nepamatuju. Dostal jsem nějaké drogy (prášky na uklidnění bolesti), cesta sanitkou prý byla zábavná, nevěděl jsem, kde jsem. Probudil jsem se pak až na operačním stole.“
V nemocnici je Jeřábek stále. Návštěvy se u něj točí prakticky pořád. „Mám spousty návštěv a všichni říkají, že to je hlavně o hlavě,“ líčí někdejší reprezentant. „A jak je člověk nastavený. Troufnu si říct, že v naší rodině jsme docela odolní lidi. I ségra má za sebou těžké zranění kolena. Když se hlava nastaví a přeberete si zkušenost druhých, tak věřím, že to může udělat hodně. S léčbou i s normálním životem okolo. Snažím se dívat jen dopředu a být pozitivní. Neříkám, že jsem se tady jen smál, slabší chvilky byly. Ale bylo jich málo, snažím se přepnout. A moc děkuji za podporu. Drží mě vůle a lidi kolem.“
Operovanou nohu v sádře nemá. Jeřábek v rámci možností cvičí na posteli každý den, ale zatěžovat nohu nemůže. „Já hned říkal, že koukám jen na první týden,“ popisuje. „Po něm na další. Teď snad můžu říct, že koukám na šestý až osmý týden od operace, kdy by se mělo dít něco zásadního. Měl by se vyndat jeden ze šroubů, pak bych pomalu mohl začít s chůzí, s lehkým našlapovaním. Ale jinak pravidelně cvičím s rehabilitačním pracovníkem už třetí, čtvrtý den od operace.“
Pozitivní ohlasy dostává i od lékařů a sestřiček. „Říkají, že je to klasická bouračková zlomenina, že takových zákroků dělají hodně,“ oddechl si. „Zákrok se povedl, snímky vypadají hezky. Prý bylo štěstí v neštěstí, že se to zlomilo na dobrém místě. A ještě mi díky zákroku našli i trombózu na druhé noze, co tam asi byla déle. Kluci na masáži bulku cítili, takže to jsou takové životní věci.“
Nejradši už by byl s parťáky a fanoušky na stadionu. Hokej sleduje alespoň v televizi. „Upřímně, hokej je jedna z mála věcí, která mě držela při životě,“ hlásí otevřeně. „Říkal jsem i klukům, že jsem u televize jako divák emotivnější, než na ledě. Někdy mi i cukne noha, protože to fakt prožívám stokrát více. Rád bych se díval naživo, ale asi by to nebylo dobré. Uvidím, co řeknou doktoři. V každém případě v Třinci zůstanu až do konce sezony.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
