Hradec našel svého Hamrlíka. Eso pro nájezdy z obrany, překvapí střelou
Působí extrémně klidně. Na Tomáši Pavelkovi prostě nepoznáte, že právě rozhodl nájezdové drama ve prospěch Hradce proti věčnému rivalovi z Pardubic. Přesně tak se to stalo v úterý, Mountfield díky dvěma úspěšným kouskům svého obránce uspěl v „loterii“ výsledkem 2:1, opačným poměrem ztrácí ve čtvrtfinálové sérii. Skolit nenáviděného soupeře chutná sladce, přesto Pavelka při rozhovoru po utkání držel kamennou tvář. Vždyť zítra je taky den, pozítří jakbysmet. Hradečtí trenéři se ovšem usmívat mohli, v třicetiletém bekovi objevili hrdinu okamžiku.
První domácí nájezd proměnil David Šťastný, pak ale Pardubičtí dvakrát odpověděli. Po úspěšných provedeních v podání Tomáše Hyky a Richarda Pánika se v páté sérii snesl veškerý tlak na Tomáše Pavelku. Musel dát! A puk poslal úspěšně mezi betony. Následně zvládl i svůj druhý pokus v osmé sérii, odšpuntoval hradeckou euforii.
„Dvakrát mi to sjelo mezi nohy a byl z toho gól,“ popisoval nejprve s nadsázkou hrdina týmu zpod Bílé věže. „Samozřejmě jsme to probírali s trenérem brankářů (Robertem Horynou), když jsem za ním přišel, tak mi říká: Ty zas jedeš, jo? No teda… Měl jsem něco připraveného, nějak se mi to povedlo.“
Pro Pavelku žádná nová zkušenost. V sezoně jel stejným způsobem na brankáře už šestkrát, dvakrát skóroval. V úterý svou úspěšnost vylepšil na 50 %. Nebyl to žádný experiment, který trenéři vytáhnou, aby překvapili našprtaného brankáře. V mužstvu Mountfieldu dostávají v dovednostní disciplíně větší důvěru jen stálice Oliver Okuliar a Aleš Jergl, ale čtyři trefy nikdo z nich nemá.
„Klobouk dolů. Na beka dobrý, ne?“ smál se Radovan Pavlík, který nájezdovou kovbojku zprostředkoval svým gólem ve hře. „Pačes ho vykoupal krásně, zvládnul tlak i stres, byl neskutečný. Musel dát, pak i rozhodnul. Je to o tom, kdo si věří, Pačes v sezoně jezdil a věděli jsme, že dát umí.“
Další zbraň? Rána golfákem
Pro MHK tak Pavelka představuje totéž, co svého času Martin Hamrlík pro Zlín. Nebezpečný dravec v situacích, kdy potřebujete na soupeřova gólmana poslat jediného muže.
„Podle mě trenéři mají nějakou tombolu a losují. Nevím, jak střelce nájezdů určují, máme na to hráče, protočilo se nás sedm. Kdokoliv by mohl nájezdy rozhodnout,“ zůstal skromný rodák z Ostravy.
Univerzální recept na úspěšnou exekuci nemá. „Byl jsem dost nervózní, možná šla ta energie z toho, věděl jsem, že se chci rozjet a pak přibrzdit. První nájezd jsem měl připravený, že naznačím střelu a snad si klekne, jenže když jsem to udělal, ani se nehnul. Říkal jsem si, že si ho musím potáhnout a dát to mezi nohy. Připravujete se, ale může to vyplynout úplně jinak. Mně to vyšlo,“ pokrčil rameny.
Do nájezdového výkazu by se u Pavelky ještě klidně dala započítat i branka z úvodního klání předkola proti Vítkovicím. Za nepříznivého stavu 1:2 se zhostil kotouče a upaloval směrem ke kleci, kde naznačil ránu příklepem, čímž oklamal Lukáše Klimeše. Pak už pohotově zasunul, Hradec utkání posléze zvrátil.
Klimeš ránu golfákem očekával možná i proto, že právě ta je dalším důležitým dílkem v repertoáru ofenzivního obránce z východu Čech. Často velmi podceňovaným. Od modré čáry umí vypálit rázně, nezdráhá se ani táhlých nahození, která letí vzduchem snad půl dne, ale naprosto přesně najdou svůj cíl. Že vám to někoho připomíná? Jasně, zase Hamrlík.
K tomu si Pavelka dokáže obstojně plnit též obranné povinnosti, což je proti hladové bestii z Pardubic klíčové. „Jde vidět, že každá chyba se může trestat, musíme se jim vyvarovat. Druhý faktor byl Pářa (brankář Lukáš Pařík), skvěle to vykryl. Neustále se nabádáme, abychom byli trpěliví, drželi se našeho hokeje, nese to ovoce,“ těšilo rozhodujícího střelce po hradecké výhře.
