Polášek: Pardubice to na rozhodčí párkrát zkusily, jestli jim to pustí
U nečekaného výlevu pardubického trenéra Marka Zadiny po čtvrtém finále Třince s Pardubicemi (2:6) nebyl, těžko si na něj mohl udělat obrázek. Nicméně k přísnějšímu posuzování soubojů kolem brankoviště v průběhu série se třinecký obránce Adam Polášek vyjádřil. Stejně tak k přesilovkám, které Oceláře stály druhý domácí duel a vyrovnání finále 2:2 na zápasy.
Během série přišlo avízo od komise rozhodčích ohledně přísnějšího posuzování soubojů a dohrávek kolem brankoviště. Trenéři to s vámi jistě probírali, snažíte se v tomto být opatrnější? Jak to vnímáte jako hráč?
„To záleží, jak se na to tým připraví. Samozřejmě to k hokeji v play off patří, má to tam být, ale zase se má někde namalovat čára, hranice. Aby to dávalo smysl. Nám nějaké rozhodnutí od rozhodčích přišlo, bavili jsme se o tom, domluvili jsme se, co a jak. Jak se s tím vypořádáme a podle toho hrajeme.“
Je čára namalovaná dobře?
„Za mě zatím to, co (sudí) řekli, tak dodržují. My o tom víme a dáváme si na to pozor. Pardubice to párkrát zkusily, jakože na rozhodčí, jestli by jim to pustili. A oni ne.“
I z toho jste měli ve čtvrtém finále hodně přesilovek, které jste nevyužili. Byl to klíč zápasu?
„Samozřejmě, co rozhodlo, byly přesilovky. Sehrané byly dobře, pohyb puku byl taky dobrý, jen ta finální nahrávka, finální střela. Prostě, aby tam něco propadlo. Přesilovek bylo fakt hodně a ke konci už to byla taková trápená. Všichni to tlačili, tlačili. Nějaká lehkost, něco co by to rozhodilo, se musí vymyslet.“
Za stavu 1:1 v první třetině jste měli dvě minuty proti třem. Obecně se říká, že kdo nevyužije dlouhou přesilovku proti třem, nezaslouží si vyhrát. Blesklo vám něco takového hlavou?
„Ne, na to není prostor. Měli jsme pět na tři dlouho, všichni doufají. Když se to nedá, musíme mít dál hlavy nahoře, pořád jsme šlapali. V pět na pět to bylo dobré, ale je to play off hokej. Nahoru dolů, každý si to hlídá. Všechny maličkosti. Takže zápasy fakt rozhodují hlavně přesilovky.“
Zkusil do nich naskočit i Martin Růžička, který není úplně fit. Jak vnímáte jeho roli a snahu pomoct?
„Růža tam s námi je a jde to cítit. Jak na střídačce, tak i o přestávkách v kabině. Teď se (trenéři) rozhodli, že ho tam dají. Jestli se na to cítil, jestli měl nějaký feeling, že pomůže týmu, tak to je jen dobře. Gól se nedal, ale nebudeme ukazovat na něj, že tam neměl být, to vůbec není pravda. I kdyby tam byl někdo jiný, tak nemusíme gól dát.“
Byly promarněné početní výhody odrazem power play v závěru?
„No jasně, jak jsem říkal, tohle rozhodovalo. Už ta pět na tři byla škoda, měli jsme toho víc, tlačili jsme to před sebou. A na druhou stranu, oni dostali první přesilovku a hned v ní dali gól.“
Finálová série je nerozhodná 2:2, hraje se pěkný hokej, emoce planou. To je pro diváky plus, souhlasíte?
„Je to finále, které diváky baví. Zápasy jsou hodně jiné. Buď hrajeme my svůj hokej a udržíme si to, anebo jsou pak zápasy jako ten druhý v Pardubicích, nebo teď druhý u nás. Kdy nějaká chybička, nějaká přesilovka, rozhodnou zápas.“
Podruhé jste dostali šest gólů. Může to mít vliv na další vývoj série?
„Ne, klidně i kdybychom dostali deset gólů, tak další zápas je od nula nula. Je úplně fuk, kolik dostaneme gólů.“
Dva góly jste dostali do prázdné, celkem tři od času 58:21. Je výsledek zkreslující i v tom, že brankář Kacetl znovu předvedl několik vyloženě televizních zákroků do Zlaté helmy?
„Měl je, měl. Ale vy ho znáte. To je Káca. Je neuvěřitelné, mít ho v bráně. Věřte mi, že takové výkony tým tak zvednou, že se hraje úplně jinak.“
