Zlatá dynastie Třince pokračuje! Pátý titul v řadě trefil po bitvě Cienciala
Před Werk Arenou najděte plac na sochy v nadživotní velikosti. Tohle je fakt síla. Třinecká nesmrtelnost trvá! Oceláři dohnali zlatou vsetínskou kumpanii, která před třiceti roky začala skupovat jednu hvězdu za druhou a kosila rivaly na potkání. Silou kádru a milionů. Tenhle příběh je podobný, ale ne úplně. Je neuvěřitelné, co všechno dokázali Motákovi hoši přežít. V sedmém finále vyhráli v Pardubicích 2:1p a vezou domů pátý mistrovský titul v řadě. V 84. minutě rozhodl David Cienciala o zlaté výhře.
Kolikrát jste je pohřbili? Třeba před sedmou čtvrtfinálovou partií s Českými Budějovicemi. A kolikrát během sady se Spartou? Nejednou, možná pětkrát… Třinečtí přivodili Pražanům největší muka za pár posledních dekád. Aby po galafinále truchlili Východočeši. Opět a po roce znovu ve svém baráku gratulovali stejnému oponentovi. Loni na konci semifinále.
V Pardubicích a okolí se v neděli večer zastavil čas. Kdo se nedostal do haly, vyrazil na Pernštýnské náměstí nebo do hospod, či aspoň k televizi. Na menu byl magnet všech magnetů. Ultimátní galafinále.
Pro domácí to byla šestnáctá partie v play off, pro hosty duel č. 21. A k němu připočítejte ještě jeden ze semifinálového nastavení se Spartou. Slezané během dlouhé cesty přišli i o velké persony.
Bylo vtipné i smutné vidět, jak si to do pardubické haly pomalým krokem šinou marodi Jakub Jeřábek, Martin Marinčin a čerstvě i Andrej Nestrašil. Prvně jmenovaný skončil na marodce po nešťastném střetu s pardubickým Richardem Pánikem v závěru základní části. Druhý hráč odešel z finále po dohrání Lukášem Sedlákem se zlomeným obratlem. A třetí jmenovaný dohrál v pátek po přitisknutí na mantinel od Adama Musila. Levé rameno nevydrželo.
Ale i bez nich, tří naprosto klíčových hráčů, dokázal Třinec naladit torzo do maximálních hodnot. A i to je právě zbraň šampionů. Nikdy se nevzdat. Ze všech ran se vylízat a soka dál trpělivě dusit, mačkat, trápit.
Už první dějství ukázalo předpokládanou podívanou. Domácí za to vzali, hrnuli se kupředu všemi cestami. Chtěli si tlakem a kombinacemi vynutit převahu a následně gólové šance. Jenže hosté zahustili prostor před Ondřejem Kacetlem a v něm úřadovali. Sundali závoru, připravili svá těla k oddaným blokům a čekali na svou šanci. A ta samozřejmě přišla, v 9. minutě dostal Martin Růžička puk do díry, upaloval z pravé strany sám na bránu a švihem nechal vyniknout Romana Willa.
Hosté se dočkali gólu v prostřední části po přísném vyloučení Martina Kauta za podrážení. Tomáš Kundrátek vyslal kousek od modré „tečovací“ nához a drobný zásah hole Petra Vrány změnil dráhu letu k pravé tyčce – 0:1.
A začalo předvídatelné: hektické pardubické dobývání s mírným přiriskováním oproti předchozím minutám. Což logicky znovu zvětšovalo šance na ocelářské brejky. Jeden takový přišel ke konci třetiny, kdy Viliam Čacho z brejku málem prostřelil Willa. V tu chvíli šlo o první střelu od Vránova skórování. Dynamo si oddechlo a za chvíli zažilo ještě slastnější pocit. Běžely poslední vteřiny druhé části, když Ondřej Vála z dálky přes blokujícího Čacha prostřelil Kacetla. Čas? 39:53,9…
Hrál se bezvadný hokej, hráči obou týmů ze sebe ždímali vše, jeli absolutní podlahu. Diváci měli čas vydechnout jen při komerční přestávce. Prostě šlágr!
Šancí postupem času postupně ubývalo, ale přece se nějaké našly. Například v 67. minutě mohl rozhodnout Patrik Hrehorčák, na druhé straně v 83. Robert Kousal, puk Kacetlovi poskakoval po těle.
Rozuzlení dorazilo v čase 83:51, rozhodl hráč, který 18. ledna odešel z Pardubic do Třince: David Cienciala!
„Tituly se nikdy neomrzí, letos jsme si to vyloženě vydřeli, silou vůle. Tým je silný ohromně vnitřně, měli jsme spoustu zraněných, přesto jsme to dokázali. Samí klíčoví hráči. Neuvěřitelný. Něco takového jsem snad ještě nezažil. Já měl trošku problémy s ramenem, asi mě čeká operace. Všechny série byly ohromně těžké, navíc nám postupně odpadávali hráči. Tím se budovala i vnitřní síla týmu. Každý takový zápas nám pomůže do budoucna,“ hlásil šťastný Martin Růžička.
