Nemožné? To slovo v Třinci neznají! Oceláři předvedli zázrak na ledě
KOMENTÁŘ KVĚTOSLAVA ŠIMKA | Pět mistrovských titulů v řadě za sebou! Třinečtí Oceláři dokázali zdánlivě nemožné. V konkurenčně našlapané a extrémně vyrovnané éře, navíc v play off, které je mnohými už teď prohlašováno za nejzajímavější v historii, předvedli kousek, jaký se naposledy povedl Vsetínu v divokých devadesátkách. V dobách, kdy kontroverzní podnikatel Roman Zubík předával hokejovým hvězdám výplaty v napěchovaných igelitkách.
Klobouk dolů před nezmary z Třince. Už před rokem byli odepisovaní, nepočítalo se s nimi. Přesto se ke zlatu prokousali z předkola. Přes nabušenou Spartu i ambiciózní Pardubice. Zdálo se, že těžší mise už ani vymyslet nejde.
Jde.
Co předvedli Oceláři v aktuální play off, se dá bez ostychu nazvat dalším zázrakem na ledě. Všechny série urvali v sedmých bitvách, přičemž v semifinále se Spartou prohrávali už 0:3 na zápasy. Od vyřazení je dělilo 0,2 sekundy! Takovou jízdu ještě žádný český klub v historii play off neukázal. Do toho jim odpadával jeden klíčový reprezentant za druhým a rekordman Martin Růžička hrál většinu vyřazovacích duelů přes bolest a se sebezapřením.
Přesto mají další zlato. Páté v řadě, šesté za posledních třináct let. Pro srovnání – Sparta na titul čeká 17 let. Pardubice 12 let. A regionální rival z Vítkovic 43 let. Neskutečné. V čem je třinecké kouzlo? Jakkoliv to zní na první dobrou banálně, v podstatě je to přesně tak, jak řekl v průběhu aktuálních bitev brankář Ondřej Kacetl: Ocelářská familia.
Po prvních titulech se zkratkovitě vžilo, že třinecký úspěch = Václav Varaďa. Odvedl kus práce, nastavil směr a ukázal cestu, jakým způsobem zlato kutat. Ale nikdy v tom nebyl sám. Naopak. Třinecká organizace šlape právě proto, že na profesionální úrovni vše funguje od nejvyššího vedení až po rolbaře.
Schválně, kolik majitelů jste během play off viděli na výjezdech v kotli s fanoušky? Ján Moder tam vídat bývá. Není to jen o tom, že otevře kohoutek financí. Hokejem žije. Stejně tak další. Výbornou práci odvádí i sportovní ředitel Jan Peterek společně s trenéry Zdeňkem Motákem a Vladimírem Országhem.
Když do Třince třeba přišel kanadský zadák Adam Smith, mnozí jej posílali do okresního přeboru. Viliam Čacho? Na Slovensku měl před rokem fajn sezonu, ale že by měl plnohodnotně nahradit a postupně navázat na neocenitelnou práci Tomáše Marcinka? Takhle by se dalo pokračovat dál – obětavý blokař Richard Nedomlel, univerzální Adam Helewka, prakticky nechtění beci Adam Polášek a Petr Šenkeřík...
Sportovní i ekonomická složka fungují. A pozor, dávno už to není tak, že Oceláři nasypou žádané posile balík a čekají, co ukáže. Peterek v tomto se svým týmem pracuje hodně uvážlivě. Tak, aby se zbytečně nešponovaly vztahy a atmosféra v kabině. Tu si skvěle šéfují lídři Vrána, Růžička, či Dravecký. Vítěznou DNA rychle načichnou všichni ostatní.
Když už k nějakým bouřkám dojde a některý z nováčků do zajetého soukolí nezapadne, jde pryč. Tak, jak se to naposledy stalo v případě Richarda Pánika. O slovenskou hvězdu s hromadou zkušeností, která v Třinci rozjížděla kariéru, klub hodně stál. Rok za rokem ho vábil „domů“. Když už se to po čtrnácti letech konečně povedlo, nevydržel Pánik v týmu ani do konce ledna. Nezapadl, viděl hru a fungování kabiny jinak, takže byl vyměněný do Pardubic za Davida Ciencialu.
I tak je zřejmé, že Oceláři už musí omladit. Jistě, zkušení matadoři znovu postavili všechny predikce a očekávání na hlavu. Nikdo nevěřil, že po extrémně náročných šichtách ještě budou mít nohy pro zlatý finiš. Mluvilo se o tom už od čtvrtfinále s Budějovicemi, které jim utíkalo mezi prsty. Přesto znovu společně síly našli. I tak bude mladá krev potřeba.
Zdeněk Moták a Vladimír Országh už v základní části do hry pustili šikovné juniory. Sedmnáctiletý Petr Sikora odehrál 22 zápasů (1+2), osmnáctiletý Miroslav Holinka 16 zápasů (1+2), dvacetiletý Oskar Haas 11 duelů a do tří naskočil i šestnáctiletý bek Radim Mrtka (nebodovali).
Brát je kde. Třinečtí mládežníci jsou na špici, dorost se prokousal do semifinále, juniorka vybojovala zlato. Navíc řada talentovaných mladíků, co v klubu začínali, je v zámoří nebo ve Skandinávii. Ve hře už byly návraty Lukáše Jaška ze Švédska, Ondřeje Kovařčíka z Finska nebo Serváce Petrovského ze zámoří. Zatím neklapnou. Pokud se ovšem Třinci přes léto podaří mistrovský kádr alespoň trochu okysličit, může se příští rok pokusit vyrovnat Duklu Jihlava. Ta brala šest titulů v řadě za sebou v letech 1967 až 1972. Nemožné? To slovo v Třinci neznají.
