Šimek si před Gulašem připadal jako kašpar: Nechci být mrzákem a hrát pořád pod prášky
Platil za klíčovou figurou v obratu liberecké sezony. Jakmile se Radim Šimek stal na začátku ledna kapitánem Bílých Tygrů, do té doby přešlapující a zadrhnutý stroj se rozpohyboval. Přišla důležitá série výher a nakonec se v rámci mobilizace povedlo víc než záchrana od baráže – v lehkém předstihu zajištěná účast v předkole. Jenže hledejte radost po sezoně, v níž Severočeši nevyužili doma postupový mečbol proti budějovickému Motoru a ve čtvrtek večer polykali obrovské zklamání z vyřazení v 85. minutě. Namísto narýsované parádní sady se Spartou přišlo kruté utrum. „Budu se teď chtít s Michalem Birnerem pobavit, co a jak dál,“ plánuje elitní bek zjišťovat, co má vedení Tygrů v úmyslu s kádrem a jak vidí budoucnost.
V poslední páté bitvě jste odehrál bezmála 40 minut, z ledu jste téměř neslezl. Proč to nedopadlo?
„V první řadě chci poděkovat klukům za to, jak k tomu tady každý přistoupil. Je to ta prohra, kdy můžeme jít se vztyčenou hlavou domů, můžeme se na sebe podívat do zrcadla. Každý jsme tomu dali maximum. V pátém zápase venku jsme sérii neprohráli, klíčový byl druhý duel u nás (0:3), kdy jsme nepodali dobrý výkon. Ale za čtvrteční výkon jsem na kluky pyšný, byť to nevyšlo. Jsem si jistý, že máme na čem stavět do příští sezony.“
Co jste v kabině řekl spoluhráčům po vyřazení?
„Vzal jsem si na chvíli slovo a řekl jim, že jsem na ně pyšný. Celá sezona ale byla jako na houpačce, začátek byl z naší strany hodně špatný. Byli jsme poslední, ještě pět kol před koncem to smrdělo předposledním místem, trochu i baráží. Ovšem zvedli jsme se, zlomili jsme to. Jak ale řekl Filip (Pešán) v kabině, kdyby nám někdo řekl před sezonou, jak dopadneme, nebudeme to brát. Nakonec tohle bereme, i když to bolí. Chci zároveň poděkovat Motoru, série byla hodně vyrovnaná, padesát sekund do konce nám chybělo k postupu. Byli jsme blízko, zároveň hrozně daleko. Oni to točili na čtyři lajny, my to drhli asi na deset lidí. Síly pak docházejí. Ale znovu, klobouk dolů před všema klukama v kabině, nechali tam fakt všechno.“
Čtvrtý zápas Liberci vůbec nesednul, proč?
„Naše domácí zápasy byly jako den a noc. Ve třetím jsme hráli výborně, Budějovice nic neměly. Ale druhý den, jestli jsme si mysleli, že se porazí sami? Hráli jsme špatně. Myslím, že tam se série asi lámala.“
Pomohl si Motor tím, jak nastoupili do třetí třetiny třetího zápasu? Zvýšil významně agresivitu, hráči šli po vás.
„Musím říct, že jsem čekal, že po nás půjdou i v tom čtvrtém utkání. Olesen s Harrisem ve třetím provokovali a pošťuchovali, ale do toho čtvrtého přišli všichni úplně srovnaní. Začali hrát hokej, zatímco my jsme ho úplně přestali hrát.“
Liberecká sezona byla z části ovlivněná i řadou zranění, vy sám jste se na dlouhé týdny dostal na marodku s třísly hned zkraje sezony. Těžké…
„Sedmnáct zápasů jsem byl mimo s natrženým tříslem, pak se zranil Tomáš Filippi. Bylo to znát. Nechci říkat, že jsem klíčový hráč, ale pokud se vám zraní důležité články v týmu, pak se stane, že jejich role obsadí někteří mladí kluci, kteří na ně ještě nejsou úplně připravení. V tom byl asi problém. Musíme si vzít ponaučení, jak my, tak vedení, jestli to třeba neposkládat jinak.“
Počkejte ještě, vy že nejste klíčový hráč?
„Já nemám rád vychloubání se, chci zůstat pokorný. Jsem samozřejmě rád, že se to trochu otočilo mým návratem do sestavy. Zároveň beru na sebe, že jsem se zranil. Něco jsem musel udělat špatně. Abych zajel do rýhy a prasklo mi tříslo, tak to jsem ještě neviděl…“
Najdete nyní chuť dívat se na play off?
„Teď nechci o hokeji pár týdnů slyšet, tříslo mě pořád trápí. Uvidím, co mi dovolí rodina, musím se taky hýbat a po nějakém čase se na hokej znovu podívám.“
Chápu. Zvlášť když scházelo pár desítek sekund a mohli jste jít ve čtvrtfinále na Spartu… Zamrzí to?
„Zamrzí. Já sám konkrétně si musím ten vyrovnávací (Gulašův na 2:2) gól pustit... Všichni víme, jaký je Guli hráč. Chtěl jsem jít do bloku, čekal jsem, že vystřelí, ale udělal tam ze mě trochu kašpara a dal gól. Tak to prostě je. Měl jsem hodně zblokovaných střel, tohle holt zrovna nevyšlo, ale bylo to klíčové. Škoda, chyběla necelá minuta. Přišlo mi, že jsme se celou třetí třetinu jen bránili. Kolik jsem měl soubojů v obranném pásmu a kolik jsem musel uhrát puků, už jsem toho měl po té sérii fakt plné zuby. Pět zápasů v sedmi dnech je fakt znát. Mě osobně už chytaly křeče v prvním prodloužení.“
Po takovémhle inkasu v 60. minutě je pak těžké vyčistit hlavu a jít se rvát do prodloužení?
„Mám už nějaké zkušenosti. Štvalo mě to, když to řeknu slušně, protože bych radši řekl jiné slovo. Ale hodil jsem to za hlavu, byla to voda pod mostem. Museli jsme se připravit na prodloužení, kde jsme se ale pořád jen bránili a domácí měli útok za útokem, šanci za šancí. Myslím, že jen díky Kvakymu (Petru Kváčovi) to neskončilo už v té první části prodloužení.“
Nechcete o hokeji pár týdnů slyšet, ale co reprezentace, kdyby přišla pozvánka?
„Já tohle všechno musím nejprve vyřešit s doktorem, protože kvůli tříslu hraju od listopadu pod prášky. Musím to zvážit, protože nechci být mrzák a hrát pořád pod prášky, to pro tělo asi není dobré. Teď v tom domácím zápase jsem si navíc natrhnul prsní sval, takže další problém… Uvidím. Teď si musím orazit, zajít k doktorovi a podle toho, co mi řekne, se rozhodnu.“
Spousta vašich klíčových spoluhráčů odejde, co dál pod Ještědem? Budete chtít od sportovního ředitele Michala Birnera znát jeho strategii?
„Určitě se s ním budu chtít pobavit, co a jak. Nějaké zvěsti, kdo by měl do Liberce přijít, už se objevují, ale nevím, co je na tom pravdy. Pro mě je to emotivní i v tom směru, že jedním z důvodů mého návratu do Liberce byl Michal Bulíř. Jsme kamarádi a chtěli jsme si spolu zahrát. Bohužel, Bulda v Liberci končí. Byly tam po sérii od něho i nějaké slzy, ale to je hokejový byznys a takhle to bohužel chodí.“
Stěhovat se za ním do Budějovic na jeho novou štaci se vám nebude chtít, předpokládám.
„Já sám jsem se před měsícem nastěhoval v Liberci do nového bytu, takže už žádné stěhování.“
